tough match

11.

Ukázalo se jako dobré začít se bavit s těmi třemi,I když a Trevorem to bylo déle. Už ten život nebyl tak nudný. Teda to říkám po třech dnech kdy hráli domácí zápasy,ale vypadali jako moc fajn parta. Jo a když jim Trevor řekl jak dobře hraju tenis, místo pátečního rána ve škole jsem šla s nima do haly.

,,Tak podruhé spolu, konečně jinak než přes plexisklo či zprávy na mobilu." Pozdravil mě jako první Lukáš

,,Jo, už se těším co nám ukážeš na kurtech." Mrkl po mě Jamie.

,,To se máte na co těšit." Přišel ke mně Trevor a chytl mě kolem ramen.

,,To máte na co. Předpokládám že budeme hrát čtyřhru, takže o to větší sranda bude."

,,Beru si tebe!" Vykřikl v zápětí Trevor a ještě víc si mě k sobě přitáhl. Moc jsem to teda nechápala.

,,Takže my dva proti vám. Dosty máš zabaleno?" Zamumlal Jamie.

,,No na trip do Nashvillu a Colorada."

,,Jo tak to je dobrý, trochu si to pozměníš a poletíš do nemocnice,ale to ti určitě nevadí." Mávl Jamie rukou.

,,Samozřejmě že ne. Debut v NHL už mám za sebou a stejně určitě bude chytat Gibson a já budu sedět na střídačce. Takže malý odpočinek se šikne." Přitakal mu.

,,Vždyť máš skvělou formu Luky, vychytal si samé výhry,teda až na jednu prohru,ale ta byla proti Capitals... Neříkej to takhle. Vy tři jste naprosto skvělý hráči,i když to bylo od vás myšleno jako sranda." Snažila jsem se je podpořit.

,,Ty bereš všechno až moc pozitivně." Pousmál se Dosty.

,,Fakta jsou fakta a realita je realita. Co víc chceš slyšet, říkám to co je pravda." Pousmála jsem se.

,,Nechápu jak můžeš být jednou tak chytrá,podruhé tak vtipná,potřetí tak šikovná..." Začal Jamie.

,,Jo a přitom jsem blbá jak osel. Výborně." Přerušila jsem ho.

,,Realita je realita. Před půl minutou jsi to řekla ty,takže tvůj problém." Ždouchl do mě Jamie. Ještě že v tu dobu už jsme vešli do haly, kde jsem si stejně jako minule musela vyzvednout klíče u Mel.

,,Kolik jsi jich to přitáhla dneska? Tyjo holka ty jedeš." Divila se Mel.

,,Chtějí hrát semnou, Dostál s Drysdalem ještě nevědí co jsem zač." Špitla jsem nacož ona pouze přikývla, protože ty tři zvědavky začali poslouchat.

,,Ty ji jako znáš?" Zeptal se mě Dosty, když jsem nám odemkla kurt.

,,Ne,ona sem totiž vůbec nechodí několikrát týdně." Plácl se do čela Trevor. Nebyl dnes tak veselý jako obvykle.

,,Tak ono to dává smysl." Pokrčil rameny a o pár minut později započala naše bitva. Spíš Trevor to měl jak dovolenou, já jak procházku po parku a ti dva jako druhou světovou nebo možná se snažili naběhnout nějaký světový běžecký rekord. Těžko říct.

,,Tyvole ještě že to máme." Sedli si ty dva na zem po jednom jediném dvousetovém zápasu, který jsme my s Trevorem jednoznačně vyhráli.

,,Si jako myslíte že je konec?" Povytáhla jsem obočí.

,,Počkej... ne... Dej nám chvíli na odpočinek,děkujeme." Tentokrát už si lehli.

,,Vidím to ještě tak na další hodinečku minimálně. Docela pohoda se tebou." Zasmál se Trevor mezitím co jsme čekali na ty dvě kleklé ryby až se trochu rozpohybují.

Nejsou tohle náhodou nejlepší sportovci světa s milionovým platem? A náhodou mimo hokej jsem četla že toto je jedna z nejčastějších aktivit hokejistů, zatím to nevypadalo. Čekala jsem to lepší.

,,Amélie jdu protestovat." Zvedl se z té země Dosty.

,,Na co?"

,,Budeš teď hrát jeden set semnou. Není fér když je z tebou pouze Trevor." Začal a já se podívala na toho kdo do teď byl můj parťák.

,,Když to tak chceš." Tak pro tentokrát si odpočinul Dosty. Jen chudák Jamie, ten tady dneska běhal tak,že musel být v součtu na stovce rychlejší než ten olympijský vítěz Jacobs.

Litovala jsem ho a proto pro další,dneska čtvrtý set jsem přišla za ním.

,,Ty budeš hrát semnou?" Divil se, když jsem tam přišla místo Trevora.

,,No aby to bylo fér tak ano."

,,Děkujuu." Vyjekl šťastně. Takže jsme se všichni hezky prostřídali a oni nemohli nadávat že to nebylo čestné. Byla to sranda, aspoň teda pro mě. Celé to ráno jsem si s nimi užila a cestou domů jsme se stavili společně na pizze. Kluci si to zasloužili po tom boji semnou.

Však taky týden jsme se teď nemohli vidět. Kluci letěli pryč a pro mě se na týden vrátilo vše do starých kolejí. Kluci mě ten tenis na chvíli vlili zpět do žil a každý den jsem si chodila zapinkat s mým bývalým trenérem co tam učil ty nejmladší kategorie. Až jsem z toho všeho zapomínala na své tři bráchy a kdyby mi Jack nezavolal sám od sebe, už by mě nikdy neslyšeli a neviděli.

,,Amélie sakra co děláš že mi neodepisuješ už tři dny a za poslední dva týdny jsem o tobě ani tak moc neslyšel." Zvedla jsem Jackovi příchozí hovor.

,,Promiiň,já toho měla teď hodně. Nějak jsem na vás od odjezdu Quina zapomněla." Začala jsem.

,,To vím, proto jsem se ti ozval sám. Co jako děláš?" Zabrblal.

,,Našla jsem si tři super kámoše. Navíc mám toho hodně ve škole a chodím na kurty hrát. Kdyby náhodou mě poslali ještě na to Australien open."

,,To mám radost. Kdo to je?" Sklidnil se a bylo poznat že je rád.

,,Ty neznáš,ale jsou moc fajn." Snažila jsem se to zakecat. Nemohla jsem mu říct kdo to je.

,,Jo? Kluci nebo holky? A vůbec co dělají nebo kde jsi na ně narazila." Vyptával se, na to jsem čekala. Hlavně jsem nevěděla co mu říct.

,,Em... Asi holky,mého věku a potkala jsem je, jsou sportovně založené." Vykoktala jsem něco ze sebe.

,,Dobře? Tak by jsi mě je někdy mohla představit nebo poslat nějakou fotku."

,,Jasný,když si vzpomenu." Usmála jsem se co nejlépe to šlo. Lhát jsem mu moc neuměla. Přeci jen jsem mu říkala skoro vše, až když jsem se zkamarádila s Trevorem, šlo to do kytek a já mu kecala o většině věcí.

,,A co vůbec ty a ten bláznivý hokej, moc to nestíhám teď. Jsem ráda když vím jak hrajou naši." Načala jsem zcela jiné téma. Což bylo dobře,on se toho chytl a následující hodinu mi pouze vyprávěl o sobě.