✬ Mery Carvi ✬ (Avengers FF)

16. WESTERN nebo FANTASY?

Pomalu jsem pokračovala v cestě vesnicí. Všude panovalo ticho. Je to tady jako by to tu někdo vyvraždil. Šla jsem dál a kolem mě se objevovali nápisy různých obchodů teda jestli to byli obchody. Přešla jsem k jednomu z nich bylo tam napsáno Stranice? Moje podvědomí říká, že to je obchod se zbraněmi, ale mému podvědomí se vůbec nedá věřit. Vešla jsem dovnitř všude byli rozházené stoly a rozbité hrnky... ne prostě byli tam vyleštěné hrnky s připraveným jídlem u svíček nebo co jste čekali? Mám-li být upřímná ani by mi to nevadilo. Svoji tašku jsem položila na jediný stojící stůl. Pomalým krokem jsem šla k pultu a koukla se za něj. Všude bylo rozbité a rozlité sklenky od alkoholu. Vlastně to všude vonělo po alkoholu a hlavně po nějakém pořádně tvrdém. Vstala jsem a koukla se okolo sebe všechno rozbité okna stoly žádné pěkné místo. No nic tady se spát nedá zkusím štěstí jinde. Pozdvihla jsem svoji tašku vykročila ze dveří a šla po cestě dál. Na můj pocit to tu vše vypadalo jako ve starém western filmu ze Země   .  .  .  Země    

Cesta se natolik prášila že když jsem po ni šla jsem se málem udusila a to doslova. Asi dalších 30 minut jsem kašlala jako blázen pak ale na mě něco káplo... Voda to nebyla a nebo byla? Začalo se rozprchávat podívala jsem směrem odkud přišel déšť. 

,,Páni..." ztuhla jsem úžasem. Pomalu jsem tašku položila na zem. Taková nádhera... Byla sice tma ale vše to kolem mě světélkovalo pestrými barvami... Jako kdyby pro mne vše tančilo... Nad touto myšlenkou jsem se musela pousmát. Něco takového jsem ještě niky neviděla. Byla jsem ve fantasy filmu... Takovou nádheru jsem více popsat nemohla. Po tváři mi pomalu stékala nezbytná slza které jsem nechala volný průběh. Avšak něco moji chvilku muselo vyrušit tedy spíš někdo...

 ,, Asgardští praporní zástupci stůjte!!" křikl na mě někdo ze tmy. Asgardští praporní zástupci? a to je jako co za výmysl? To existuje? Otočila jsem se směrem odkud pocházel hlas. Chvíli jsem čekala než ti daní ke mne přijdou. Nakonec byli dva. Ten první byl mohutnější a silnější než ten druhý. Také měli na sobě zlaté brnění a přilby. Druhý ten menší ke mě přišel a zadýchaně řekl...

,,Jste zadržena..." Jediné c z něj vypadlo. Počkat...Co?! Přijedu na planetu a hned mě chtěj zavřít?! Byla jsem rozrušená a hlavně zmatená. Co se děje? Co po mě chtějí? V tom se po mě (ten svalnatější) vrhnul a vzal mě pevně za ruku. A že to fakt bolelo. Výhružným tónem jsem začala...

,,Hele nešahej na mě!...Co jsem provedla?!" odstrčila jsem prvního strážce či co kdo to byl a s otázkou v očích jsem se podívala na druhého pořád zadýchaného Asgarďana. Nic jsem nechápala jedině...

,,vstoupila jste na zakázanou planetu..." Pokračoval větu. V tom mi nasadil pouta a dal i elektrický šok nějakým kopím co měl při sobě. Úplně okamžitě mnou projela bolest z toho elektrického šoku. Spadla jsem na zem a málem si vyrazila dech. Yondu... To přeci zařídil on... Ten parchant! Syn děvky!

,,Yondu ty hajzle!!Já věděla že nejsi takový svatoušek jak si vypadal!!" Oba dva mě vzali (i se divili kdo je Yondu) do náruče tedy spíše za ruce což v tom nás něco ozářilo. Všude byli barvy duhy. A najednou jakoby jsme se vznášeli...