✬ Mery Carvi ✬ (Avengers FF)

12. Jsem Zpět

,, jmenuješ se Shao[šao] teď máš nový život " nic si nepamatuji. Nevím kdo jsem, kde jsem, kolik mi je, proč tu jsem. Byla jsem připnuta k židli. A okolo mě byli nějaký typci. A jeden vypadal jako šmoula s čírem.
,, jestli se jmenuji Shao jak se jmenujete vy?"
,, jsem Yondu a tohle je moje posádka "
,, kde teď jsme?"
,, na Xandaru"
,, A kam se poletí? "
,, na malou planetu jménem Sokurai, a už se na nic neptej kluci dejte ji do hajan" jediný co si pamatuji že mám schopnosti které teď využiji. Jakmile se ke mě přiblížili roztáhna jsem ruce a lilinky je obmotaly a připly ke stěně. Zároveň jsem byla už odpoutaná od židle. Stoupla jsem si a koukla na ostatní. Byli překvapení a viděla jsem i strach.
,, s dovolením " hrál mi úsměv na tváři. Ostatní se radši klidili z cesty. Došla jsem až k velkému oknu viděla jsem městečko.
,, kde má kajutu Yondu? " otočila jsem se na ně. Všichni se mě snad  báli. Až jeden vykoktal.
,, ú-pl-ně n-na-ho-ře "
,, dík" vyšla jsem.

Zrovna jsem přišla domů když byl zabit Thanos a už dvě hodiny trávím čas nad mým projektem
,, Tak tady končím, ty jseš tak zpropadanej stroj!!! Ahh... Já... Hm..!!! Ahhh.. Na tohle nemám " křičela jsem naštvaně na " moji " umělou inteligenci.
,,madam myslím že probliknutí prvé teď skončilo"
,, myslíš že to nevím?! " pak jsem si ale uvědomila co to znamená. běžela jsem k lůžku.  Musela jsem se nad tím pousmát. Měl by být v pořádku. Trvalo mi dlouho než jsem ho dala do pořádku. Rychle jsem vzala přísavky a dala je na jeho tělo. Je v pořádku jenom je pořád v bezvědomí. To mě na to nejvíce štvalo. Už nebotrebuje ošetřovat můžu ho dát do pokoje. Natáhla jsem ruce a lilinkama jsem ho přenesla do pokoje.
,, Pako? Jestli je konec tak já nemám práci?! "
,, zatím nemáte, je mi líto" odešla jsem z pokoje a došla do kuchyně. Mám nápad.

××××××

Pohled mého bratra
,, nejspíš už se nevrátí " objal jsem Lauru.
,, to je mi líto byla to skvělá žena, i teta " objali jsme se pevně než se ozvala Lila.
,, Já chci taky obejmout"
,, Tak pojď " všichni tři jsme se pevně objali.
,, Mami?"
,, ano, Coopere? "
,, když už není Natasha naše teta kdo je naše práva teta?"
,, Tak to se zeptej taťky"
,, jestli myslíš pravou teta tak ta je tady "

Pohled Mery
měla jsem celou dobu na sobě neviditelnost a seděla jsem naproti ním na křesle. Nohy jsem měla přes sebe. Všichni zatajili dech.
,, Mery..." otočil se na mě Clint. Usmála jsem se na všechny. Pak jsem se postavila.
,, ale jestli o mě nemáte zájem... "
,, Mery... " řekl šeptem a přišel ke mě kde mě obejmul.
,, Mami. Kdo to je?!"
,, Natahliane?! Pojď dolů někdo přišel "
,, ahoj Lauro" odstoupila jsem od Clinta a přešla pohledem k Lauře. Objala mě a já ji.
,, No mami co je-"
,, Madam myslím že Loki se probouzí"
,, ještě jednou se stavím ale musím jít, hele děcka chcete vidět můj queenjet? "
,, Jooo" hned vyhrkl Natahlian.
,, Tak za mnou " rozmáchla jsem rukou aby šli za mnou.
,, vážně musíš jít? Mám uvařený oběd"
,, ráda bych ale někdo mě potřebuje Lauro " došli jsme ke Doře. Odmaskovala jsem ji a mrkla jsem na děcka který úžasné hleděli. Ještě jsem se zastavila.
,, Rád jsem tě zase viděl" obejmula jsem ho. A on též mě.
,, Já tě sleduji celou dobu co jsem odešla vše co se odehrálo byla jsem i tam " nasedla jsem a z okýnka jsem ještě zamávala a oni mě. Nastartovala jsem. Už jsem letěla. Nechala jsem autopilota ať řídí a já jsem si šla sednout ke stolku který jsem tam měla. Cesta trvá asi tak půl hodiny. Vážně jsem tam chtěla zůstat déle ale nemohu. Vytáhla jsem z pod židle na které jsem seděla krabici. Otevřela jsem ji a začala si prohlížet fotky se mnou a Clintem.
,, Madam jsme na místě " vstala jsem a uklidnila fotky.
,, doufám že to tam mezitím nerozbombardoval." vešla jsem dovnitř. Nejdříve chodbou a potom jsem zabocila do pokoje. Snažila jsem se působit tiše. Otevřela jsem pokoj a na posteli už nikdo neleží.
,, kdyby něco zachránila jsem ti život takze se mě nemusíš pokusit zabít, protože jsem stejně lepší"
,, kdo jsi, kde to jsem, a co se stalo?!"
,, jsem tvůj zachránce, jsi u mě doma jo a tu kudlu kterou ani nevím že tu někde mám můžeš odložit "