✬ Mery Carvi ✬ (Avengers FF)

15. 2 kilometry odsud

Odlepila jsem ruku od skla. Půjdu si zabalit ani nevím jestli si mám něco balit když ani nevím jestli je tady civilizace. Ale bude to pěkné místo na bydlení. Odešla jsem z řídící místnosti směrem k zbrojnici třeba tam najdu nějaké věci. Šla jsem rychlím krokem a pobrukovala si znělku už ani nevím čeho. Možná to byla znělka z té party kde se Yondu totálně ožral. Všude kolem mě bylo hrobové ticho a bylo slyšet jenom malý dusot mích bot. Docela mě to děsí. Ale v cestě jsem pokračovala. Ve zbrojnici jsem už byla tak že jsem dorazila rychle. Vzala jsem další kostýmy které byli podobné těm mým. Jedny byli barvy zelené a druhé barvy černé a červenou jsem měla na sobě. Pak jsem ještě pobrala nějaké boty a zbraně. Na stolku po mě pravé ruce byla knížka. Momentálně se mi nechtěla to prozkoumávat takže jsem ji rychle strčila do báglu a šla dál balit. Jakmile jsem měla zabaleno tak jsem vyšla z místnosti dál po chodbě. Nezapomněla jsem to vzít samozřejmě cestou kolem kuchyně kdy jsem nakradla nějaké jídlo. Teda co aspoň připomínalo jídlo. Vesele jsem šla do Yondovi kajuty protože proč ne. Tam jsem mu vzala takového skřítka na památku. A rychle vyrazila pryč z téhle nechutně páchnoucí lodi. Zmáčkla jsem tlačítko díky kterému se otevřely hlavní brány dokořán. Když se otevírala brána nebo dveře nebo si to mu říkejte jak chcete. Přišel jeden z Yondovích poskoků. Měl normální lidskou pleť  a krátce zastřižené hnědé vlasy.

  ,,Yondu říkal že brzo vstaneš po včerejšku
,,není tady někde poblíž nějaká civilizace ?
,,dva kilometry odsud, jo a Yondu ti chtěl dát ještě toto" podal mi nějakou tabulku spíš to byl tablet. S nejistotou v očích jsem si to od něha vzala.
,,máš tam vše co potřebuješ k životu. Stačí jenom když potvrdíš přihlašovací údaje"                            ,,tak asi díky? ale co stejně bych se o sebe postarala i tak bez toho" koukla jsem se na moderně vypadající tablet.
,, proč mi to Yondu dal? To si mě oblíbil za tu dobu? "podívala jsem se na něho. On se však koukal do dálky.
,, šťastnou cestu" odpověděl a odtáhl oči z krásně krajiny. Šel zase zpátky odkud přišel. No co snad někdy příště. Teda pokud nějaké příště bude. Odvrátila jsem oči od místa odkud odešel. A zadívala se do krajiny. Přizavřela jsem oči. Mezitím co si vítr si hrál s mýma vlasama. Jsem vlasy dala do normální podoby a tablet uklidila do tašky.
Sešla jsem palubní schůdky a vyšla vstříc dobrodružství. Šla jsem občas po kamenné cestě a někdy zase místním lesem. Bylo to zde zajímavé všude kolem doslova tančily barvy. Byli zde také krásné květiny některé jsem si vyfotila přes tablet. Také už jsem potkala nějaké zvířata. Tohle zvíře spíše připomínala jak to říct ehhh... Jako malý pštros s kachní a nohama a zelenou barvou.

Konečně po dvou kilometrech jsem došla na určené místo. Byla to malá vesnice. Kde docela panovalo ticho. Jakmile jsem přešla blíže mohla jsem vidět ceduli s jménem vesnice. A..  Agurel? Agruel. Radši nekomentuju. Odešla jsem od cedule a šla více do vesnice tedy Agruela. Stejně vím že jsem to řekla špatně.

,, Luigi?" zavolala jsem na mého nedobrovolného spolubydlícího. Avšak trochu znuděným tónem.
,, Uděláš mi kafe prosím?" spolubydlící přešel ke dveřím s vyčítavým pohledem. Pravda byl trochu z toho rozrušený.
,, jsem Loki" založil ruce na hrudi a já se na něho otočila. Samozřejmě na otáčecí židli.
,, Já vím že jsi Loki ale zajímalo mě jestli uslyšíš i na jméno Luigi" zadívala jsem se na něho a on na mě. Pořád nechápal ,ale stejně se zaměřil na to co jsem po něm chtěla.
,,kafe ti nehodlám dělat " odpověděl stroze.
,, aby jsi věděl to já jsem tě zachránila z té hořící lodi a to já jsem tě vyléčila" zvedl obočí a já jsem na něho mezitím poukázala prstem. Dobře trochu mi praskli nervy. To se stáva každému nemám pravdu? Hlavně mi ujeli nervy kvůli mé práci spíše dobrovolné práci...
,, A nebo " dramaticky jsem se odmlčela. Chuť mu trochu polámat nervy se navršila.
,, A nebo to kafe neumíš udělat" shrbila jsem se na židli natolik, že se divím, že jsem to přežila. Byla jsem jako pružiny i on se dokonce divil. Nikdy to na mě neviděl že bych to dokázala.
,, náhodou kafe dělám dobrý" odpověděl s trochou ega. I když jeho hlasem projela no... asi odtaženost očividně se moc nechtěl bavit...
,, dokaž to" protočil očima a šel do kuchyně. To jsem zase na něm nikdy neviděla já on se podvolil. Vše pod kontrolou tak jak to má být...
,, Tak je hodnej Luigi!"  Zvolala jsem na něj vesele. Luigi vykoukl z kuchyně.
,, jsem Loki! "...