✬ Mery Carvi ✬ (Avengers FF)

18. Služka

S úsměvem na tváři a pocitem výhry jsem se podívala na asgardského vojáka který se ke mě pomalu blížil. Jakmile ke mě došel zastavil, nastavil ruku a uklonil se mi přitom řekl ,,Vaše lóže je bude tudy madam." Naposledy jsme se podívala na staříka. Pak jsem pohled odvrátila a podala celou svou pozornost Asgarďanovi. Avšak jeho ruku jsem nepřijmula. Jen jsem na něho pokývla hlavou. S tímto signálem s vydal v před. Mířil na druhou stranu sálu kde pak udělal spoustu odboček doprava i doleva. Já ho jen následovala a snažila jsem aspoň trochu zapamatovat si dané chodby. Kdybych tyto chodby měla popsat jedním slovem řekla bych zlato. Jsou tu úplně posedlý zlatem, skoro až přehnaně. Pozlacenou chodbou jsme šli v tichosti. Nemohla jsem pomalu uvěřit kolik lóží a místností tu mají. Pak najednou strážný zastavil. Pochopila jsme, že zde je konečná. Postavil se před velké dveře a otevřel je. Místnost byla veliká. Uprostřed byla také velká postel se záclonami. Vedle postele na obou stranách byli dveře na balkón Na pravé straně ode dveří stály další dveře, pravděpodobně do koupelny. Na druhé straně pokoje stály naopak skříně. Vše tady bylo vyzdobené a naladěné na neutrální béžovou barvu. Vstoupila jsem do mé teď už nové lóže. Otočila jsem se zpět na asgarďana. ,,Až bude čas na večeři, dejte mi vědět" ,,Ano, madam" Zavřel za sebou dveře a odešel. Jakmile jsem se ujistila že doopravdy odešel, vyskočila jsem radostí.

Výskala jsem radostí. Nakonec jsem skočila na postel. ,,WWoooow..." byla tak měkká až jsem se propadla. Zvedla jsem se a popošla ke skříním. Byli celkem dvě. Otevřela jsem první byli v ní různé druhy šatů. Byli tam seřazené podle barev a druhu. Podívala jsem se pod šaty. Byl tam jeden velký šuplík. Otevřela jsem ho a mým očím se naskytli druhy bot. Od lodiček po složité boty s podpatky. První skříň jsem zavřela a otevřela jsem druhou. Mohla jsem vidět spíše pánské oblečení. Většinou to byli jakési obleky typické pro muže z Asgardu. Pod obleky byl také šuplík ve kterým se skrývali boty tentokrát pánské. Opustila jsem velké skříně a šla jsem se podívat do koupelny. Normální koupelna v bohatší verzi. Nakonec jsem se šla podívat na balkón. Naskytl se mi pohled na rozlehlou krajinu a zadní část městečka, který se schovával za hradem. Na balkóně byl malý stolek se židlí. Sedla jsem si na židli a pohlédla jsem na tu krásnou krajinu. Pomalu zapadalo slunce a obloha se začala zbarvovat do červených barev. Přemýšlela jsem co teď budu dělat. Mám se jít nějakým způsobem zabavit? Nebo snad prohledat hrad? Nebo také jen počkat na večeři. Břicho mi kručelo hladem a já nepomyslela jak večeře s Asgarďany bude probíhat. Slunce už celé zapadlo a začali se rosvicovat světla ve městech. Vše tady bylo velmi podobné Zemi až na oblohu. Jakmile slunce zapadlo místo zatažené oblohy se objevily hvězdy, komety a dokonce i blízké nebuly. Mezitím co jsem se kochala oblohou na dveře někdo zaťukal. Musel to být strážný s oznámením nebo-li pozváním na večeři. Zvedla jsem se ze židle a dopochodovala jsem ke dveřím. Zatáhla jsem za kliku a za dveřmi byl už obávaný strážný. Tedy to jsem si myslela. Nakonec se ukázalo že to byla jakási místní služka.

,,Můžu vám nějak pomoct?" zeptala jsem se zdvořile nejistá co tu služka pohledává. Vypadala mladě a na její světle hnědé pokožce bylo vidět spoustu pih. Její tmavě hnědé oči samozřejmně ladily i k jejím vlasům. Tedy podle toho co jsem usoudila, měla na sobě jakýsi pracovní klobouk ze kterého visel jen pouhý pramínek jejích vlasů. ,,Omluvte mne Lady Mary, má paní si přeje pro vás jen to nejlepší. Jako první je například oblečení pro dnešní večeři." Podívala jsem se na ní s nejistým a podezíravým pohledem pak jsem ale nakonec podlehla. ,,Dobrá tedy" odvětila jsem s pohybem otevření dveří pro služku. Okamžitě vrthla dovnitř a vrhla se ke skříni. Chvíli jsem nevěřícně stála u dveří a pak jsem je zavřela s menším úšklebkem. Služka něco štrachala ve skříni a pak vytahovala několik možností co si mám vzít a položila je na postel. Stála jsem opodál se zkříženýma rukama na hrudi. To vážně budu tohle muset mít na sobě? Potakala jsem sama sobě když jsem vzala jedny šaty do rukou abych si prohlédla jejich látku. Byly jemné a rukou dělané, to se dalo poznat.

,,Mám tu několik možností co by jste si mohla vzít. Všechny jsou chvalitebné a kvalitní kromě toho so máte... vy na sobě..." Zvedla jsem obočí na služčino poznámku ohledně mého oblečení a zkoukla jsem se pro jistotu. Pravda měla jsem na sobě černé uplé kraťasy a černé tílko bez ramínek, ale tu poznámku si mohla nechat sama pro sebe. Byla jsem zticha a čekala jsem až služka dodělá svoji práci. Na posteli ležely troje šaty. Jedny byly modré barvy se zlatavými ornamenty. Druhé byly naopak do červené skoro až růžové barvy, ty rovnou vyloučíme. A poslední byly bledé takové neutrální a od ostatních nebyly tak dlouhé. 

,,Beru ty bledé"

Proč jsem si sakra vybrala ty bledé. Svědí mě všude a dokonce mám pocit jako kdyby mě dusily. Teď by mi bylo rozhodně jedno kdybych na sobě měla ty kraťasy a tílko. Každopádně jsem se to snažila zakrýt mým, rozhodně ne ladným, krokem za služkou která mířila doufám k jídlu. Nechci tam být s tím stařcem u jednoho stolu a rozhodně nechci potkat Thora. Stačilo mi to co se stalo na Zemi,... ṯ̷̞̦̮̅ǎ̸͍m̶̲̥̑ͅ ̷̢̘̜̬̈͂͆͂͝ͅk̷̰̍́͠ͅḑ̷͓̩͇͑́͆̀͝e̸͎̫̗͛̒͊͠ ̵͖̼̂̊m̷̧͓̿̏ẹ̴̌̎ ̴̺̙̣̫̰̃̆̾̆p̸̧̛̬̱̘̈́͠͝o̷͉͕͂̃́̓p̵͔̠̬͌̎̃͂s̷̘̚ȃ̷̡͇͊̓̐̀l̴̦͙̦̘̞̅̐̐͛a̴̺̞͉̭͗͑͜͝ ̸̛͕̳͇̀1̸͓̉̏̊1̸̧̛̳̉́ ̵̧̼͈̠͒̾͑̚l̶͓̙̓͒̾̽̈ȩ̵̞̑̌̚͜t̴͓̞̱͐͒͗̈́͜á̷̖̹̯̤̽ ̶̲̗͂̿͘̕h̷̹͔̯͍̣̔̊̊̓͑ò̵̗̙͈̤̿̈̓̂l̶̠͌̉k̸̫̦̞͔̇͛͑a̸̱͐̀̑͑̕ ̴̞͚̓̽͠j̸̣̥͚̍̇̾͑̂a̶̧̙͗̑͘k̶̜̱̹̒̎ö̶̡̨͎̅͆͜.̵͉̟̩͝.̸̧͉͎̈́̿.̵̞͓̱́ ̸͙̙̼̌̿̚͝     ...-   T̵̞̰͚͆o̴̩̕ ̸̼̤̉̈́͝j̵͉̝̔̃s̴̼͛̑è̷̟̭ͅm̷̘̭̹̓͋ ̷̢̻̞͋́ḃ̷̛̺͑y̶͖͉̆͝l̵̦͈̎́͜à̶͕͖̰̿̒ ̵̳͉͌͝j̵͓̥̓̚͠á̸͈̇̑?̴̺͔̀     

  ----   Co?   ----   

Lilinky byly zvláštně potichu. Je vtipné jak jim pořád tak říkám. Jak může chodit ta služka tak rychle s takovou ladností? Moje vlasy skoro i vlály jak rychle jsme šly. Ironie je ta že jsem je měla smotané do nějaké luxusního copu. Konečně jsme došly do nějaké místnosti s dlouhým stolem, vypadal jako jídelní, což bylo dobré znamení. Nikdo tu ale nebyl. Bylo tu prázdno a každý krok se ozýval v ozvěně a bylo tu slyšet jen to. Na stole bylo spoustu jídla, ale nikde nikdo. V celku se mi ulevilo.