Doslov

4.9K 250 76
                                    

Prvně, než cokoli začnu rozebírat, tak musím vyjádřit svůj obrovský dík Vám všem, kteří jste Anne dočetli až do konce. To, co loni v říjnu začalo jako jedna část o zhruba pěti stech slovech, zničehonic napsaných v neděli večer, skončilo jako 62 příběhových částí, v celkovém rozsahu okolo 95k slov. A nic z toho by nebylo možné bez Vás, bez motoru, který měl po celou dobu hnal kupředu a nutil proměnit každý každičký detail z mých představ do reálné podoby. Opravdu, ani nedokážu dostatečně vyjádřit svůj vděk. Nevím, nakolik si to většina z Vás uvědomuje, ale každičký hlas, komentář či přidání do seznamu četby u mě vždy vykouzlí úsměv a mnohonásobně mi zlepší den.

Děkuji.

(Speciální poděkování patří JustSapling za ten nádherný fan art, který se chystám vylepit si na skříň na koleji, jenom co se mi ho podaří někde vytisknout :D)

Protože mi Anne zabrala tolik času, rozhodla jsem se za sebou ještě kromě příběhu samotného zanechat jakýsi osobní náhled na celou věc. Chtěla bych v této části rozebrat pár věcí, které se mi honily hlavou a které se snad i podařilo přenést do kapitol. Rozdělím to do několika částí, rozhodně se nebojte přeskakovat, pokud Vás některá nebo více z nich nezaujme (tohle je spíš část pro mě, abych se mohla někam vypsat s myšlenkami :'D).

1. „Historický román"

Nevím, nakolik to je z Anne poznat, ale dějepis a historie je mým velkým koníčkem. Většinou tedy, řekněme tak 97%, se snažím vycházet z historických reálií. V Anne, i když jsou všechna místa smyšlená a stejně i osoby, tak dobové zasazení by skutečně mělo odpovídat 16. století. Většinou i používám dobová křestní jména, nebo si je jenom lehce upravuji. 

Nicméně, (a řekla bych, že tento problém se vztahuje k obrovskému procentu příběhů ve stejné kategorii na wattpadu) Anne není skutečně historickým románem. Dovolím si toto tvrdit právě proto, že v několika případech jsem se znatelně odchýlila historie – rozhodně v případě zbraní (musím přiznat, že v těch se moc neorientuji), obrázek na coveru je také spíše z první poloviny 17. století. Ale nejvýznamnější odlišností je otázka náboženství – pojem renesance jde vždy ruku v ruce s náboženskými reformami, tehdejší člověk si vlastně vůbec nepřipouští myšlenku, že by bůh mohl neexistovat. Bohužel, nebyla jsem sto zahrnout tento faktor do Anne, a to je hlavní důvod, proč mám strach tento příběh nazvat historickým románem. (Možná hraje roli i fakt, že jsem si toto historické období nějakým zázrakem zvládla vytáhnout u maturity a o to více si uvědomuji všechny ty kontrasty.)

2. Předlohy

Jak jsem již výše uvedla, Anne vznikla v neděli večer. Nicméně, stalo se tak poté, co jsem (na poslední chvíli, já už tak věci dělávám :D) na literární seminář přečetla Barbar Vok, knížku od Jiřího Mařánka. Ačkoli jsem původně Henryho chtěla vylíčit podobným způsobem (tedy nenapravitelného proutníka), nakonec jsem od toho upustila. Ale i tak si myslím, že to stojí za zmínku. Jinak jsem zvolila podobný přístup, jako používá G.R.R. Martin, autor Písně ledu a ohně, knižní předlohy Hry o Trůny (i když bych si v životě nedovolila se k němu přirovnávat, berte to spíš jako příklad) – tedy inspiraci skutečnými historickými událostmi a jejich následné překrucování, aby zapadly do kontextu příběhu.

Například – bitvy u Fluppenu a Bolewne jsou inspirovány bitvami u Floddenu a u Boulogne (1513) – jedná se o případ, kdy bylo anglické království nuceno bojovat na dvou frontách současně, neboť když Jindřich VIII. (haha, Jindřich - anglicky Henry, get it?), vytáhl obléhat francouzské Boulogne, Skoti zaútočili ze severu a královna Kateřina Aragonská tehdy velela (spíš jen na papíře, ale stejně) obraně země. Podobným způsobem jsem se tedy snažila vycházet na více místech.

3. Opravy

Bohužel jsem se v procesu psaní dopustila několika chyb (nemluvím o jazykovém hledisku, těch gramatických a pravopisných je tam habaděj), většinu z nich se pokusím opravit do ledna. Co už se mi ale nejspíš nepodaří opravit, je lord Thomas, tedy jeho jméno. Nějak se mi podařilo pojmenovat tři z nejdůležitějších postav Belstonová, Barner a Basol. Co jsem si proboha myslela? Já vím, hrozně se to plete, všechno od B. Naneštěstí s tím nyní již nic neudělám. (Ráda bych lorda Thomase ještě přejmenovala, ale čím víc o tom přemýšlím, asi to nechám, tak jak to je.)

4. Budoucnost – pokračování?

Někteří z Vás se ptali, jestli chystám pokračování. Odpověděla jsem tehdy velmi neurčitě a tady je proč: Anne je (nebo spíš byl) jednorázový projekt, nečekala jsem takovou odezvu, abych to původně naplánovala jako sérii. Ještě v létě jsem počítala s tím, že jakmile dokončím Anne, pustím se do fantasy (úplně mě svrbí prsty, jak jsem už dlouho nenapsala nic s nadpřirozenými silami).

jenomže

Vaše množící se komentáře mě nahlodaly, až jsem začala přemýšlet a přehodnocovat. V tuto chvíli mám v hlavě připravenou zápletku, jak bych nejspíš napsala další příběh. Dopředu říkám, nešlo by o přímé pokračování Anne, i když Anne a Henryho bych si samozřejmě ponechala jako vedlejší postavy. Pokud jste četli Selekci od Kiery Cass, tak možná víte, že na svoji hlavní trilogii navázala příběhem, kde se zabývá osudem dcery hlavního páru. Ačkoli ke Kieřinu pokračování konkrétně chovám značný odpor, nechala jsem si otevřená zadní vrátka podobným způsobem.

Nechte mě to tedy ujasnit: Momentálně jsem tak na 70% přesvědčená, že to pokračování napíšu. Samozřejmě to nebude hned, v lednu mám zkouškové a kvůli Anne jsem se ještě nezačala učit (což je celkem problém, buďme upřímní :D). Ale myslím, že není nadsázka říct, že prolog bych mohla spíchnout někdy kolem Vánoc, do ledna by se snad měl objevit na mém profilu.

Reklama time! Pokud se Vám líbí můj způsob psaní (i když sama netuším, jak by k tomu mohlo dojít), možná se můžete podívat na UNLUCKY, je to něco na způsob sbírky (zatím 3) kapitol, kam tak jednou za měsíc vypisuji svou frustraci, když svět začne být až moc reálný.

(A pokud byste chtěli být opravdu velcí dobrodruzi, můžete mi dát follow a někdy v budoucnu zkouknout i tu fantasy. Anebo taky ne XD)

To je ode mě asi všechno, určitě jsem spoustu věcí zapomněla, ale snad nešlo o nic podstatnějšího. Přivítám všechny Vaše komentáře, otázky, připomínky, kritiku, pokud Vám něco leží na srdci, určitě se ozvěte v komentářích, anebo mi klidně napište zprávu. Ještě jednou Vám moc moc moc děkuji, že jste Anne dočetli až sem a snad zase někdy na viděnou u jiného příběhu.

AmensDesiree

AnneWhere stories live. Discover now