Anne

15. září 1537

,,Anne! Nakonec jste přijela!" Lady Margaret na tváři zářil úsměv, když se na lesní mýtině Niko zastavil vedle její bělostné klisny.

,,Lov, jako je tento, jsem si nemohla nechat ujít," odpověděla Anne a taktéž se pousmála. I přestože věděla, jaký rozhovor ji dnes s lady Turleyovou čekal, nakonec se rozhodla přijmout pozvání. A dáma ve středních letech vypadala, že ji Annina přítomnost upřímně těší.

,,To jsem vskutku ráda. Nemyslím si, že dnešek dokázala bez vaší přítomnosti zvládnout. Ne, když se má dostavit i lady Barnerová." Lady Margaret se hraně otřásla. ,,Považte, jak se její řeči budou točit celou dobu kolem dvora a krále."

Anne souhlasně přikývla. Už měla příležitost se s lady Elise Barnerovou setkat a to nejednou. Její manžel, lord George Barner, byl jedním z nejvýše postavených mužů v zemi, co se politiky týkalo. Jakožto králův rádce a k tomu nově i vévoda z Willstonu, jméno lorda Barnera vyvolávalo úctu. Nicméně, lady Elise byla zhruba o patnáct let mladší než její manžel a ani trochu si nezadala s moudrostí či taktem jejího manžela.

,,Váš manžel pozval lorda Barnera?" podivila se Anne. ,,Myslela jsem, že mu není právě nakloněn."

Lady Margaret se rychle rozhlédla kolem. ,,To není, má drahá. Ale nezbylo nic jiného, když jeho pozvání přijalo jeho Veličenstvo," dodala polohlasem.

Anne ztuhla. ,,Král se zúčastní dnešního lovu?" hlesla překvapeně.

Lady Margaret přitakala. ,,Ano, zúčastní."

Anne zbledla. Dodnes si živě vzpomínala na ostudu, kterou jí zajistily nejen bratránkovy činy, ale především následný králův výsměch. Od onoho dne před třemi lety se u dvora ani jednou neukázala, i přes časté naléhání lady Turleyové. A byla tak perfektně spokojená.

,,Nemějte obavy," přispěchala lady Margaret s ujištěním, když si všimla výrazu Anniny tváře. ,,Pochybuji, že si král na vaše uvedení ke dvoru vůbec vzpomíná."

,,Snad máte pravdu, drahá lady Margaret. Nestojím o další urážky od toho pokrytce," prohlásila Anne podmračeně.

,,Anne!" vypískla lady Margaret. ,,Nemůžete takhle mluvit o jeho Veličenstvu!"

Anninu dotčenou odpověď přehlušil lesní roh. Mistr lovčí oznamoval zahájení lovu na jelena, proto početná společnost sesedala z koní a shlukla se kolem něj. Anne se držela co nejvíce vzadu ve společnosti lady Margaret, opatrná, aby neupoutala pozornost k sobě. Ve chvíli, kdy mistr lovčí domluvil a opětovným zatroubením na lesní roh prohlásil hon za zahájený, celá družina se opět vyšvihla do sedel. Anne ještě na okamžik vrhla letmý pohled na muže v čele skupiny, ale pak se už jen vytáhla do Nikova sedla. Koutky jejích úst klesly při pomyšlení, že jen kvůli nabubřelým pánům ode dvora přijde o všechnu zábavu. Rozhodně nehodlala riskovat další potupu.

,,Lady Belstonová? Jaké to milé překvapení!" Anne se v sedle ohlédla, jen aby spatřila, jak se k ní blíží další dáma.

,,Lady Barnerová," oslovila ji Anne. ,,Dlouho jsme se nesetkaly."

Hnědák lady Barnerové zastavil vedle Nika a bělouše lady Turleyové. Zlatovlasá dáma na něm, oblečena v šat ze stallského aksamitu, se usmála. ,,Den jako stvořený pro lov, nemyslíte?"

,,Vskutku," souhlasila Anne vlažně.

Lady Barnerová se však nedala tónem Annina hlasu odradit. ,,Kdypak nás navštívíte u dvora, drahá? Schází mi vaše společnost."

Anne se tak moc chtěla ušklíbnout. S lady Barnerovou se setkala pouze čtyřikrát, dnes popáté. Nebyly žádné přítelkyně, sotva spolu prohodily několik vět. Proto si byla Anne jista, že lady Barnerová za svými slovy schovává připomínku na onen trapný den.