Anne

22. listopad 1537 - část druhá

Celý ten den byl skoro jako noční můra. I když ... jako noční můra s pár světlými okamžiky. Henry se pousmál při vzpomínce, jak při jízdě Darlowskou hlavní třídou jedna trhovkyně popadla napůl uhnilé rajče a mrštila jej přímo do tváře lorda Thomase Basola. Alespoň to na okamžik přerušilo nekonečnou přednášku o hlavním městě Farewoodu, která z lordových úst zněla tak nudně. Henry si byl jist, že by jej historie tohoto města jindy bývala velmi zaujala, nesmělo by to však být vyřčeno ústy lorda Thomase.

Ach ano, Henry najisto věděl o rtech, které by preferoval vyprávět o položení základního kamene před třemi sty léty. Vlastně, i kdyby ony rty rozebíraly stav úrody za tento rok, nejnudnější z nudných záležitostí, Henry by býval hltal každé slovo.

Nyní usazen uprostřed rozlehlé tabule, Henry nepřítomně odkýval cosi, co právě po jeho pravici lord Thomas vesele pronesl. Pohled mu však nenápadně zabloudil na opačnou stranu, kde po jeho levici seděla postava ve fialovém šatu. Ač to bylo její místo, jakožto hostitelky, po celou dobu hostiny, lady Anne jeho směrem nepronesla více než nejnezbytnější zdvořilostní fráze. Henryho to upřímně mátlo.

Zatímco lord Thomas žvanil něco o tom, jak výhodně zakoupil půdu na jihu země, Henry se nemohl zbavit pocitu, že jej dáma po jeho levici nemůže vystát. Jak to, netušil. Ženy jej obvykle takto neodmítaly, ani před tím, než získal korunu. A s jeho nástupem na trůn ... Některé se vzdaly ihned, některé chtěly být dobývány. Ale žádná se mu doposud takto otevřeně nestranila.

,,Vaše Veličenstvo?" ozval se lord Thomas znovu a Henry se k němu nedobrovolně obrátil. ,,Dovolte mi vám představit lorda Erika Heawota s dcerou Nathalií."

Henry znuděně pohlédl před sebe. Přesně toto měl na mysli. Vedle prošedivělého lorda se mu hluboce ukláněla dívka ve velmi odvážně střiženém šatu. Hluboký výstřih nedovoloval pochybovat o výrazných křivkách jejího těla a kdyby mladá lady bývala vynesla tuto róbu u dvora v Mernhallu, jistě by se ihned stala terčem posměchu, minimálně ze strany lady Barnerové. 

Když jim pak Henry dovolil povstat, dívka na něj vrhnula žádoucný pohled, až se musel tiše zasmát.

,,Můžete jít," pronesl, v tu chvíli si však uvědomil, že na něj hledí pár hnědých očí. Otočil se za tím pohledem a spatřil zvědavý výraz lady Anne, tak odlišný od masky nezájmu, kterou mu nastavovala po celý večer.

Henry povytáhnul obočí. ,,Nuže?" pronesl, vědom si toho, že se na něj upřela i pozornost lorda Thomase z druhé strany.

Lady Anne povytáhla jeden koutek úst v jakýsi poloúsměv. ,,Proslýchá se, že lady Heawotová by vaše Veličenstvo ráda poznala osobně."

Nuže, takhle tomu tedy bylo. Henry už chápal, rozuměl, proč mu představili onoho nevýznamného lorda s dcerou. Starali se tu o něj vskutku znamenitě, zasmál se Henry v duchu. On se však nehodlal spokojit s tou nevýraznou dívenkou, jež mu tak ochotně předhodili. A když jeho pohled vyhledal pár tmavě hnědých očí, pouze se jen potvrdilo jeho podezření o tom, kdo to zinscenoval.

Henry si nahlas odfrknul. ,,Bohužel budeme muset lady Heawotovou zklamat, neboť zde nemáme času nazbyt a rádi bychom jej věnovali důležitějším záležitostem." Téměř místo toho řekl ,,důležitějším osobám", včas se však zarazil. Pochyboval, že by lady Anne ocenila takovýto druh lichotky, i když míněné naprosto seriózně.

,,Anne," ozvalo se zasyčení po jeho levé ruce a Henry se obrátil právě včas, aby zachytil rozzuřený pohled lorda Thomase. ,,Ponechej si své nápady pro sebe a neobtěžuj s nimi jeho Veličenstvo!"