Anne

23. květen 1538

„Ne! To absolutně nepřipadá v úvahu!"

Ještě před chvílí obě jeho ruce spočívaly na desce mohutného dubového stolu, Henry se nakláněl nad mapu s rozestavěnými figurkami, představující rozložení sil. Avšak jakmile si uvědomil, co to lord Gaverill vlastně navrhuje, král prudce vzhlédl a rozzlobeně vyhledal pohled generála královského vojska.

„Neustoupíme Salvicijcům ani o píď," zamítnul stroze.

Aniž by očima uhnul byť jen o milimetr, rozhodnutý dokázat svou převahu nad lordem Gaverillem, Henry koutkem oka zaznamenal pohyb po své pravici. Byl si naprosto jist, že se jedná o lorda Barnera, ani to jej však nepřesvědčilo, aby přerušil souboj pohledů se svým generálem.

„Veličenstvo." Když nereagoval, ozval se smířlivý hlas jeho nejvyššího rádce a až tehdy se Henry odvrátil od svého generála, avšak až poté, co tím směrem pohlédnul lord Gaverill jako první.

„Pokud nyní neupřeme svou plnou pozornost na západ, mohli bychom se během jediného měsíce ocitnout v područí Terdenských." Hlas lorda Barnera skrýval stín obavy.

Henry přimhouřil oči. „Co tedy navrhujete?" zeptal se lorda Barnera a ačkoli se jeho tón zdál být zcela klidný, žádný z jeho lordů se tím nenechal ošálit. Znali svého pána natolik dobře, aby věděli, že toto je jen a pouze pomíjivý klid, po němž bude následovat hrozivá bouře.

Lord Barner se nervózně nadechl, podle všeho nabyl stejného dojmu jako zbytek místnosti. „Ačkoli bych nikdy nečekal, že něco takového vyslovím, musím souhlasit s lordem Gaverillem." Generál královského vojska se při těch slovech uchechtnul, nikdo z přítomných se nad tím však neobtěžoval pozastavit. „Ať se zdají sebehrozivějšími, musíme se nyní odpoutat od jihu, od Salvicijců a namísto toho se soustředit na západ."

V očích krále se krátce zablesklo, když naslepo uchopil listinu, až doposud pohozenou na stole. S nic neříkajícím výrazem ji zvedl vedle sebe. „Máme snad zapomenout na toto?"

Před pěti dny přistála v Richtendu loď s až podezřele čistě bílým plachtovím a mírovou vlajkou stejné barvy. Nebylo pochyb o tom, že její nepočetnou posádku tvoří až do posledního muže Salvicijci a její kapitán se domáhal doručení zprávy pro jeho Veličenstvo, pro Henryho. Než stačila zpráva opustit Richtendské hradby, salvicijské lodi se nějakým zázrakem podařilo proklouznout na volné moře. Nicméně, zpráva na těžkém listu a opatřená majestátní salvicijskou královskou pečetí došla během dvou dnů do Mernhallu.

Uzurpátorovi Kerlisterovi,

Už jen to provokativní oslovení stačilo, aby se Henrymu začala pomalu vařit krev v žilách.

Díky, matko, odfrknul si v duchu.

Jakékoli spekulace o záletech lady Mary Kerlisterové utichly v den, kdy její syn dosedl na trůn. Henry se osobně postaral o to, aby byli všichni klevetníci s potřebou rozebírat milostný život jeho matky a potažmo tak i možnou nelegitimitu jeho nároku na královský titul diskrétně umlčeni. Nicméně, Salvicijci se očividně rozhodli využít tyto fámy, vystavět na nich odůvodnění svého tažení. Anebo to alespoň použít jako jeden z důvodů.

Tímto listem tě my, jeho Veličenstvo král Felipe II. Habarský, z Boží moci král salvicijský a fruderský, vyzýváme k předání titulu, jejž jsi neoprávněně uchvátil a jehož trvale zneužíváš, do rukou způsobilého nástupce.

List pokračoval kompletním výčtem důvodů jeho údajného nenároku na trůn, mezi něž bylo občas zamícháno několik napůl skrytých urážek a popíchnutí. Nakonec, úplně dole pod masou textu se přes půli šíře strany táhnul rozmáchlý podpis.