16. září 1538 - část první

4.8K 334 22
                                    

V Darlow se už slavilo víc jak měsíc v kuse. Ostatně, stejně tomu bylo po celé zemi, a to od chvíle, kdy se k lidem donesly zprávy o slavném vítězství královských vojsk v bitvě u Bolewne. A když proto před dvěma dny na Farewood dorazili novopečení manželé Turleyovi, oba se rozhodli, že je nutné Farewoodskou paní alespoň na okamžik vtáhnout do víru neutuchajících oslav.

Anne Katherine ani lordu Jamesovi nikterak nevyčítala, že ji nepozvali na obřad. Z toho, co pochopila z listů od své přítelkyně, všechno se seběhlo ihned po návratu mladého lorda Turleye na rodinné sídlo do Geredes. Předcházející napjatá atmosféra očividně způsobila, že ani on, ani Katherine nebyli ochotní nijak dál čekat.

Nyní ale nebylo po mladých manželích ani stopy, Anne nestačila postřehnout, kdy se její přátelé vytratili. Tedy ne, že by se za nimi hodlala vydat. Byla si totiž poměrně jistá, že by novopečené manžele mohla zastihnout při věcech, při kterých je rozhodně zastihnout nechtěla. A navíc, její nohy momentálně nebyly ve stavu, kdy by se na ně mohla zcela spolehnout. Sice si z kolujícího měchu kořalky lokla sotva třikrát, ale i přesto na sobě pomalu začínala pociťovat omamný vliv alkoholu.

„Sire Anthony! Je na vás řada!"

Anne, z jedné strany na lavici utlačovaná ctihodným panem Hernanem Grossmanem a na té druhé napůl podpírající v té době již téměř bezvědomého sira Leeroye, si rychle, jenom aby se neřeklo, přihnula ze znovu kolujícího měchu a podala jej panu Grossmanovi. Fascinovaně zatím vnímala bujarost uvnitř jejich oblíbené putyky. Všude byla téměř hlava na hlavě, každý se chtěl připojit k oslavám, vždyť bylo také proč. Zvítězili, Salvicijci byli zahnáni na útěk!

Anne se v takových chvílích na mysli začínala objevovat čísla, která nedávno dorazila na Farewood. Před očima se jí vybavoval onen list, opatřený královskou pečetí, zpravující o celkových ztrátách. Místní osazenstvo na rozdíl od ní nemělo ani ponětí o tom, za ubránění jejich země padla v Bolewne téměř třetina jejich mužů.

Málem včetně jejich krále.

Naštěstí se přesně v takovýchto chvílích začínala opět ozývat ta vypitá kořalka.

Protáhla se, užívající si volnost, kterou jí její nynější oděv poskytoval. Byl takový rozdíl mezi mužským a ženským oděvem, mezi utaženým korzetem a rozevlátou sukní oproti přiléhavým kamaším a haleně s dubletem. Jediný omezujícím prvkem byl utažený pás látky kolem její hrudi, zajišťující, že v siru Anthonym nikdo nepozná ženu.

Inu, většina. Anne neměla iluze o tom, že někteří z jejich přátel zde pravděpodobně měli své domněnky.

„A-ať ž-žije jeh-jeh-jeho Veližen-škyt-stvo!" Sir Leeroy se vedle ní ne neočekávaně poroučel k zemi, zatímco z jeho rtů zněly falešně znějící písně, oslavující nejprve krále, pak lorda Gaverilla, boha a nakonec nějakou ženu jménem Matilda, o níž, podle pohledů kolem, nikdo z přítomných nikdy předtím neslyšel."

Anne povytáhla jeden koutek úst a ten pohyb jí připomněl přilepený falešný knír z koňských žíní nad jejím horním rtem. Okamžitě se rozpomenula na moment, kdy se posadili ke stolu a pan Hernan jí s uznalým pokýváním pochválil jaký to mužný knír si nechala narůst. Anne tehdy zachytila, jak se Katherine snaží nesmát nad jeho komentářem o opatření, které Anne přijala vzhledem pomluvám, které o ní stále kolovaly.

„Co myslíte, dočkáme se nyní už královské svatby?" nadhodil pan Hernan a zavdal si mocný lok z korbele piva. „Slyšel jsem, že se jeho Veličenstvo nechalo zlákat nabídkou ruky salvicijské princezny."

AnneKde žijí příběhy. Začni objevovat