15. srpen 1538

4.2K 326 23
                                    

Ta bolest hlavy se začínala stávat nesnesitelnou.

„Bohužel ne, Veličenstvo."

Ačkoli hlas lorda Gaverilla značně přispíval k jeho rychle sílícímu bolehlavu, Henry přikývnul. Jeho ruka vylétla k čelu v marném pokusu onu bolest utěšit. „Chápeme. Vyřiďte lordu Zerkemu naše kondolence."

V tu chvíli bylo naprosto jedno, kolik zášti choval Henry ke staršímu Zerkemu za jeho malý výlet na Farewood, nezáleželo na tom, že ještě před třemi měsíci byl připraven jej poslat na doživotí do studené kobky pod Ferrahskou pevnost. Ne nyní, když šlo o jeho syna.

Gerald.

Henryho přítel byl mrtvý. Probodnutý salvicijským kopiníkem, nalezený na bojišti mezi ostatními mrtvými.

„Zajisté," potvrdil lord Gaverill. „Postarám se o to."

Henry se pokusil nepatrně změnit svou nepohodlnou polohu, seděl napůl shrbený na loži, v tu chvíli ale rána v jeho pravém rameni vyslala bodavou bolest a on zasykl bolestí.

V ten moment zrovna do stanu vešel táborový léčitel a zaslechnouc svého krále, okamžitě udělal rychlé krok k jeho loži.

Henry vymrštil levou ruku zamítavě vzhůru. „Ne, jsme v pořádku."

Muž se slámově žlutými vlasy se tedy jen uklonil a odešel do koutu stanu, nejspíše připravit čisté kousky tkaniny na převaz.

„Nuže?" obrátil se Henry zpět na lorda Gaverilla, usazeného vedle jeho lože.

Generál královských vojsk přikývnul. „Pokud to vašemu Veličenstvu nebude vadit, odvážil jsem se dočasně ujmout povinností nejvyššího královského rádce, když lord Barner ..."

„Ne," skočil mu král do řeči. „Jistěže nám to nebude vadit. Samozřejmě budeme chtít, abyste nám co nejdříve připravil list možných trvalých kandidátů na tento post, sebe taktéž určitě nezapomeňte zahrnout."

Gerald. Lord Yaylen. Lord Barner. Tolik ztracených životů.

Henry si pomalu, ačkoli se o tom snažil příliš nepřemýšlet, začínal uvědomovat, že muž, kterého znal po většinu svého dospělého života, byl pryč. Člověk, který pro něj vždy měl dobrou radu, u kterého vždy mohl požádat o pomoc a který na něj v jeho mladších letech dohlížel, byl mrtev, ztracen v té temné propasti, kterou smrt byla.

Lord Gaverill svraštil obočí. „Když už mluvíme o lordu Barnerovi, připravím vám k podepsání i písemnou kondolenci pro lady Barnerovu?"

Henry si odfrknul. „V žádném případě," zamítnul rázně. „Ne naším jménem."

„Ale ..."

Henry zavrtěl hlavou. „Lordu Barnerovi se samozřejmě dostane náležitého státního pohřbu s nejvyššími poctami. Ale co se týče jeho paní, koruna nebude činit žádné výjimky. Stejně tak bychom poté museli podepisovat vyjádření naší soustrasti i tisícům ženám ostatních padlých mužů. A ačkoli si jejich oběti vysoce vážíme, jistě uznáte, že královský úřad má momentálně na starost mnohem závažnější záležitosti."

Nehledě na to, že lady Elise je jedovatá zmije. 

Stále nezapomněl na to, co se pokusila nalhat Anne.

„Jak říkáte," potvrdil lord Gaverill a odškrtnul si něco na listu, jenž přinesl s sebou. „Ještě zpět k postu nejvyššího rádce."

Henry povytáhnul obočí.

AnneWhere stories live. Discover now