Anne

5. říjen 1537 - část druhá

,,Slibujete? Pouze jeden tanec?" Anne povytáhla obočí na Jamese Turleyho. Netoužila se ukazovat více než bylo nutné, ne vzhledem k jejím nepříjemným zkušenostem u dvora.

,,Ano, slibuji, lady Anne. Jeden jediný tanec, pak vás již nebudu více obtěžovat," potvrdil lord James.

Anne se pousmála. I když byla u dvora, slůvko ,,tanec" znělo lákavě. ,,Dobrá tedy," odvětila a začala se zvedat.

Lord James však zavrtěl hlavou. ,,Počkejte, Allemandu ne," namítnul.

,,Bojíte se snad, že nezvládnete prostou Allemandu?" rozesmála se Anne, přestože věděla, že to nebude ten případ. Když byli ona a lord James ještě děti, měli jistý čas společného tanečního mistra, Phillippa Farquada. Annina matka pocházela z Salvicie a když se měla vdávat za lorda Belstona, přivezla si přes moře ve svém doprovodu i tanečního mistra, toho nejlepšího z nejlepších. A tak měla Anne po značnou část svého dětství, někdy i ve společnosti lorda Jamese, možnost se zdokonalovat pod vedením skutečného umělce.

,,Co je špatného na Allemandě?" podivila se přes stůl lady Beatrice Morstonová, mladá zrzavá snoubenka sira Williama Greena, králova důvěrníka.

,,Nic, drahá lady Morstonová, právě, že vůbec nic. Však pohleďte," odpověděl James a pohodil paží k parketu. ,,Samo jeho Veličenstvo se rozhodlo, že si ji zatančí s lady Barnerovou."

Anne si rychle zakryla ústa dlaní, neschopna zadržet škodolibý výraz, jenž se jí vydral na rty. Téměř krále litovala ... téměř. Lady Barnerová byla snad ta nejhorší tanečnice, kterou kdy spatřila. A přesto, zdálo se, že si každý svůj nemotorný pohyb užívá. Nicméně, když Anne rychle pohlédla na výraz jeho Veličenstva, bylo jí okamžitě jasné, že král nesdílí stejné nadšení. Rty stisknuté do úzké čárky a ledový pohled svědčily o tom, že drahou lady již k dalšímu tanci rozhodně nevyzve.

Anne se potichu zasmála a lord James se obrátil zpět na ní. ,,Příští tanec?" zeptal se.

Naklonila hlavu se zájmem na stranu. ,,Který tanec je na řadě?" zeptala se, neznaje pořadí tanců u dvora.

Na tváři Jamese Turleyho se objevil šibalský výraz. ,,Nechte se překvapit."

Anne nevěřícně zavrtěla hlavou, na jejích rtech však stále hrál široký úsměv. ,,Překvapte mě, tedy," odvětila.

Píseň skončila během okamžiku a tanečníci se začali rozcházet z parketu pryč. Tehdy se lord James zvednul a se stejným úsměvem, jako byl ten její, se před Anne lehce uklonil. ,,Smím prosit, lady?"

Anne se zvednula ze židle a klesla do stejně lehkého pukrle. ,,Smíte, lorde," potvrdila a vklouzla paží do nabízeného rámě Jamese Turleyho. Takto se nechala dovést až do středu zcela prázdného parketu, zatímco lord James poodstoupil několik kroků vzad. Anne si dovolila ještě rychlý pohled zpět k hodovním tabulím. Všechny oči se upíraly na ně dva, na osamocený pár na tanečním parketu.

,,Chytré," přikývla Anne, když se její pohled opět střetnul s pohledem jejího tanečního partnera. Byla si vědoma, že toto je zpráva, kterou lord James vysílá ke své matce, lady Turleyové. Tímto jí sděloval, že se podvolil jejímu naléhání a že se bude, i když jen předstíraně, dvořit dámě před sebou.

Anne poklesnula v další pukrle. Věděla, že to, proč jsou sami na parketu, bude mít něco v dočinění s obtížností onoho tance. A přestože stále netušila, co bylo volbou lorda Jamese, už nyní pociťovala trochu škodolibou radost. To, že zdejší dvořané nejsou dobrými tanečníky, bylo všeobecně známo. Anne si proto dovolila pocítit satisfakci, že nepatří do jejich řad.