13. srpen 1538

4.6K 308 33
                                    

První, co Anne ucítila, když se s trhnutím probudila, bylo úpění jejích zad bolestí. Popravdě, to ale nebylo žádným překvapením, vzhledem k faktu, že se jí podařilo usnout natažená ze židle na hraně protějšího lůžka, tam hlava podepřená pouze vlastními pažemi. I přestože její tělo protestovalo, Anne se pomalu nadzvedla na loktech, značně dezorientovaná. Rozespale zamrkala a odhrnula si zacuchaný pramen vlasů z obličeje, jenom aby její pohled vzápětí spočinul na nehybném těle na lůžku, jenom pár centimetrů od ní.

Anne ztuhla, ve zlomku vteřiny se jí všechno najednou vrátilo.

Proboha.

Vybavovalo se jí každý okamžik, od jejich příjezdu do Bolewne až po chvíli, kdy lord Edward společně se zjizveným kapitánem královské gardy donesli bezvládného krále do tábora.

Viděla to. Z návrší nad bojištěm zahlédla, jak uprostřed bitevní vřavy, v plné rychlosti, najednou z bílého koně padá postava k zemi. Vlastně, kdyby nebylo toho pádu, nebyla by jej jinak schopná najít. A vzápětí jej opět ztratila, skrytého neustále se měnící masou těl dole. Trvalo pak ještě notnou chvíli, než bylo úplně jasné, že získali nad Salvicijí konečnou převahu. A než se Anne poté dostala do válečného ležení za kopcem, Bolewnské planiny už osvětlovaly plameny pochodní.

Ona, naprosto osamocená, se rychle proplétala ležením, uskakovala z cesty nosítkům s raněnými vojáky a prosmýkala se mezi postávajícími skupinkami, až nakonec stanula před nikým nehlídaným královským stanem. Vtrhla dovnitř a k jejímu obrovskému zděšení se jí naskytnul pohled na lorda Edwarda, lorda Gaverilla a kapitána královské stráže. Všichni tři postávali kolem lůžka se zkrvaveným a pohmožděným tělem černovlasého muže, nad kterým se skláněl táborový léčitel.

V tu chvíli cítila zběsilý tlukot svého srdce až v krku.

„Lady Belstonová," ozval se podrážděný hlas lorda Gaverilla. „Tady nemáte co dělat."

Ale Anne jeho slova vůbec nevnímala. Naopak, vmžiku stála vedle lorda Turleye a vše, na co se zmohla, byla ruka, která jí vyletěla před ústa.

Ne. Tohle nemůže být pravda.

„Lady," začínal znovu lord Gaverill, ale lord Edward zavrtěl hlavou.

„Nechte toho. Má úplně stejné právo zde být jako vy a já."

Lord Gaverill si založil paže na hrudi a vrhnul na lorda Turelye vražedný pohled. „Není vhodné, aby ..."

Než to stačil dokončit, léčitel, modrooký muž se slámovými vlasy ve středních letech, natáhnul paži vzad, aniž by se odvrátil od králova těla. „Potřebuji další tkaninu," oznámil ledově klidným hlasem ostatním přítomným.

Anne si až tehdy všimla poloviny zkrvaveného šípu, pohozeného na zemi vedle lůžka. Hrot se lesknul v plápolavém světle pochodní a končil ve svém původním prostředku, očividně někým přelomený vejpůl. A poté si Anne uvědomila, že jeho druhý konec s krvavými skvrnami na letkách se nachází doposud zabodnutý v Henryho rameni.

Ani nevěděla jako, najednou rychle sbírala nažloutlou tkaninu z nedaleko přistaveného stolku a podávala ji léčiteli. Její ruce se přitom třásly.

„Děkuji," pronesl léčitel, zatímco podanou látku přitisknul k okraji královy rány. „Pokud můžete, převařte mi, prosím, další. Udělal bych to sám, jenomže ..." Nedokončil větu, v tu chvíli se z Henryho hrdla vydalo bolestné zahrčení a léčitelovy ruce okamžitě přelétly k druhé polovině šípu, Anne ale i přesto pochopila, co měl na mysli. O to více ji však znepokojilo, když konečně zachytila léčitelovu tvář z profilu a všimla si krůpějí, smáčejících jeho čelo.

AnneKde žijí příběhy. Začni objevovat