25. květen 1538 - část první

4.1K 316 30
                                    

Anne vzhlédla právě ve chvíli, aby stačila zachytit Katherinin starostlivý výraz. „Měla byste si odpočinout, paní," pronesla její přítelkyně a ukázala na noční stolek vedle postele. „Ty dokumenty počkají do zítra, pro dnešek jste toho udělala už více než dost."

Anne se pousmála. „Ještě jeden zvládnu," odpověděla a pomalu natáhla ruku k hraně postele. Její tělo okamžitě začalo vysílat námitky, v paži stále ještě pociťovala třes zesláblých svalů, ale tím se odmítala nechat odradit. Zvlášť, když se poslední z kopičky dopisů, jež jí předtím Katherine napůl nesouhlasně přinesla, nacházel jenom několik centimetrů pryč z jejího dosahu.

„Tady." Katherine se během chvilky skláněla k ní, podvávaje list přímo do rukou své paní.

Bylo to již více než týden, co byla Anne nucena ulehnout s horečkami a přibližně pět dní od chvíle, co se na jejím těle objevil důkaz, že se skutečně jednalo o neštovice a to sice v podobě puchýřků. Ačkoli ty se již pomalu začínaly hojit, na jejím těle stále zůstávala jejich stopa, stejně jako fakt, že Anne nebyla schopná plného fungování. Její tělo, ačkoli zbaveno vysokých teplot, se stále jevilo zesláblé, nabírající síly po nebezpečné nákaze, kterou Anne jako jedna z mála nakažených přežila.

Snad to byl zázrak.

Lehce, jak jí jen její rozbolavělé svaly dovolily, pokývala hlavou. „Děkuji," špitla s úsměvem a pokusila se rozlomit pečeť s vyraženým znakem rodu Barnerů. Jejím zesláblým prstům se to podařilo až na třetí pokus a Anne mezitím stačil zmizet úsměv z tváře. Měla podezření, že tato zpráva pochází, spíše než od lorda Barnera, od jeho drahé polovičky. A Anne měla ve svém momentálním stavu chuť se zabývat čímkoli jiným než záležitostmi lady Barnerové.

Bodlo ji u srdce, když si uvědomila, kdy naposledy a u jaké příležitosti měla tu čest se s lady setkat. O čem spolu tehdy vedly rozhovor.

Ne, tohle už je za mnou, zašeptala v duchu. To vše je nyní už jen vzpomínka.

Něco podobného si opakovala každý den a každou hodinu od chvíle, kdy dorazila zpět domů. Jako kdyby to bylo zaříkávadlo, které jí mělo pomoci zapomenout. Jenomže pokud jím skutečně bylo, povážlivě nefungovalo.

Drahá lady Anne,

nedokážete si představit, jak moc mi schází vaše milá společnost. Od mého poněkud uspěchaného odjezdu ode dvora trpím samotou, neboť i zbytek mých přítelkyň zůstal v Mernhallu a můj choť se ještě neobtěžoval s návratem na své vlastní panství.

Pokud byste se zeptala na zdravotní stav, musím ke své největší úlevě konstatovat, že mně i mému děťátku se daří tak dobře, jak je jen možno. Na Willstone byli svoláni všemožní léčitelé, kteří mají sledovat průběh těhotenství, tedy je o nás dobře postaráno.

Anne vzhlédla, když skrze otevřené okno zaslechla dusot kopy, ržání koní a několik, na její vkus až příliš hlučných, hlasů, nesoucích se celou cestu z nádvoří až do jejích komnat, ačkoli byla tato dvě místa značně vzdálená.

„Co se tam děje?" zeptala se Katherine.

Její přítelkyně okamžitě pohlédla tím směrem, až doteď se zabývala uklízením kousků plátna, ještě nedávno používanými jako obklady. „Netuším, ale ihned to zjistím," odpověděla zamyšleně a než její paní stačila cokoli dodat, vyklouzla z pokoje.

Anne tedy nezbylo nic jiného než se vrátit k listu lady Barnerové. Ušklíbla se, už z prvních několika vět poznala, že se ona dáma od jejich posledního setkání ani krapet nezměnila. Celý list byl doslova zaměřený jen a pouze na ni, její trable a její starosti. Jenomže na jiný list Anne nedosáhla, proto si pouze povzdechla a pokračovala ve čtení.

Abych se však dostala k věci. Drahá přítelkyně, k mým uším se donesly jisté nepěkné pomluvy ode dvora, týkající se jeho Veličenstva a, k mému nezměrnému zděšení, Vás. Nepochybuji o tom, že obě chápeme, jak často jsou takovéto řeči pouze sprostými výmysly dvorských klevetnic. Avšak v tomto případě mám však vážné obavy, neboť podobné řeči se začínají množit každým dnem a i přestože jsou čím dál divočejší, všechny mají obdobný základ. Mám strach o Vaši pověst, v noci nemohu obavami zamhouřit oka, a tak Vás snažně prosím, povězte mi, že jsou to jen a pouze divoké lži. Dopřejte tak mé ubohé duši trochu klidu a očistěte se v očích mých i celého zbytku země.

Anne velmi dobře věděla, o čem lady Barnerová tak srdceryvně píše, ty samé pomluvy se donesly i na Farewood. Přibližně týden po jejím příjezdu domů se začaly rojit řeči mezi služebnictvem, šířily se nejrůznější domněnky ohledně oslavy královských narozenin a proč vlastně jejich paní tak náhle opustila dvůr. Mnoho ze služebných mělo vazby na hlavní město, a tak nebylo divu, že se tamější šeptanda brzy dostala i do Farewoodských zdí. Annina pověst byla mezi místním personálem velmi dobrá a většina z nich se tedy nenechala ovlivnit nějakými pofidérnímu řečmi, zbytek reakcí ale už tak pozitivní nebyl, ani zdaleka. Dokonce několik listin, mezi nimi i dvě od Darlowské městské rady, si dovolily velmi okatě poukázat na to, že paní farewoodského panství momentálně nebyla v očích lidu ničím jiným než pouhou poběhlicí.

Anne se těmi řečmi nikterak dlouze nezaobírala. Věděla, že to je pouze šeptanda a ti, kdo jí šíří nemají sebemenší důkaz. Do několika měsíců po tom všem nezbyde více než polozapomenutá domněnka, drobný šrám na její pověsti. Pokud se k tomu všemu otočí zády, její život by se záhy měl vrátit do zaběhlých kolejí. A s tím Anne mohla žít.

Toto však není jediný důvod, proč Vám adresuji tento dopis. Již nějakou dobu uvažuji, že bych velmi stála o to, abyste se stala kmotrou mého syna či dcery, neboť není na tomto světě svědomitější bytosti, než jste právě Vy.

S očekáváním Vaší brzké odpovědi,

Lady Elise Barnerová z Willstonu

Nechala klesnout ruku z dopisem. Cože od tohoto dopisu vlastně čekala? Nyní, po přečtení posledního odstavce už plně chápala, proč se lady Barnerová obtěžovala s jeho napsáním. Obě dvě dobře věděly, že všechny ty řeči přeci jen podložené byly. A lady Barnerová také očividně pochopila důvod Annina útěku od dvora. Viděla, že to nedopadlo dobře a tento list nebyl ničím jiným než popíchnutím. Lady Elise nechtěla více než pouze píchnout do živého.

Kmotra jejího dítěte, královského bastarda, zachmuřila se Anne.

Já. To zrovna.

Nebylo jí však dopřáno delších úvah o významu listu lady Barnerové, neboť si náhle uvědomila, že hluk, který se předtím ozýval zvenku, se nyní přemístil a rychle se začal přibližovat chodbou směrem k jejím pokojům. A vzápětí se ozvala rána, Anne uslyšela, jak někdo rozrazil dveře do jejího přilehlého salónku.

„Tam nemůžete!" Katherininým hlasem se rozlévalo planoucí rozhořčení, když protestovala proti příchozím. „Má paní je churavá!"

Blížící se dupání a Katherinin následný výkřik značily, že se příchozí slovy její přítelkyně nehodlal nechat zdržovat. Než se Anne nadála, ve dveřích do její ložnice se objevila povědomá tvář.

„Lady Belstonová," odtušil ten muž. „Rád bych řekl, že mě těší se s vámi opět setkat, okolnosti však velí jinak."

Anne mu oplatila chladný pohled. „Nápodobně, lorde Zerke."

~~~

Musela jsem tenhle díl rozdělit, druhá část do 2/3 dnů max!

AnneKde žijí příběhy. Začni objevovat