I'm drowning, okay? [CZ]

|chapter fourtyone|

Pohled Rafa;

Seděl jsem opět se slzami v očích a sluchátky v uších na pohovce. Když mě to po pár minutách přestalo bavit, řekl jsem si, že bych si mohl pustit nějaký seriál nebo film. Zapnul jsem si televizi a najel na Netflix. Mohl bych konečně začít koukat na nějaký seriál, proto jsem se snažil najít něco! co by mě zaujalo a našel jsem seriál, který by mě mohl bavit. Jmenoval se Peaky Blinders, po přečtení článku o čem to je, jsem už fakt neváhal a seriál zapnul. Stihnul jsem dokoukat první díl, poté mi přišla zpráva od člověka, od kterého bych zprávu opravdu nečekal.
Psala mi Mattie, klikl jsem na ikonu, kde se značila zpráva rozklepanou rukou. Ve zprávě stálo 'Můžeš prosím vyjít před barák?' zarazil jsem se. Byla velmi malá pravděpodobnost, že by teď Mattie stála před mým barákem, ale vážně to tam bylo napsané.

Proto jsem neváhal. Zvedl seod televize a vyrazil ke dveřím. Přes prosklené dveře jsem pod schody opravdu viděl stát mou Mattie. Otevřel jsem dveře a tím jsem docílil toho, že jsem od ní stál už jen kousek.

„Mattie?" pověděl jsem stále zaraženě

„Jsem to já... Rafe poslouchej mě prosím." stála předemnou se slzami v očích a rozklepaným hlasem.

Okamžitě jsem se k ní rozešel a pevně jí objal. Ona své ruce spojila za mým krkem, tím si mě pevně přitáhla.

„Strašně mě to mrzí, všechno, co jsem provedl mě moc mrzí..." řekl jsem jí už s pláčem, Mattie se ode mě odtáhla

„Mě taky, nechtěla jsem odjet takhle. Moc dobře vím, že jsem tě zranila, tak strašně mě to bolelo, protože jsem si uvědomila, že tě potřebuju a chci s tebou být. Hrozně mě mrzí, že jsem odjela.." brečela předemnou Mattie, věděl jsem, že teď je ten čas na to, se jí přiznat co k ní cítím

„Neplakej prosím. Moc dobře vím, že si měla problém mi v tu chvíli věřit. Vím taky to, že jsem to pokazil a mrzí mě to, ale já potřebuju tebe a chci s tebou být dokud nás smrt nerozdělí" podíval jsem se na ní, položil jsem jí ruku na tvář, Mattie pod mým dotykem na pár vteřin zavřela oči.

„Slibuju, že už nikdy neudělám nic, co by znamenalo další hádku, nebo nás jakkoliv rozdělilo, věříš mi?" její oči se vpíjely do mých

„Věřím ti a už vždycky budu" usmála se na mě

„Mattie, nevím, co semnou děláš, ale moje city k tobě jsou neuvěřitelně silné. Je mi jedno, jestli se někdo bude snažit nás rozdělit. Může si to zkusit, ale já už se tě nikdy nevzdám, vždy za tebe budu bojovat a nikdy v životě nedovolí, aby ti někdo ublížil." dal jsem jí pramínek vlasů za ucho ,,strašně moc tě miluju." konečně jsem řekl to, že jí miluju

Mattie se na mě nádherně usmála, v ten moment jsem věděl, že jsem vyhrál. Věděl jsem, že jsem vyhrál celý svět, protože ona byla můj celý svět.

„Rafe Camerone, nikdy jsem nemilovala nikoho víc jako teď miluju tebe. Nechci, aby nás nic rozdělilo, takže mi slib, že to nikdy nedovolíš prosím." položila si hlavu na můj hrudník. Já jí dal ruku do vlasů a více si jí natiskl k sobě.

„Slibuju ti to" pověděl jsem jí, Mattie se ode mě odtáhla

Podívala se mi na rty, do očí a znova na rty. Já pohyb očí zopakoval, Mattie kývla. Věděl jsem, že tímhle mi dala svolení na to, že jí mohu políbit.

Položil jsem jí jednu ruku na tvář, druhou jsem položil na její pas. Pomalu jsem se k ní nakláněl. Viděl jsem, jak si stoupla na špičky. Usmál jsem se, zavřel oči a poprvé spojil naše rty. Byl to nádherný pocit, celým mým tělem projela elektřina. Po oddělení našich rtů, jsme si o sebe opřeli čela.

„Právě jsem vyhrál svůj boj o lásku. Vyhrál jsem svůj svět, protože můj svět si v tuhle chvíli ty a vždy jím už budeš, už se tě nikdy nevzdá." pevně jsem jí objal, ona mě nazpět

„To doufám, že ne" zasmála se, já jí věnoval pusu do vlasů s úsměvem „jo a ještě jedna taková maličkost, už nikam nejedu, přestěhovala jsem se ke Kie" v tuhle chvíli už jsem nemohl být více šťastný. Chytnul jsem jí oběma rukama na pase a vyzvedl do vzduchu. Ona své ruce položila na moje ramena.

„Miluju tě, Mattie Quartararo" pověděl jsem když, jsem si jí stáhl k sobě tak, že naše hlavy byly malý kousek od sebe

„Miluju tě Rafe Camerone" řekla mi nazpět, já jsem opět spojil naše rty.

Po tomto jsme spolu šli dovnitř. Všechno mi vyprávěla. Vyprávěla mi hodně o Fabiovi, o tom, jaký je a podobné věci. Doufal jsem v hlouby duše, že ho brzo poznám. Jakmile se blížil večer, Mattie řekla, že musí už jít, že chce ještě něco udělat s věcmi. Nebránil jsem jí v tom. Rozloučili jsme se. Po tom co Mattie odjela zpět ke Kie, jsem si šel ještě zaběhat.

Pohled Jess;

U JJe jsem se zabydlela vcelku rychle.
Pořad musím myslet na nás včerejší rozhovor. Jsem moc ráda, že mu nakonec to, že radním s Anderem nevadí.

Nicméně ohledně Mattie už tak šťastná nejsem. Stále jsme to mezi sebou neurovnali, ale věřím tomu, že se už nebude zlobit dlouho.

Ráno jsem se probudila s úsměvem na tváři. Dnes totiž jdeme s Anderem na rande, do kina. Naše první oficiální rande, o kterém mužů říct celé partě.

Vyjdu z pokoje a na stole už na mě čeká miska s ovocem a bílým jogurtem. Do skleničky si vymačkám čerstvý pomeranč a sednu si k jídlu.

Za chvíli z pokoje vyleze rozespalá Sarah. Přivítám jí objetím a seznámím jí s mým plánem na dnešek.
Nadšeně zapiští a zapluje zpátky do mého pokoje, kde začne prohrabávat skříň s oblečením.

Nakonec mi vybere tmavě modré šaty s krajkovaným dlouhým rukávem, moje oblíbené. Poté mi vyberte stříbrné náušnice ve tvaru malých srdíček, k tomu ještě přihodím náhrdelník se znakem nekonečna pokrytý kamínky. Děkovně se na ní usměju a ještě jednou jí pevně obejmu.

Právě je půl dvanácté a já se převlékám do šatů. Pečlivě se namaluju. Hodím do psaníčka pár drobných, klíče a křiknu na ostatní na rozloučenou.

Před chatou už na mě čeká Ander sedící na motorce. Radostně se za nim rozběhnu a políbím ho. Sednu si za něj, chytnou se jeho svalnatých paží a opřu si hlavu o jeho rameno.

,,Tak jsme tu zlato." otočí se na mě a usměje se

Pomůže mi slézt z motorky a ruku v ruce kráčíme k pokladně pro lístky.