I'm drowning, okay? [CZ]

|chapter thirtynine|

Pohled Mattie;

Je pondělí ráno a já si začínám pomalu balit, nevím, jak ponesu všechny ty tašky, ale to se nějak zvládne. Jenže moje balení je trošku těžší, protože místo toho abych balila tak tancuju a zpívám po celém pokoji. Bohužel mi tohle balení někdo narušil.

„Ano?" křikla jsem přes hudbu, aby ten, kdo stál za dveřmi věděl, že může vejít. Do mého pokoje vešla Jessica

„Ahoj" řekla docela potichu, já se na ní podívala

„Jessico, zrychli to potřebuju si balit" nepříjemně jsem jí odbila a pokračovala v házení věcí do kufrů

„Já... slyšela jsem, jak si povídáš s Fabiem o tom, že se budeš stěhovat zpátky do Outer Banks" odmlčela se a já jí do toho skočila

„Jo, za Kie. Pointa toho, proč si tady?" zastavila jsem se, koukla jsem se na ní

„Stěhuju se tam taky, ne za Kie ale za Anderem. Budu teda bydlet u JJe, ale stěhuju se tam kvůli Anderovi" podívala se na svoje nohy

„No skvělý, teď už to vím, tak zase můžeš jít" odsekla jsem. Nebyla jsem z toho nadšená, ale co jsem s tím měla udělat.

„Odlétám s tebou v neděli" řekla mezi dveřmi, já jí na to odpověděla jen letmé hm a pokračovala jsem v balení dál.

Zbytek dne jsem balila, byla s Fabiem, koukala na filmy a všechno možné, jen aby mi to pondělí uteklo. Když jsem si konečně lehala do postele v jedenáct večer, tak jsem s myšlenkami na zítřek, spokojeně usla během pár minut.

Úterý ráno

Ráno jsem se probudila až ve chvíli kdy Fabio přišel do pokoje, se slovy ,,Vstávej Mattie, dnes je ten den" a věnoval mi pusu na čelo. Já jsem po dlouhé době vstala z postele s úsměvem. Vlezla jsem si téměř hned do koupelny, kde jsem udělala všechnu ranní hygienu a dobalila ještě poslední kosmetiku. Pak jsem se přesunula zpět do pokoje, kde jsem se oblékla a učesala se. Jakmile jsem byla připravená, začala jsem snášet tašky dolů, na schodech jsem potkala s taškama taky Jessicu, na kterou jsem kývla jen na pozdrav, pak jsem jí znovu ignorovala.

Po snesení všech tašek, jsme to s Fabiem nějak nasáčkovali do auta, což se docela divím
Dojeli jsme na letiště kde už jsem asi za pět dní byla tak 4krát. Prošli jsme opět všemi kontrolami a podobnými věcmi, až jsme stáli na místě! kde jsme se s Fabiem museli rozloučit.

„Mattie, neboj během měsíce mě uvidíš slibuju" objal mě Fabio, mezitím, co mi tohle říkal do ucha. Já ho objala ještě pevněji

„Já vím, budeš mi chybět bráško" pověděla jsem mu do hrudi, protože tam jsem právě měla položenou svou hlavu

„Ty mně taky sestřičko, ale to zvládneme. Miluju tě a teď už utíkej" pověděl mi, odtáhl se ode mě. Zadíval se mi do očí, bylo vidět, že se mu chce plakat, ale snažil se být předemnou silný

„Já tebe taky" po těchto slovech jsem mu dala pusu na tvář, vzala jsem si svůj batoh, který jsem měla položený na zemi

Fabio pak objal i Jess, ještě jsem se na něj otočila, kývl na mě a ukázal na rukách 20, já na něj taky. Věnovala jsem mu poslední úsměv. Nastoupily jsme do letadla. Sedly jsme si s Jessicou na sedadla a batohy daly nad sebe.

„Hele Mattie, já chápu, že si na mě furt naštvaná ale nemůžeme se aspoň trochu normálně bavit?" zeptala se mě Jessica po chvíli ticha

„Jako můžeme, ale nečekej, že s tebou budu vést nějak extra dlouhé konverzace." koukla jsem se na ní. Ona přikývla na souhlas, poté už jsem se ponořila do písniček a svých myšlenek.

Po sedmi hodinách letu jsme konečně přistály v Outer Banks. Vystoupily jsme z letadla, sebraly si všechny naše kufry z pásu, ale každá jsme se vydaly jiným směrem za někým jiným. Já se vydala s kuframa směrem ke Kie a Jessica k Anderovi, kteří na nás už čekali na letišti.

Když jsem od Kie byla pár metrů rozběhla jsem se s otevřenou náručí směrem k ní a ta se rozběhla proti mě.

„Ahoj!" křikla mi do ucha, když už mě držela v náruči.

„No ahoj!" reagovala jsem hned nadšeně

Po našem dlouhém objetí, pár prohozených slovech, jsme pobraly moje kufry a vydaly se ke Kie domů.

Pohled Jess;

Přiletěli jsme na letiště v Outer Banks a já doufala, že tam na mě bude čekat Ander, jak mi před pár hodinami sliboval. A opravdu tam byl. Stál pár metrů od kontrol, kterými jsme s Mattie musely po přistání projít, s rozzářenýma očima a otevřenou náručí. Hned, jak jsem měla zcela volnou cestu jsem se k němu rozběhla.

,,Ahoj zlato." silně mě obajl kolem pasu a zpevnil stisk na tolik, že jsem se stěží stihla nadechnout.

,,Ahoj" odpověděla jsem mu spokojeně

Po pár minutách jsme se dotáhli a on mi věnoval polibek na čelo.

Mattie se pár metrů od nás vítala s Kie. Jen jsem na ní mávla. Bylo mi jedno, že nás s Anderem vidí spolu, stejně mi bylo jasné, že to za tu dobu, co jsme byli ve Francii, muselo prasknout.

Otočila jsem se zpátky na Andera. Ten na mě hodil podle typu 'Všechno v pořádku?' zlehka jsem kývla a věnovala mu sladký úsměv. On mi úsměv vrátil, vzal můj kufr a propletl naše ruce.

Výjimečně jsme si vzali taxík. Na Anderově motorce by se s mým 15ti kilovým kufrem asi jelo dost špatně.

Za cca hodinu jsme dojeli k Anderově bílé vile. Vzal mi tašku a společně jsme vešli dovnitř. Ještě před tím, než pojedu k JJovi jsem chtěla být s Anderem. Poslechnout si všechno, co se tu za poslední dobu stalo.

,,No a pár dní zpátky jsme měli táborák a já jsem JJovi řekl, že jsme spolu" klesl hlasem, ale hned zase pokračoval ,,mrzí mě, že se to dozvěděl takhle. Myslel jsem, že už to dávno ví. Já jsem asi ten poslední člověk, od koho by se něco takového chtěl dozvědět." chrlil na mě

,,To je v pořádku Andere, nevadí mi to." uklidňovala jsem ho ,,bylo mi jasné, že se to museli dozvědět, když už věděli o Mattie a Rafovi"

,,Co vlastně Rafe? Jak to tady zvládal bez Mattie?" napadlo mě

,,Skoro jsme spolu nemluvili. A co jsem se ptal ostatních, nikdo o něm pomalu nic neví.." sklonil hlavu

'Tyjo, ten je z té hádky z Mattie vážně tak špatnej? Začínám věřit tomu, že jsme tyhle dva kluky asi vážně dokázali změnit k lepšímu, jen díky upřímné lásce.'proběhlo mi hlavou

Koukla jsem se na hodiny a zjistila jsem, že už je něco málo po osmé. Rychle jsem vztala z gauče. Ander můj pohyb zopakoval, odemkl vchodové dveře a zavolal taxík. Po pár minutách už jsme skládali tašku do kufru žlutého auta.

Přijeli jsme před JJovu chatku. Vevnitř se svítilo a já jsem před odtaženou záclonu u okna viděla, jak všichni sedí u kuchyňského stolu a smějí se.

Ještě než jsem zaklepala, věnovala jsem Anderovi polibek na rozloučenou a co nejpevněji ho objala.
Když nasedl zpátky do taxíku, zaklepala jsem. Hned jsem slyšela kroky mířící směrem ke mně.