I'm drowning, okay? [CZ]

|chapter fourtythree|

Pohled Andera;

Dneska jsem se rozhodl, že vezmu Jessie na stadion a naučím jí bruslit.
Dobře, nedá se říct, že jsem v bruslení přeborník, ale aspoň základy zvládám. A Jessie se mi tehdy svěřila, že už jako malá se chtěla naučit bruslit. Takže jí její dětské přání dnes splním.

Hodil jsem do sebe narychlo nachystaný sendvič, oblékl si svojí oblíbenou béžovou mikinu a vyrazil za Jess.

Napsal jsem jí, že jí za deset minut vyzvednu a schoval si mobil do kapsy.

Z dálky už jsem viděl Jessicu, jak netrpělivě přešlapuje a vyhlíží mě. Jakmile uslyšela zvuk mé motorky zpozorněla a s úsměvem se rozeběhla ke mně.

Nestihl jsem ani slézt z motorky, když se ke natahovala a chystala se mě obejmout.
Sundal jsem si helmu a přitáhl si jí do dlouhého objetí.

,,Chyběla si mi zlato" pošeptal jsem si do ucha

Na obličej mi věnovala pár sladkých pusinek ,,Taky jsi mi moc chyběl" zašeptala mezi polibky.

Podal jsem jí druhou helmu a vysadil jí na motorku. Sedl jsem si hned za ní, ona se pevně chyběla mých ramen a vyjeli jsme.

Zatím jsem jí neřekl, tak jedeme, tak doufám, že bude mít radost.

Za půl hodiny už jsem parkoval před stadionem. Sesedl z motorky a pomohl Jess zase na zem.

,,Dneska tě naučím bruslit, princezno!" oznámil jsem jí s úsměvem a čekal na její reakci.
Nic neříkala, jen zírala na obrovský stadion za námi.

,,Líbí?"

Chytl jsem její růžové tváře a díval se do jejích hnědých očích. Po chvilce se v nich zaleskly slzy.
Silně mě objala, když se odtáhla darovala mi dlouhý polibek místo odpovědi. Bral jsem to jako ano.

Chytl jsem jí za ruku a vešli jsme dovnitř. Přinesl jsem nám oboum brusle. Zavázal si ty svoje, zatímco se Jess převlékla z tmavě modrých džínů do černých legínů, které jí dělali dokonalou postavu. Sedla si na lavičku vedle mě. Vyzula si boty a se psíma očima na mě zírala. Pobaveně jsem se ušklíbl, když jsem pochopil, že to myslí vážně, protočil jsem očima a zasmál se. Pevně jsem jí zavázal brusle a pomohl jí zvednou se z lavičky.

Hned, jak jsem se dostali na led, začali se jí rozjíždět nohy. A protože jsem přesně tohle čekal stihl jsem jí pevně chytit kolem pasu s tím zapříčinit pádu. Začala se smát a stiskla mi paže.

Pomalu jsem se začal odrážet nohama a Jess stále držel, takže se pohybovala bez jakéhokoliv úsilí.

,,Zlato, pomalu se odrážej nohama, je to stejné jako na kolečkových bruslích."
Zvedla pohled a kousla se do jazyku, jak moc se soustředila.

,,Klouže to, víc než na těch kolečkových." řekla o něco tiším hlasem.
Sále věnovala pozornost svým nohoum.

Zasmál jsem se a zvedl jí ukazováčkem tvář.
Vpil jsem pohled do toho jejího a pomalu přikyvoval hlavou. Ona se konečně uvolnila a opakovala moje pohyby.

Pohled Jess;

Jedné, na co jsem se teď soustředila byly jeho teplé dlaně přitisklé na mých bocích. Nedokázala jsem se soustředit na nohy, pak mi ale ukazováčkem zvedl tvář do výše jeho ramen a oči se vpil do těch mých. To byl moment, kdy jsem se začala soustředit na naše synchronizované pohyby.

Udělali jsme společně jedno kolečko kolem mantinelů a já se celá šťastná začala křečovitě smát.

Přiblížila jsem se k Anderovým tmavě růžovým rtům a něžně je spojila s mými.
Odtáhla jsem se a zhluboka se nadechla. Byla jsem připravená na další kolečko.
Znovu mě chytil pevně kolem pasu a přidržoval mě.

,,Nemůžete dávat pozor! Jsou tu taky malý děti." křičela na nás nějaká paní za mými zády. Vedle ní stál menší kluk, který vypadal, že každou chvíli spadne.

,,Moc se omlouvám." zdvořile jsem se omluvila a chtěla si hledět svého

,,No to je omluvte tady Alanovi, kterému jste mohla udělat něco vážného." pokračovala rozzuřeně

,,Já..'' chtěla jsem se teda ještě omluvit klukovi stojícím přede mnou

,,Hele už se omluvila jasný, nejste tu jediná, tak laskavě berte ohled i na ostatní. Jak vidíte taky jí to učím." začal Ander

Hned jsem se na něj povídala pohledem typu "lásko, doufám, že tu nehodláš ztropit scénu za to, že jsem omylem drkla do malého Alana".

Hned, jak to Ander dořekl postarší paní ho začala propalovat pohledem.
On se nadechl a chystal se mluvit dál, ale jelikož Andera znám a je mi jasný, že i z takové maličkosti dokáže udělat obrovské drama utla jsem to dřív, než by to zašlo příliš daleko.

,,Ještě jednou se omlouváme, i tobě Alane." usmála jsem se na paní a pak na malého chlapce a táhla Andera dál.

Otočila jsem se na něj s tázavým výrazem.
,,No co, začala na tebe křičet. Přitom ty jsi tomu klukovi nic neudělala." řekl tak přesvědčivě, že jsem mu na chvíli uvěřila.

,,Lásko ale nemůžeš takhle vyjíždět na ostatní lidi, vždyť o nic nešlo. Stačilo se jen omluvit."

,,Promiň.." odpověděl už tišším hlasem a sklopil hlavu

Zvedla jsem mu ukazováčkem bradu, tak, jak to vždycky dělá on a políbila ho.

Po zhruba půl hodině už jsem to zvládala bez toho, aby mě přidržoval. Udělala jsem pár koleček a on mě jen zamilovaně sledoval. Pak se ke mně přidal, udělali jsme pár otoček, a protože už mě začínali bolet nohy, pomalu jsme míříli k mantinelům, abychom si mohli brusle vyzout.

Ander byl samozřejmě zase rychlejší, a tak mi pomohla sundat i ty moje. Vrátili jsme je opět u pokladny a celý rozzářený jsme vyšli směrem na parkoviště. Vysadil mě na motorku, jako správný gentelman a rozjel se.

K JJové chatě jsme dojeli až za tmy, jelikož silnice cestou byly dost ucpané.

,,Dobrou noc, lásko." políbil mě

,,Dobrou noc. Moc jsem si to dneska užila." polibek jsem mu oplatila a přidala extra úsměv navíc.
Pak už jsem vešla dovnitř a šla rovnou do postele.