I'm drowning, okay? [CZ]

|chapter thirtysix|

Pohled Jess;

Probudila jsem se kolem páté ráno. Včera jsem usla už okolo šesté.

Rozhodla jsem se napsat Anderovi. Podle mých výpočtu u nich teď bylo něco málo po třetí odpoledne.

Odeslala jsem dlouhou zprávu, kde jsem se mu omluvila, že jsem včera usla tak brzo a taky mu oznámila a dnešním plánu. Včera mě moje kamarádka Alex, kterou jsem neviděla už pět let, pozvala k sobě na takovou menší párty.

Po hodině mi zvobil mobil na kterém svítilo Anderovo číslo. Přiložila jsem si mobil k uchu.

,,Ahoj, zlato." pozdravila jsem ho vesele

,,Ahoj, Jess." odpověděl mi

,,Četl jsi mou zprávu?" zajímala jsem se

,,Jasně, že četl. Nemám s tím problém, samozřejmě bych tam radši byl s tebou a dával na tebe pozor" roztomilé se zasmál ,,ale věřím ti a kdyby se něco dělo, tak víš, že mi můžeš kdykoliv zavolat." dokončil

Zamilovaně jsem se usmála a kousla se do rtů.

,,Děkuju zlato. Chybíš mi tady.." zesmutněla jsem a úsměv mi během vteřiny zmizel z tváře.

,,To ty mně taky zlato.." řekl stejným tónem

Rozloučili jsme se a já položila mobil zpátky na stolek.

Bylo deset dopoledne, a tak jsem se rozhodla uvařit si něco k obědu.
Zapla jsem troubu, do které jsem za pár minut dala hranolky pečlivě rozložené na pečícím papíře.
Mezitím, než se hranolky opekly, jsem si okořenila kuřecí kousky a hodila se na pánvičku. Za několik málo minut bylo jídlo hotové. Všechno jsem si dala na talíř, přidala domácí omáčku a sedla si k televizi.

Pustila jsem si písničky a ponořila se do mých myšlenek. Tak nějak jsem pořád přemýšlela, co všechno se tohle léto událo. Bylo toho na mě celkem dost, ale Ander mě držel nad vodou. Začali mi stékat teplé slzy hned, jak jsem si vzpomněla, jak se naše pohledy poprvé střetly.

Dojedla jsem poslední kousek masa a dopila skleničku perlivé vody. Všechno jsem naskládala do myčky a odešla do pokoje.

Oblékla jsem se do teplaků a krátkého trička, přes které jsem přehodila lehkou černou mikinu na zip. Odemkla jsem velké dřevěné dveře a zamířila do parku, kde byli krásně zbarvené opadané listy ze stromů. Sedla si na prázdnou lavičku a dala si sluchátka do uší. Ještě jsem si vyfotila pár fotek v přírodě, než jsem se vrátila zpět domů.

Rychle jsem se převlékla do krásných tmavě modrých koktejlových šatů. Nasadila si nejhezčí pár naušnic, co jsem našla. K nim jsem sladila i stříbrný řetízek se stejným vzorem a šla se nalíčit. Nikdy jsem se nějak výrazně nemalovala, takže jsem si dala pár vrstev řasenky, jemné světle hnědé stíny a průhledný, třpitivý lesk na rty.

Ručičky na hodinách povešených nad kuchyňským stolem ukazovaly za deset minut sedm. Správný čas na to, nasednout do auta a vyrazit.

Cestou jsem ještě zavolala Anderovi, abych ho ujistila, že jsem v pořádku.

,,No a kdo tam s tebou vlastně všechno bude?" zeptal se zvědavě

Chvíli jsem přemýšlela. Vždyť už jsem Alex neviděla pěkných pár let, natož abych znala někoho, z jejích nynějších přátel.

,,Já pořádně ani nevím. Alex jsem neviděla pár let, ani nevím, jestli má teď nějakého přítele." odpověděla jsem mu zamyšleně

On si povzdechnul a zopakoval za dnešek už asi po desáté ,,hlavně na sebe dávej pozor"