I'm drowning, okay? [CZ]

|chapter twentyseven|

Pohled JJe:

Dnes jsem obdržel zprávu, že tátu pustí z vězení. Nikomu jsem to zatím neřekl.
Nechápal jsem, jak se z toho mohl vykroutit, ale bylo jasné, že musí pryč.
Dopoledne jsem jel k jeho malé, už skoro rozpadlé chatě, kde už měl sbalené všechny věci. Ani jsem se na něj nepodíval a naházel věci do auta.

Všechny tašky si hodil do jedné z mých lodí, co jsem mu obětoval a pevně mě objal kolem ramen.
V tu chvíli všechny vzpomínky vyplavaly na povrch. Vzpomněl jsem si, co všechno mi jako malému klukovi provedl, co provedl mé mámě.
Bože, tak moc jsem ho nenáviděl.
Nastartoval motor a loď pomoalu mizela v ranní mlze.

Několik minut jsem tam jenom stál a poslouchal narážejíci vlny.
Rozhodl jsem se, že půjdu zpátky do chaty. Jess snad bude spát a ostatní budou ještě na pláži.

Odemkl jsem vchodové dveře a sedl si k jídelnímu pultu. Vyhrabal jsem flašku wisky a nalil si na dně skleničky.

Z ničeho nic se z protějších dveří vynořila Jessica.

,,Jé, a..ahoj Jess, ty nespíš?" vykoktal jsem překvapeně a schoval skleničku za sebe

,,Spíš by mě zajímalo, co tady děláš ty." odpověděla mi a nadzvedla jedno obočí

Podíval jsem se do země a nic neříkal.

,,JJi.. stalo se něco? Kde si vlastně celý den byl?" zeptala se znovu a nespouštěla ze mě oči

,,No,já... byl jsem za tátou" pověděl jsem slabým hlasem

Jess jen vykulila oči a přišla ke mně blíž. Chytla mě kolem pasu a nadzvedla mi bradu.

,,Nemá být náhodou ve vězení? Proč si za ním chodil?"

,,Pustili ho, zase se z toho nějak vykroutil... pomáhal jsem mu odjet z ostrova, " odmlčel jsem se ,,je pryč Jess. Nadobro." dokončil jsem

Chytla mě kolem pasu a vzala mnou třesoucí se ruku.

Pevně jsem ji objal a ona mi pošeptala do ucha, že všechno bude dobré a, že je tu vždycky pro mě.

Cítil jsem, jak mi vlhnou tváře od slaných slz, které mi právě stekly až k bradě.

Mírně jsem se od ní odtáhl a chytl jí bradu mezi ukazováček a prostředníčk.

Naklonil jsem se do výšky její hlavy, takže jsem od sebe teď byli jen pár desítek milimetrů.

V rychlosti jsem přitiskl svoje teplé rty na ty její.

Jess sebou cukla a udělala krok ode mě.

,,P...Promiň, Jess, já.. nevím c...co to do mě vjelo.." nervózně jsem koktal a při tom koukal na Jess, která se zmateně koukala po místnosti.

,,Byl jsem rozrušený a.." nevěděl jsem co říct

,,Jess, řekni něco, prosím. Aspoň, že se nezlobíš nebo, že na to můžeme zapomenout..?" pokračoval jsem opatrně

,,JJi, já to chápu, potřeboval jsi mě. Nezlobím se, jenom to nikomu neříkej." řekla a odešla zpátky do svého pokoje.

Smutně jsem přikývl a otočil se k nedopité skleničce. Kopl jsem do sebe zbytek tekutiny a nalil si další skleničku.
Upřímně jsem čekal radostnější reakci, očividně ke mně necítí to samé co já k ní.

Pohled Mattie;

Kolem osmé jsme přijeli z pláže.
JJ s Jess už vařili večeři. Už u vchodových dveří byla cítit vůně osmažených krevet.