I'm drowning, okay? [CZ]

|chapter thirtytwo|

Pohled Kie;

Po těch hádkách mezi holkama a vlastně i klukama jsem se dokázala i já pohadat s Jjem. Nebyla to nějak extra velká hádka spíš výměna názorů.

„JJi uklidni se" zvýšila jsem na něj trochu hlas potom co bouchl do zdi

„Jak mám bejt v klidu když se moje nejlepší kamarádka tahá s Rafem" podíval se na mě a sedl na na zidl

„Musíš ji věřit, právě že to je tvoje nejlepší kamarádka a nebyl si si schopny všimnout že díky němu byla poslední dobou šťastná, on ji dělal šťastnou a díky tobě a ostatním teď o to svoje štěstí přišla, takže ti gratuluji JJi právě jsi Mattie poslal znova ke dnu" po tomto jsem odešla z obýváku, se vydejchat na čerstvý vzduch a začala jsem přemýšlet nad Mattie.

Nevím jak jí je ale podle svého soudím že na tom není absolutně dobře. Od té doby co přišla a řekla nám že se pohádala s Rafem jsem ji neviděla, nevím jestli jedla nejspíš ne. Měla bych za ní dojít, jsem asi jediná z těhlech lidi se kterou promluví, ale co když ne, nechci ji ještě více ublížit. Ne vzpamatuj se Kie, teď jses pro ni jediná osoba, který ještě stále důvěřuje, musíš tu pro ni být. Proběhla mi myšlenka v hlavě a já se rozhodla jít zpět dovnitř a udělat Mattie nějaké jídlo. Co mne napadlo bylo to že ji udělám její oblíbené jídlo a to jsou zapečené bagety s různým kořením, sýrem a podobnými věcmi. Než se mi udělaly bagety tak jsem ji k tomu nakrájela zeleninu a nalila džus. Bagety byly hotové během 30 minut, když trochu vychladly, nandala jsem je k zelenině na talíř a všechno pobrala do rukou a odešla jsem nahoru k pokoji k Mattie. Chvíli jsem ještě před dveřmi váhala ale nakonec jsem zaklepala.

„Kdo je tam?" slyšela jsem zevnitř tichý hlas Mattie

„Zlato to jsem já, Kie, otevřeš mi prosím?" poprosila jsem ji a čekala jestli fakt otevře. Když jsem slysela lehké kroky a pak odemknuti zámku ulevilo se mi, že aspoň ještě semnou chce mluvit.

„Pojď dal" řekla mi a odešla zpět na svou postel, sedla jsem si kousek od ní a jídlo položila na stůl vedle postele, po hadce jsme dali Mattie do jiného pokoje, pryč od Jess.

„Přinesla jsem ti tvé oblíbené jídlo, protože jsem si nevšimla že by jsi za poslední dny jedla" povedela jsem opatrně a na Mattie tváři se objevil úsměv

„Děkuju Kie" když se na mě otočila s úsměvem musela jsem se usmát též

„Nemáš za co, chceš o tom mluvit, o tom všem co se stalo?" hodně hodně opatrně jsem položila tuhle otázku a položila jsem ji ruku na ramena a tím si ji přitáhla k sobě

„Víš že dokonce i ano" pousmála se a svoje ruce omotala kolem mého bricha

„Tak povídej poslouchám" věnovala jsem ji pusu do vlasů a pak jsem naplno poslouchala její slova

„Věděla jsem že to jednou praskne, ale že to dopadne až takhle zle jsem fakt nečekala, když jsem se začala hádat s Jess, bylo mi jasné že se do toho zapletou ostatní" odmlčela se na chvíli a po tváři ji stekla neposedná slza, kterou jsem ji ihned z tváře setrela, poté se nadechla a opět pokračovala.

„Víš když se do toho zapletl JJ, nevím proč ale měla jsem na něj největší vztek v tu chvili, protoze už od začátku co jsem tu se snažil dělat vše pro to abych se od Rafea držela dal, ale jediný kdo pochopil, že je Rafe semnou úplně jiný člověk a že mě dělal šťastnou jako poslední dobou žádnej kluk na tyhle planetě si byla ty, za to ti samozřejmě strašně moc děkuju" zvedla svou hlavu tak aby na mě videla a věnovala mi jeden z těch jejich krásných úsměvů