I'm drowning, okay? [CZ]

|chapter thirtyeight|

Pohled Fabia;

No čtvrtek, pátek a sobota byli velice náročné. Měli jsme spoustu tréninků a s Mattie jsme zkoumali každý den, každou zatáčku na okruhu, aby se pak v závodě nestala nějaká chyba, která by mě mohla vyřadit ze závodu.

Mattie se mnou chce dneska něco probrat. Docela se bojím, o co jde, ale vím, že to nebude nic, co bychom nevyřešili. Dneska ráno přijela i Jessica. Mattie s ní stále nepromluvila a u mě to bylo to stejné. Když přijela jediné, co jsme udělali bylo to, že jsme ji ukázali její pokoj a pak dovedli na okruh. Mattie jsem si posadil do boxů, aby měla nejlepší výhled na okruh a byla s mým týmem. Stáli jsme v boxu a já se ještě protahoval, abych mohl v klidu nasednout na motorku a zajet další dobrý závod. Přišla za mnou Mattie. Mou pozornost si získala tím že do mě dloubla nohou.

„Copak?" podíval jsem se na ní, postavil se vedle věnoval jí jeden ze svých pohledů

„Nic, nic jen víš, že se o tebe bojím" položila si hlavu na můj hrudník, já jí dal ruce na záda

„Mattie, budu opatrnej, slibuju ti to ano? Přijedu zpět do boxu a první člověk, za kterým půjdu budeš ty" zvednul jsem ji bradu svou dlaní, podle jejího obličeje jsem věděl, že jsem jí uklidnil

„Dobře, věřím ti, teď už nasedni na motorku a běž vyhrát závod!" usmála se na mě, já se usmál nazpět, věděl jsem že tenhle závod pojedu pro ní

„Běžím, za 27 kol jsem zpátky" věnoval jsem jí pusu na čelo. Vzal helmu, vydal se k motorce, kde jsem nasedl a připravil se na start se svým týmem, který si ještě zahříval gumy.

Pohled Mattie;

Poté co Fabio odešel na start, já jsem na tribunách viděla Jessicu, jak na nás ukazuje že nám drží palce já na ní jen letmo kývla, vrátila se zpět do boxu kde jsem si sedla na židli. Během 10 minut začal závod, já celou dobu seděla v nervech, protože se Fabio s Peccem, furt předjížděli a občas to bylo kolo na kolo, že to vypadalo, že jeden z nich půjde k zemi. Zatím se to ještě nestalo, což jsem ohromně ráda. Asi 4 kola před koncem spadl jeden z jezdců, bohužel to byl jezdcem s číslem 12, což znamenalo, že na okruhu právě teď spadl Maverick, naštěstí odešel po svých a je v pořádku. Jen mám menší modřinu na ruce. Poslední dvě kola do konce, Fabio má na Pecca náskok 2.344, to znamená, že má dost jasné první pódium. A taky se tak stalo, můj starší bráška vyhrál. Vyhrál další ze svých závodu a jede si pro titul mistra světa v MotoGP.

Jakmile přijel do části, kde byli první tři jezdci, stala jsem za mantinelem, který byl po pás vysoký. Jak Fabio řekl, první člověk, za kterým šel jsem byla já.

„Jsem na tebe hrdá, tak strašně moc" pověděla jsem se slzama v očích. Ano, vyhrál už dost závodů, ale každý závod prožívám a vždy, když vidím to jak je šťastný tak se rozbrečím

„Děkuju, já to moc dobře vím a víš co, tenhle závod byl pro tebe" s úsměvem na tváři mi to řekl a poté se objal i se zbytkem týmu.

Když měl rozhovor, rozbrečela jsem se ještě víc, jeho slova co řekl byly dokonalá.
Řekl „Tento závod jsem jel pro svou mladší sestřičku, vyhrál jsem ho pro ní a celý závod jsem nemyslel na to, že dojedu do cíle první, ale na to jak jí po závodě silně obejmu" bylo to skvělé a zahřálo to u srdce.

Po stupňi vítězů, byl Fabio ještě s týmem v boxu. Já jsem na něj čekala venku s mobilem v ruce. Přišla za mnou Jessica.

„Ahoj" řekla mi, byla poslední člověk, s kterým jsem teď chtěla mluvit a tak jsem jí to taky řekla