I'm drowning, okay? [CZ]

|chapter thirtyone|

Pohled Andera;

Už jsou to tři dny, co jsem neviděl Jessicu. Bojím se, že od té pouťě už se mnou nikdy nepromluví.

Musím jí jít najít a všechno jí vysvětlit.
Díky ní se cítím, jako někdo úplně jiný. Někdo lepší. Nemůžu o ní přijít.

Když jsem dopoledne zaskočil za Rafem všiml jsem si, že taky není v nejlepší náladě.

,,Co se děje, brácho." drknul jsem do něj, aby mě začal vnímat

,,Posral jsem si to u Mattie. Víš, jak jsem si to tím borcem vyřizoval na tý pouťi. Ta debilní Jessica jí to musela říct." procedil naštvaně mezi zubama

,,Hele, takhle o Jess nemluv!" okřiknul jsem ho ,,ona za nic nemůže a stejně se chystám k ní, abych jí vysvětlil co se tam tu noc stalo. Tak nechceš se mnou?" otočil jsem se na něj mezi dveřma

Zakroutil Rafe hlavou z leva doprava ,,Nechce mě ani vidět, natož se mnou mluvit." dodal

,,Jak myslíš, tak se tady lituj sám." vzal jsem do ruky helmu a zabouchnul dveře.

Nastartoval jsem motorku a rozjel se po úzké polní cestě směrem z chatě, kde se doufám nacházela Jess.

Čekala mě dlouhá cesta a tak jsem začal přemýšlet co jí vlastně řeknu. Co když mi to přesto neodpustí? Nechci dopadnout jako Rafe s Mattie.

Moje myšlenky rázem přešli k těm dvoum. Nikdy jsem neviděl Rafa takhle. Do nedávná jsem si myslel, že ani nemá emoce a teď brečí kvůli holce. Na celej den zmizí, nikdo neví kde je a on se vrátí večer celej vysmátej. Nejdřív jsem si myslel, že zase na něčem jede, ale ne byl čistej.
Co nám to ty dvě provedli.

Blížil jsem se k cíli, takže jsem ztumil světla, aby mě náhodou neviděla a vytáhl z kapsy kožené bundy mobil.
Našel si číslo Jess a vyťukal na klávesnici "Můžeme si promluvit. Čekám venku." chvíli jsem váhal, jestli mám zprávu odeslat. Vzedl jsem hlavu k chatě, ze které bylo skrz poodtažené závěsy vidět rozsvícené světlo v obýváku. Kliknu jsem rychle na odeslat, displej mobilu zhasnul.

Po třech minutách čekání jsem uslyšel cvaknutí zámku a dveře na verandu se začali pomalu otvírat.

Vyšla z nich Jess v tílku a volných karťasech.

Přiběhl jsem k ní. Z blízka už jsem si všiml opuchlých očí od pláče.

V duchu jsem si dal tak deset pořádaných facek a chtěl si jí přitáhnout k sobě.

Jess udělala krok dozadu a chytla se kolem pasu, celá se třásla.
Přehodil jsem jí mojí bundu přes ramena a zavedl jí k motorce, aby nás zevnitř nikdo neviděl.

Ona se opřela o motorku a zadívala se do země.

,,Jessie, mrzí mě to.. chci ti to vysvětlit." začal jsem asi tou nejohranější výmluvou.
Přesunula pohled na mě a já pochopil, že mě poslouchá. Maličko jsem se usmál, byl jsem rád, že je ochotná mě vyslechnout.

,,Prostě za náma přišel ten kluk a měl kecy. Říkal něco jako, kde mám tu svojí kurvičku. Normálně jsme mu řekli, ať vypadne a nechá nás napokoji, jenže on toho nenechal.." povídal jsem se na Jess, jestli stále ještě poslouchá. Ta se na mě stále dívala leslýma hnědýma očima a, když jsem se odmlčel kývla hlavou, abych pokračoval.

,,Začal ty narážky stupňovat, pak říkal, jestli už jsem si s ní užil a odkopl jí jako normálně, a tak se Rafe zvedl a šel mu to vysvětlit jinak. Ze začátku na něj něco zařval a on něco zamumlal nazpátek, to už jsem neslyšel, ale bylo mi jasné, že to byla další z jeho narážek. Pak mu ten kluk dal pěstí a to už se Rafe neudržel a srazil ho na zem. Začal ho mlátit, kopat no a pak ses tam objevila ty.." klesl jsem hlasem a oči mě začali štípat, kvůli slazám co už jsem nestačil zadržet.

,,Ale proč si ho nechal, vždyť ho mohl zabít? Viděl jsi jak ten kluk vypadal, musela jsem mu zavolat záchranku.." promluvila konečně Jess

,,Jessie, to jsem nevěděl.." přísunul jsem se blíž k ní, ona tentokrát neucukla

,,Jasně, že ne. Jak bys mohl, když jste hned utekli." pověděla naštvaně

,,Nevím, co mě to napadlo. Měl jsem ti to vysvětlit už tam. Nevěděl jsem, co jsem měl v tu chvíli dělat. " posmutněl jsem

,,Víš co.." zvedla se a podala mi zpátky bundu ,,mně je tohle jedno, jen mi prosím řekni, proč se ke mně chováš tak hezky, když takovej vůbec nejsi?!" zvýšila na mě hlas a oči se jí zaleskly

Neměl jsem jí to za zlé, tohle jsem si zasloužil.

,,Jsem takovej.. jsem takovej díky tobě. Když jsem s tebou, cítím se úplně jinak, líp než kdy před tím. Nezáleží mi na ničem jiném než na tobě, nevím co jsi to ve mně probudila. S nikým jiným jsem se takhle necítil. Nechci o to přijít." podal jsem jí zpátky bundu, protože se zase začínala mírně klepat.

,,Andere já.." nachvilí přestala mluvit a zhluboka se nadechla ,,nemůžeš se ke mně chovat takhle hezky a pak napadat lidi jen kvůli tomu, že maj blbý keci. Tak mi akorát ubližuješ chápeš to sakra?" zase zvýšila hlas a po tváři jí stekla slza. Palcem jsem jí setřel a pevně jí chytil kolem pasu.
Hladil jsem jí po vlasech, dokud nezačala zase dýchat v pomalejším tempu.

,,Prostě mi narovinu řekni, co ke mně cítíš. Co mezi námi je?" polkla a nanovo se rozbrečela

,,Miluju tě Jess.. miluju tě." dal jsem jí pusu do vlasů a hladil jí palcem po opuchlé tváři.
Sám jsem nemohl uvěřit, že jsem to řekl nahlas. Konečně. Konečně jsem, byl schopnej přiznat jí, co k ní cítím.

,,Taky tě miluju.." zašeptala a konečně mi věnovala jeden ze svých nádherných úsměvů.

Pohled Rafa;

Ander odešel už asi před čtyřmi hodinami a stále se nevrátil, tak aspoň jeden čas má tu možnost si napravit reputaci.

Zatnul jsem pěsti a bouchnul do zdi. Vzal jsem do ruky mobil a vytočil číslo Mattie. Po osmém pípnutí jsem to vzdal a rozhodl se jí napsat SMSku.
Zahodil jsem mobil dal od sebe a položil si obličej do dlaní. Párkrát jsem se zhluboka nadechl.

Přešel jsem do kuchyně a natočil sklenici perlivé rody. Z lednice jsem si vzal jablko a sedl si s ním na kuchyňskou židli.

Už jsou to dvě hodiny co jsem Mattie napsal 15 SMSek a tak 20krát jí volal. Pořád nic.

Ander dneska nejspíš bude spát u sebe, takže jsem měl celý dům pro sebe.

Byl jsem na odchodu, když mi cinkl mobil. Rychhle jsem k němu vystřelil, doufajíc, že je to ona. A byla.
,,Rafe, já, říkala jsem ti, že potřebuju čas." četl jsem nahlas z rozsvíceného mobilu.

Sundal jsem si bundu a sedl si zpátky na sedačku.
Tak moc jsem za ní chtěl jet a všechno jí to vysvětlit, ale pro jednou jsem se rozhodl nezachovat se jako Rafe Cameron, ale jako někdo, koho si ta holka opravdu zaslouží. Řekla, že chce čas, tím, že jí budu nutit se mnou mluvit to jen zhorším.

Do sluchátek jsem si pustil hudbu na max a lehl si. Zavřel jsem oči a přemýšlel. Jak je možný, že mě tolik nutí přemýšlet o mých citech. Od tý doby, co jsem jí poprvý uviděl, jsem si říkal, že na ní něco bude, že je něčím výjimečná. Teď už vím čím to bylo. Dokázala ve mně probudit všechno to dobrý, co jsem pomalu ani já sám nevěděl, že ve mně je.
Nehodlám jí zratit, jen kvůli mojí vybušnosti. Dokážu jí, že za to stojím a že jsem pro ni ten, kterého si zaslouží.