I'm drowning, okay? [CZ]

|chapter fourtytwo|

Pohled Mattie;

Když jsem se vrátila od Rafea, všechno jsem to Kie řekla, ta se štěstím dokonce i rozbrečela. Nevím, čím jsem si jí zasloužila ale jsem moc ráda, že se mi připletla do života. Po našem kratším rozhovoru o Rafeovi jsme si pustily film a poté šly rovnou spát.

Druhý den ráno:

Probudila jsem se kolem 9 ráno. Kie už neležela vedle v posteli a zezdola se táhla vůně palačinek. Proto jsem se oblékla do pohodlného oblečení, což znamená volné tričko a volné kraťasy a vydala se dolů za Kie.

„Dobré ráno" pozdravila jsem téměř ihned co jsem jí uviděla stát u linky, jak na palačinky dáva zmrzlinu

„Dobré ráno" odpověděla mi s úsměvem a přede mě postavila talíř s palačinkami

„Tyjo Kie, jestli mě takhle budeš dál rozmazlovat, tak se za chvilku nevejdu do svého oblečení" zasmála jsem se a Kie semnou

„Ale prosímtě to není ani možný snad" řekla poté co si s úsměvem sedla vedle mě

Odkašlala si, já jí věnovali tázavý pohled. Koukla se na mě, chtěla něco říct, ale vypadalo to, jako kdyby se bála. Poté ale promluvila.

„Víš Mattie, já vím, že je nechceš ani vidět, natož se s nima bavit, ale budeme tu spolu dost dlouhou dobu bydlet, takže si myslím, že by nebylo od věci se s nima začít aspoň trošku normálně bavit" na chvíli se odmlčela ale ihned pokračovala

„Neříkám, že jim musíš odpustit ale bavit by ses s nima aspoň trošku mohla. Ať už tomu věříš nebo ne, ta hádka je vážně mrzí.." dopověděla a položila svou ruku na tu mou

„Kie já to moc dobře vím, ale nevím, jestli se s nima dokážu nějak bavit, ale zkusit to můžeme" usmála jsem se na ní

„Super, můžeme tam odpoledne zajet?" zeptala se mě, já jen přikývla a do pusy si dala malý kousek palačinky

Když jsem dojedly, Kie mi oznámila, že za dvě hoďky pojedeme. Neměla jsem s tím problém, proto jsem zašla k nám do pokoje kde jsem se převlékla a trochu upravila. Pak jsem chvilku brouzdala po sociálních sítích, až mi ty dvě hodiny utekly jako voda.

„Mattie, už pojedeme" křikla na mě zezdola Kie, křikla jsem na ní zpět, že už běžím.

Vzala jsem si do zadní kapsy pouze telefon, nic jiného jsem nepotřebovala. Nastoupily jsme do auta a já jsem celou cestu přemýšlela, jak moc špatně to může dopadnou. Jak budou reagovat, nevím, jestli jim Kie řekla to, že dnes přijede, ale tak snad to nedopadne hůř než když jsem odjela.
Dojely jsme k JJově chatě a já začala být docela nervózní, Kie si toho všimla.

„Beruško v klidu, bude to v pohodě" pohladila mě po rameni. To mě uklidnilo a proto jsem s klidem vystoupila ven z auta.

Ještě jsem se párkrát hluboce nadechla a vydala jsem se ke dveřím. Když jsem pokládala ruku na dveře, že zaklepu někdo je prudce otevřel. Přede mnou se objevil John B.

Pohled Johna B;

Otevřel jsem dveře, protože jsem potřeboval pro něco do auta, ale ten, kdo stál přede dveřmi mě víc než zaskočil.

„Mattie?" zeptal jsem se dost zaraženě

„Ahoj Johne" odpověděla mi a usmála se na mě

Měl jsem hroznou chuť jí obejmout, ale bál jsem se její reakce.

„Můžu dál?" věnovala mi pohled. Ustoupil jsem od dveří a tím ji pustil dovnitř. Mezi dveřmi mě objala, byl jsem moc rád, že je zpátky.

„Johne má-" zarazil se uprostřed věty JJ, když uviděl Mattie stát vedle mě „Mattie!" křikl a běžel ji obejmout, Mattie ho lehce objala nazpět

„Co se tu děje?" nakoukl do místnosti Pope, když si všiml Mattie, v očích se mu zaleskly slzy hned jí šel taky přivítat

„Kde si se tu vzala?" zeptal jsem se

„Přistěhovala jsem se společně s Jessicou. Bydlím u Kie" jednodušše mi odpověděla

„A co, že si se přijela podívat za náma, mysleli jsme si, že nás nesnášíš" pověděl JJ

„JJi, víš, že to tak není, mám vás ráda furt a přijela jsem za vámi, protože jsem mluvila s Kie, která mi pověděla, že by bylo dobré se s vámi zase normálně bavit, protože se budeme dost často vídat" dořekla.
My jsme se na ní všichni podívali.

„Mattie to jsme moc rádi" odvětil jí na to Pope

„To ovšem neznamená, že jsem vám odpustila. Bude mi to ještě chvilku trvat" věnovala nám všem pohled a my jsme přikývli

„Je nám to jasné. Moc dobře víme, že jsme to pokazili a taky moc dobře víme, že ti nemůžeme diktovat s kým být můžeš a s kým ne, proto si vezmi kolik času, kolik potřebuješ na to, aby si nám dokázala odpustit" klidně jsem jí řekl, kluci souhlasili se mnou

„Děkuju, jinak změnilo se tu něco, když jsem byla pryč?" zeptala se nás a sedla si na židli. Pak mezi nás přišla Kie, která nám dala čas si to vyříkat tak nějak s Mattie .

„Ani ne, všechno při starém, něco se změnilo u tebe?" odpověděl jí JJ, Mattie se zarazila a podívala se na Kie

„Neboj, řekni jim to" pověděla jí Kie, věnovala jí úsměv.
Podíval jsem se na Mattie, vypadalo to, že se trošku uklidnila a strach jí odpadl.

„No doma se nic nezměnilo, Fabio furt jezdí a chystá se za námi v nejbližší době přijet, ale tady se něco změnilo.."odmlčela se, všechny nás přejela pohledem. Bylo mi jasné co chce říct, nechtěl jsem, aby se nám to bála říct, proto jsem na ní promluvil.

„Mattie, už ti nic nebudeme vyčítat, máš v nás podporu a oporu úplně ve všem" snažil jsem se jí uklidnit, myslím, že se mi to dařilo protože se usmála.

„Dobře, no já... když jsem se sem vrátila tak jsem se s Kie bavila o Rafeovi, uvědomila jsem si spoustu věcí a to, že ho miluju, proto jsem se za ním vydala. No dopadlo to tak, že jsme se dali dohromady a já jsem teď šťastná" pověděla nám. My jsme se všichni začali usmívat jak sluníčka na hnoji, ano Rafe byl vždycky hajzl ale pro Mattie zřejmě ne, nějakým způsobem ho dokázala změnit.

„Gratulujeme Mattie, jsme za tebe moc rádi" pověděl JJ a objal Mattie, potom jsme jí objali všichni.

Podíval jsem se na Kie, která Mattie potichu říkala, že je na ní moc hrdá. Ty dvě se měly potkat. Po tomto jsme se všichni sebrali a odešli na pláž, kam za námi potom přišly i Jess se Sarah. Mezi Matt a Jess to furt nevypadalo dobře, ale věřím že se to po čase zlepší a bude to vše lepší.