I'm drowning, okay? [CZ]

|chapter twelve|

Pohled Mattie;

Po hádce s JJem, jsem vyběhla ven s pláčem. Když řekl to o mém otci, se ve mně něco zlomilo. Mohlo to vyznít jakože můj otec byl špatný, ale opak je pravdou. Můj táta byl úžasný člověk, nám s Fabiem věnoval veškerý volný čas, který mohl, jezdil s nám po závodech, bral nás na výlety a dělal vše pro to abychom měli s Fabiem dokonalé dětství.
JJ tohle moc dobře věděl, nevím jak tohle vůbec dokázal říct nahlas. JJ měl mého tátu rád, protože mu nahrazoval toho jeho, tak fakt netuším co mu přeplo. Strašně to bolelo to slyšet a od osoby, mně blízké ještě víc...

S uplakanýma očima jsem dále běžela s těmito myšlenkami v hlavě. Bohužel jsem do někoho nechtěně vrazila. Zvedla jsem pohled a ten se ihned setkal s modrýma očima, které se mi dnes na pláži vryli do paměti.
V tu chvíli se jeho oči vpíjely do mých a bylo to, jak kdyby se kolem nás zastavil čas a zbyli tu pouze my. Ale po tom co mi řekl JJ, jsem neměla náladu s nikým mluvit, chtěla jsem být sama se svýma myšlenka, proto jsem se na modrookého chlapce jen usmála. Poté opět sklopila pohled a rozeběhla se dál směrem, kterým jsem dosud běžela.popros
Rafea Camerona a jeho modré oči jsem v tu chvíli nechala za sebou a v hlavě doufala v to, že ho v nejbližší době potkám v lepší situaci.

Pohled JJ;

Když jsem v rychlosti odpověděl Jess vyběhl jsem s myšlenkami na to co jsem jí řekl a na to kde by právě teď mohla být. Napadlo mě jedno místo, kam by mohla jít. Je to menší molo kousek od moře. S Mattie jsme tam více méně trávili dětství a dal jsem jí tam řetízek, který měla na krku doteď. Vyběhl jsem tím směrem a doufal v to, že tam bude. A taky když jsem k místu doběhl Mattie opravdu seděla na mole a řetízek držela v ruce. 

„Mattie..." promluvil jsem opatrně a posadil se vedle ní ,,moc se omlouvám za to co jsem řekl, nic z toho nebyla pravda" podíval jsem se na svoje boty a pak na moře před sebe ,,tvůj otec byl úžasný člověk a nikdy jsem o něm neměl říct to co jsem řekl, opravdu mě to moc mrzí" pověděl jsem a chtěl jsem vstát, protože od Mattie nepřicházela žádná reakce 

„JJi, moc dobře vím co pro tebe můj táta znamenal a ty moc dobře víš co znamenal pro mě a pro Fabia a stále nedokážu pochopit proč si to řekl, ale nechci to řešit, takže mě teď prosím obejmi" řekla a já na nic nečekal a přitáhl si jí k sobě do objetí „mrzí mě co si řekl a hrozně mě to bolí, udělalo to další ránu, ale odpouštím ti, jen tě prosím už nikdy o mém tátovi takhle nemluv" poprosila mě 

„Slibuju princezno" slíbil jsem jí, Mattie mě pevněji objala a já jí věnoval polibek do vlasů