"Ty perverzáku." "To Black." "Jasně, jasně. Jako bys na to ty vůbec nemyslel."
Přeměnila jsem se zase na Leu a spala.
Pov. Lea
Les. Mech. Jehličí. A zase jsem upadla do hlubokého spánku. Mému tělu se nechtělo otevřít oči, takže raději zvolilo možnost se zavrtat do postele. Ráno jsem se vzbudila v neznámé posteli v neznámém pokoji. Moje buňky se pomalu vzbouzeli. Rozhlížela jsem se a viděla 2 zarámované fotky. Jedna kde je Tayler s Dylan na louce před lesem a na druhé Dylan a asi jeho rodina. Na obou se Dylan smál na celé kolo. Škoda že se nesměje víc, sluší mu to. Kriste nad čím to přemýšlím?
Pokoj byl zařízený jednoduše, prakticky a černobíle. Ale proč jsem tu ležela? Co jsem tu vůbec dělala? Vždyť jsem šla spát u sebe.
"Snow?!?" "Ano?" "Co se sakra včera stalo?Proč tu ležim?" "No emm." "Snow!" "Takže včera jsem byla venku a potkala jsem Blacka a trochu jsme spolu bojovali." "To pořád nevysvětluje co tu dělám." "A možná jsme se vsadili, že když prohraju tak tu přespíme a tady teď jsme." "Snow!" byla jsem naštvaná ."Co sis sakra myslela?" "Noooooo" "Jako obvykle nepřemýšlíš dopředu. Se z tebe picnu víš to?" "Jsem si toho vědoma." Bože. Vstala jsem, teď si to půjdu vyřídit s ním.
"Kde je?" "Kdo?" "Ty víš moc dobře koho myslim." "Netušim" "Dylan!" "Jo ten. No ten je na chodbě." "Fajn." Šla jsem ke dveřím, otevřela a kuk kdo tam stojí. Dylan s Taylerem. Dylan ke mně stál zády ale stejně jsem viděla jeho svaly pod upnutým tričkem. O něčem se bavili. Což se mě ale netýkalo. A jako slušný člověk neposlouchám cizí rozhovory, které se mě netýkaj.
"Dobré ráno Leo." pozdravil mě Tayler. Dylan se otočil jakoby vůbec nezaznamenal že tam jsem. V jeho očích se vystřídala radost a možná trochu zděšení. Ale jak rychle se to objevilo tak i tak rychle to zmizelo. Celkově v Dylanově obličeji se dalo špatně číst pokud ho člověk neznal. Změny výrazu byli tak nepatrné, že by si jich normální člověk nevšíml. "Dobré i tobě Taylere. Mohl bys nás prosím nechat s Dylanem o samotě?" "Jistě" "Díky" Odešel a já spustila.
"Dylane kolikrát ti mám říkat ať mě necháš na pokoji?" Klidově se opřel levou rukou o zeď a pokrčil si pravou nohu. "Neudělám to." "Necháš mě na pokoji! Nejsem pro tebe dobrá. Najdi si jinou družku. Ti určitě bude s radostí dělat lunu, ale ne semnou hošánku." Křičela jsem na něj. Pak jsem se otočila a běžela z domu.
Míjela jsem jednu holku na schodech, která se za mnou ohlídla.
---
Moc moc se omlouvám, ale psali jsme hodně testů. Možná dneska vydám ještě jednu kratičkou kapitolu.