Před pár minutami jsem dorazila domů, kde na mě čekala mamka. Jsem mudlorozená čarodějka, tudíž jsou mí rodiče mudlové.
V Krásnohůlkách, kam jsem ještě doteď chodila, mě už další rok nechtějí. Víte, u nich si zakládají hlavně na kráse. To já kdysi krásná byla, ale nevážila jsem si toho. Možná to bylo něco jako karma, nebo prostě jenom náhoda, ale změnilo mi to život od základů.
Psalo se zrovna prvního ledna, když můj otec přišel domů úplně namol. Skoro každý den přichází opilý, ale dnes to bylo o něco horší. Začal na mě řvát, že jsem zrůda a že takovou dceru nikdy nechtěl. Všechno to skončil tím, že mě uhodil skleněnou lahví od piva do hlavy. Byla jsem pár dní v nemocnici, ale jizev se nezbavím. Na obličeji mám jednu, která se táhne od levého obočí až k pravému koutku úst a další dvě mám na klíční kosti, kam mě uhodil podruhé.
Má matka se ho vždy bála, ale i přes to všechno, co udělal, ho stále miluje. Byl to buď on, anebo já. Odpověď byla jasná. On.
Převezli mě do sirotčince, kde od té doby bydlím. Nikdo tam o mně zatím neví pravdu. Ostatní se mě straní, protože ty jizvy nejsou nic hezkého. Většina se mě bojí, nebo se mi smějí, nic mezitím.
Teď je březen, jsem tu už třetí měsíc. Nechodím nikam do školy. Celé dny jsem zavřená ve svém pokoji. Vycházím pouze na jídlo a to také ne na moc dlouho. Ty opovrhovačné pohledy ostatních mě bolí.
Jednoho dne se ale všechno mělo změnit.
~~~~~~
Vítám vás u dalšího příběhu na Poberty. Strašně moc doufám, že se vám bude líbit. Budu moc ráda za každý komentář, hvězdičku a celkově za přečtení.
Je to něco trošku jiného, ale myslím si, že to je jedině dobře.
Beth 🧸