Monster |marauders| ✔︎

24 - narozeniny #2

„Regu?" oslovila jsem ho, když mi cuchal vlasy a on ke mně tedy zvedl zrak. „Myslíš si, že kdybych se zeptala Siriuse, jestli bys mohl být na jeho narozeniny s náma, dovolil by to?" nakrčila jsem obočí.

„Nemusím tam být, těch několik hodin to bez sebe snad zvládneme, ne?" uchechtl se, ale já se zamračila. „Tak fajn, můžeš se ho zkusit zeptat."

„Dobře." usmála jsem se a políbila ho na rty. Jenže ten idiot si mě přetočil pod sebe a začal mě lechtat. „Ne! Přestaň!" zaječela jsem a pokusila se ho jakkoliv odstrčit.

„Neječ, ty blbko." zasmál se a já mu dala pusu na tvář. „Miluju tě." pohladil mě po tváři a já se na něj zaculila. „Co budeme dělat teď?" opřel se hlavou o ruku a zadíval se na mě. „Ne! Nic neříkej! Já vím, co." ušklíbl se a zajel rukama pod moje tričko.

„Ne, ne, ne, ne! To ne." začala jsem kopat nohama, až jsem ho omylem kopla do břicha.

„Au.." zaskučel a já se okamžitě starala. Jenže jak jsem později zjistila, jeho to vůbec nebolelo a byl to jen způsob, jak mi sundat triko.

„Ty parchante. Si sundej ale taky to tvoje, ať je to fér." založila jsem si ruce na hrudi a on si ho tedy taky svlékl. „Mám to ale hezkej výhled." usmála jsem se a začala prsty jezdit po jeho hrudi.

„Já mám hezčí." oponoval a pokusil se mi rozepnout podprsenku, ale já ho odstrčila.

„Siriusi!" zařvala jsem na toho debila, kterej dělal, že o mně neví už asi pět minut a dál si šel po chodbě jako král. „Ty Blacku debilní!" rozeběhla jsem se za ním a skočila mu na záda, což docílilo nejen toho, že jsme byli na zemi, ale hlavně mi už věnoval pozornost.

„Co je?" zeptal se nechápavě, ale do jeho hlasu přibyl i smích, což mě možná lehce urazilo, jelikož se smál vlastně mně.

„Víš, napadlo mě, že když budeš mít ty narozeniny a já chodím s Regem. A musím tam být já, nemohl by tam jít taky, prosím?" dala jsem si k sobě dlaně a udělala štěněcí pohled.

„Tak fajn." povzdechl si a já mu s vyjeknutím skočila nadšeně kolem krku.

„Děkuju, děkuju, děkuju, děkuju!" ječela jsem jak debil a nechala se jím objímat. „Seš skvělej, někdy ti to vynahradím." seskočila jsem na zem.

„To mi říkat ani nemusíš, to vím i bez tebe." dloubnul mi to ramene a já se na něj zašklebila. Ten je egoistickej. „A máš teď nějaký plány, nebo máš čas?" otázal se mě a já se zamyslela, s Regulusem už jsme se na ničem nedomlouvali.

„Mám čas." oznámila jsem mu a on se tedy rozešel a já ho následovala, jak jsem pochopila. „Ty mě chceš někde zabít, že jo?"

„Přesně tak." přikývl okamžitě.

„To je super!" vyjekla jsem a znovu mu skočila na záda. Tentokrát to ale nebyl takovej naráz, a tak jsme se udrželi na nohou. „Odteď seš můj kůň." zasmála jsem se a ignorovala pohledy lidí kolem nás.

„Nadšenej jsem no.." uchechtl se a chytl mě pod stehny. Rozešel se nějakým, pro mě neznámým, směrem.

„Kam jdeme?" zeptala jsem se zvědavě a trochu se naklonila, abych mu viděla do obličeje.

„Někam, kde tě budu moct zabít a nikdo to neuvidí." pokrčil bezstarostně rameny. Mířil se mnou na pozemky, takže jsem pochopila, že mě chce jít utopit. Ne tak úplně. Nebyla jsem ovšem daleko od pravdy. Sirius se mnou došel k jezeru a hodil mě tam.

„Ty idiote vypatlanej!" začala jsem kolem sebe máchat rukama a pokoušela se udržet se nad hladinou. Jenže pak mi došlo, že mám vlastně docela strach. Začala jsem se otáčet dokola a rozhlížet se, zda ke mně něco neplave.