Monster |marauders| ✔︎

25 - zase tu jsou Vánoce

Byla jsem zrovna s Regulusem v Prasinkách, když jsme zahlédli Siriuse opřeného o stěnu baráku a o ten barák opřenou holku, jak se celkem dost intenzivně líbají. U Siria je to normální, jen teď nějakou dobu nikoho neměl.

„Myslíš, že by to mohlo být trvalý?" otázal se Reg a já se na ty dva podívala pozorněji.

„To netuším, ale spíš asi ne. Sirius není na trvalý vztahy, sám to říkal. Neříkám, že jednou si někoho nenajde, ale teď to asi nebude." pokrčila jsem usměvavě rameny.

„A kam půjdeme nejdřív?" chytl mě kolem pasu.

„Potřebuju koupit asi nějaký knížky pro Rema a Lily. Tak tam?" navrhla jsem a Regulus kývl, proto jsme tam šli.

Ve vchodu jsme se ale rozdělili a každý šel najít knihy podle sebe. Procházela jsem regály a přelétávala pohledem názvy a obaly knížek. Pak jsem jednu spatřila. Neměla nijak speciální obal, ale líbil se mi název. Oči má jako čokoládová fontána. Jen jsem do ní nahlédla a přečetla si pár vět, abych se ujistila, že se to Lils bude líbit.

Vzala jsem jí a šla hledat knížku pro Remuse. To bych ale nemohla narazit na Rega. „No nazdar." zašklebil se a já se zaculila. „Koukám, že už jsi něco našla." poukázal na předmět v mé ruce.

„Jo, pro Lily." odpověděla jsem, v tu chvíli se mi přilepil na rty a opřel mě o jeden z regálů.

„Miluju tě." řekl mezi polibky, kterými obdarovával můj krk. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a nechala se jím vyzvednout za stehna.

„Taky tě miluju." zaklonila jsem hlavu.

„Nechceme jít teď hned do hradu?" na chvilku se na mě s lehkým úšklebkem podíval a pak pokračoval v předešlé činnosti.

„Ráda bych, ale asi bysme měli nakoupit dárky. Vánoce jsou za čtyři dny." vyslovila jsem jasný fakt, který ho nijak netrápil a v náručí mě odnesl ke kase. Tam zaplatil jak to, co koupil on, tak i to, co jsem kupovala já a pak mě vynesl ven.

„Reggie, tohle nebylo jediný, co potřebujeme koupit." namítla jsem a on se jen zašklebil.

„Máme důležitější věci na práci."

„Ten kluk mluví o dělání dětí." zjevil se vedle nás Sirius s obřím úsměvem na tváři. „Doufám, že se jedno z nich bude jmenovat po mně." strčil si ruce do kapes.

„To asi těžko." vyplázla jsem na něj jazyk a pevněji se chytla kolem Regova krku. „Co to bylo za holku?" zeptala jsem se zvědavě.

„Jaká?" podivil se a pak mu asi blikla žárovka nad hlavou. „Jo, tahle. Je z Havraspáru, takže je asi chytrá. Což mi je vlastně jedno, protože to s ní nemyslím vážně. Ale ona taky vypadala, že si chce jenom užívat." pokrčil rameny a pousmál se.

„Aby ses do ní pak nezamiloval." uchechtl se Reg. Ti dva se po Siriových narozeninách začali bavit, jsem na ně pyšná.

„Myslím si, že to zrovna nehrozí." zasmál se Sirius.

„Jen abys pak nebyl překvapenej, když se zamiluješ." pravil chytře Regulus a Sirius jen protočil oči. „My ale budeme muset jít dokoupit zbytek dárků až zítra. Máš čas doufám?" podíval se na mě.

„Mám. Nemuseli bysme ale chodit zítra, kdyby tady nebyl někdo nadrženej."

„Siriusi, styď se." zakroutil hraně ztrápeně nad ním hlavou Reg a my oba vybuchli smíchy, on se k nám po chvilce přidal taky. „Ty to chceš ale taky." nahnul se k mému uchu.