Monster |marauders| ✔︎

15 - konec něčeho

Probudila jsem se, protože mi do obličeje svítilo slunce. Už je tu Reg třetí den a já jsem za to ráda. Otočila jsem se na něj a sledovala tu bezchybnou tvář a to, jak pravidelně oddechuje. „Říkal jsem ti, abys na mě nečuměla." natáhl před sebe ruku a tím mě trefil do nosu. Zaskučela jsem a chytla se za něj. „Promiň, to jsem nechtěl." omluvil se, ale stejně mu cukaly koutky.

„Ty jsi nechtěl a já jsem uražená." vstala jsem z postele, vzala si mikinu a cestou do spodního patra jsem si ji přetáhla přes hlavu. „Dobré ráno, maminko." usmála jsem se na ní, když jsem zaplula do kuchyně.

„Dobrý, jak ses vyspala?" zeptala se a já se na chvilku pozastavila, protože jsem si zrovna dávala do pusy kus koláče.

„Dobhe." odpověděla jsem jí a na důkaz svých slov jsem ještě zvedla palec nahoru. To jsem ale zaslechla hlasitý a vysmátý rozhovor dvou nejmenovaných idiotů. S protočením očí jsem si nasadila kapuci a dojedla svou snídani. „Vezmu to Regovi nahoru." oznámila jsem mamce, dala na talíř tři kousky a s tím odešla zase do mého pokoje. „Nesu ti snídani." zaculila jsem se na něj a poukázala na jídlo v mé ruce.

„Och, to jsem poctěn." posadil se a přiložil si dlaň na srdce. Sedla jsem si na kraj postele a podala mu talíř. „Děkuji." vtiskl mi polibek na rty a pustil se do jídla. „To he dobhý." řekl s plnou pusou a já se při pohledu na něj zasmála.

„Pekla to mamka, takže.. to je očekávající." uchechtla jsem se a ukousla si sousto z jednoho čtverečku, který mu ještě ležel na talíři. Reg mě probodl pohledem a vzal si to zpátky k sobě.

„No.. a co budeme dělat teď?" ušklíbl se, když odložil talíř na noční stolek a já nad ním se smíchem protočila oči. „Pojď ke mně." poklepal si na stehna a já nadzvedla obočí. „Blbko." zasmál se, chytl mě po pažemi, zvedl mě jako malý mimčo a dal si mě do klína. „Takže.. co budeme dělat?" zopakoval a chytl mě za boky.

Pousmála jsem se a přitiskla své rty na ty jeho. Reg se po chvíli přesunul na můj krk a začal si ho značit. Zaklonila jsem hlavu a zavřela oči. Otevřela jsem je, až když mi Regulus sundal mikinu. Zadíval se mi do očí a snažil se v nich cokoliv najít, ale já ho znovu začala líbat. Nijak se nebránil a zajel mi rukama pod tričko na záda. Sundal své triko a já měla výhled na jeho hruď. Skousla jsem si spodní ret a Reg mě s úšklebkem přetočil pod sebe.

Reg mi chtěl sundat mé tričko, ale zastavil se. „Tohle- to bysme asi- neměli bysme." zamumlal a zvedl se ze mě.

„Stalo se něco?" nadzvedla jsem se na lokty a snažila se nekoukat na jeho tělo. Regulus si povzdechl a vjel si prsty do vlasů. „Regu?" oslovila jsem ho a on odvrátil pohled.

„Já- strašně se omlouvám, ale- tohle nejde, Lett." zamumlal a já nechápavě nakrčila obočí. Pohledem jsem se ho zeptala, proč. „Já- prostě.. Lettie, jsi úžasná holka, ale- pořád tě- beru tě spíš jako- pořád jako kamarádku. Neměli jsme spolu vůbec začít chodit." sklopil hlavu a já na něj jen nějakou chvíli tiše dívala, než se mi do očí dostaly slzy. „Mrzí mě to, promiň. Měl bych už- asi dneska už půjdu domů."

„Jo, dobře." přikývla jsem a jen stěží se snažila nebrečet. Reg si přetáhl přes hlavu zpět svoje tričko a začal si skládat všechny věci do kufru. Celou dobu jsem ho pozorovala, vypadal, že ho to opravdu moc mrzí.

„Lettie, stále se můžeme bavit. Pokud tedy chceš." stoupl si k posteli a já kývla v souhlas. „Půjdeš mě vyprovodit?" zeptal se s malým úsměvem a já vyskočila z postele. Vzala jsem si na sebe opět mikinu a s Regem jsme se rozešli dolů. Měla jsem mikinu nejen kvůli Siriovi, ale i proto aby nikdo neviděl moje slzy. Bylo mi to líto, na Regovi mi moc záleželo, ale asi by nám to stejně moc dlouho nevydrželo. Jen v menšině případech to vydrží lidem, kterých to byl první vztah. Stejně, jako to bylo u mě. Jsem ale ráda, že nejsme rozhádaní, to bych asi už vůbec nezvládla.