Monster |marauders| ✔︎

3 - jako sestry

Pohled Siriuse

Nechápal jsem, co se stalo. Dvanácterák neřekl nic špatného, tak nechápu, proč tak rychle utekla. Je zvláštní. Má kolem sebe až moc tajemství a já přísahám, že na ně přijdu. Přijdu na to, kdo je ta dívka zač. S Jamesem jsme došli k nám na pokoj. Peter seděl u sebe na posteli a něčím se cpal. Nejedl před chvílí večeři? - pomyslel jsem si, ale s pokrčením ramen to nechal být.

„Je divná, nechápu jak se s ní může Evansová bavit." promluvil James, když jsme se oba usadili k sobě na postel a v pokoji tak zavládlo ticho.

„Kdo je divnej?" zeptal se nechápavě Červíček a na oba hodil nechápavé pohledy.

„Ale nikdo." mávl jsem nad tím rukou. „Kam si myslíš, že šla? Pochybuju, že to tady nějak zná, aby se třeba neztratila. Evanska by to pak dávala za vinu nám." vyslovil jsem jasný fakt. Dvanácterák přikývl a začal hledat u sebe v kufru plánek. Při tom vyházel všechny jeho věci po pokoji, takže se nemůžete divit, že tu je bordel.

„Jsem tu." do dveří vstoupil Remus. Pozastavil se nad Jamesem, ale nakonec s protočením očí usedl na svojí postel, která vypadala asi nejlíp z nás všech. „Co hledáš?" zeptal se, když Dvanácterák nemohl stále naleznout náš plánek.

„Někde tu je." zamumlal si spíš pro sebe, díky čemu jsme poznali, že nemá ani šajna, že na něj někdo promluvil. „Mám ho!" vykřikl přes celý pokoj, když v rukou konečně držel ten posvátný kus pergamenu. „Tak se mrkneme, kdepak je ta záhadná osoba." mrkl na nás a přiložil k plánku hůlku. „Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti." pronesl hrdě a na pergamenu se objevila mapa. Přesunul jsem se vedle něj a nahlížel mu přes rameno.

„Tady je!" ohlásil jsem hlasitě a ukázal na místo kousek od astronomky. Šla nějakým směrem - neblížila se k Nebelvírské věži. „Kam jako jde?" zeptal jsem se nechápavě.

„No.. a podívej se, kdo jde jejím směrem." zhrozil se Dvanácterák, když zahlédl jméno Jackson Cooper. Je to kluk, který se minulý rok snažil dostat do postele snad každou holku v Bradavicích. Oba jsme mysleli na to samé - mohl by jí ublížit. „Neměli bychom jí pomoct?" pohlédl na mě a já přikývl.

„Koho sledujete?" ozval se Náměsíčník a oba si nás prohlédl podezřívavým pohledem.

„Tu novou." odpověděl jsem mu ihned. „Blíží se k ní Cooper, tak jí chceme jít pomoct." vysvětlil jsem, přetáhl si přes hlavu mikinu a s Dvanácterákem, který v rukou dřímal plánek, jsem opustil pokoj. Když jsme byli ve společence, seděla tam Evanska a sama pro sebe se mračila. Hned jak nás zahlédla, vyskočila na nohy a pár kroky byla u nás.

„Kde je?!" vyjela na nás naštvaně. „Říkali jste, že bude v pohodě! A kde je teď? Hm..? Můžete mi sakra konečně něco říct!?" zařvala na nás. Doopravdy z ní šel strach. Než stihl jeden z nás odpovědět, ze schodů seběhl Remus.

„Právě jsme měli v plánu jí jít hledat." vysvětlil jsem. Evansová na mě hodila nechápavý pohled. „Prostě jsme šli do věže, úplně v pohodě. Já se s ní snažil navázat konverzaci, ale nějak to nešlo. Neřekla mi ani její jméno." převrátil jsem nad vzpomínkou oči. „No.. a pak, když jí Dvanácterák sundal kapucu, protože jsme se chtěli aspoň kouknout, jak vypadá, tak prostě beze slova utekla pryč." převyprávěl jsem jí to ve zkratce. Pro překvapení nás všech Evanska došla k Jamesovi a její dlaň se rychle setkala s jeho tváří. Všichni jsme na ni vykulili oči - tohle bychom do ní nikdo neřekl.