Monster |marauders| ✔︎

30 - „Regulusi.."

Nějaká doba uběhla a my se Siriem jsme spolu stále chodili. Nikdo o tom nevěděl, kromě Lily, a pokud jo, tak to nikomu neřekl.

Trávila jsem spoustu času u Pobertů na pokoji. Když nás kluci našli se Siriusem samotný u nich v pokoji, sváděli jsme to na to, že jsem mu vysvětlovala látku, což byla samozřejmě lež. Sirius by se nikdy nenechal dobrovolně doučovat.

Trochu mi vadilo, jak se na něj všechny ty holky pořád dívají. A chodí za ním, sice je vždycky odežene, ale i tak je to nepříjemný. Kdybysme náš vztah prozradili, nedělo by se to.

Zakroutila jsem sama nad sebou hlavou a začala se soustředit na svůj pergamen.

Jsi překrásná.

Pousmála jsem se nad lístečkem, který mi tam musel podstrčit Sirius, jelikož byl jako jediný se mnou v místnosti.

„Ty jsi úžasnej." zašeptala jsem a přitiskla své rty na ty jeho. „To učení mě už nebaví, nechceme jít ven? Než bude zas příšerná zima." navrhla jsem a Sirius s úsměvem kývl. Proto jsme si vzali mikinu, oba jsme měli jeho mikinu a opustili jsme pokoj.

„Kdo tam bude první, vyhrál!" křikl na mě a rozeběhl se. Já se rozeběhla hned za ním.

Samozřejmě jsem skončila druhá, protože on podváděl. „To není fér." založila jsem si ruce na hrudi a nafoukla tváře. Ty mi Sirius hned praskl a já se k němu otočila zády.

„Princezno, tohle mi nedělej."

„Tak nebuď kretén." vyplázla jsem na něj jazyk a vyběhla jsem dál po pozemcích.

°°°°°

Byla jsem na chodbách, byla mi sice příšerná zima, ale chtěla jsem se projít, jelikož jsem nemohla usnout.

Nejraději bych ležela vedle Siriuse a nechala se jím objímat, ale to mi asi moc nevyjde. Jestli mě tady ale najde Filch, nedopadne to dvakrát dobře. Naštěstí jsem to otravný mňoukání neslyšela a proto jsem šla pomalu dál.

„Ahoj, Scarlett." ozvalo se mi za zády, až mi po nich přeběhl mráz.

„Regulusi.." podívala jsem se na něj.

„Cože jsi tu tak sama? Někdo by ti mohl ublížit, pojď radši se mnou." chytl mě za předloktí, ale já se mu vytrhla. „Co děláš?"

„Na to bych se spíš měla ptát já." udělala jsem několik kroků dozadu. Sledoval mě s bolestí v očích, ale může si za to sám. „Rozešli jsme se, nepamatuješ?"

„Ty ses rozešla, já tě miluju." prohrábl si vlasy a já se rozešla pryč. „Nenechám tě odejít." vzal mě znovu za ruku a tentokrát mě někam začal táhnout. Držel mě až moc pevně, a i když jsem se mu snažila vykroutit, tak to nešlo a spíš mě to bolelo o to víc.

„Pusť mě, hned!" poručila jsem mu, ale jak se dalo očekávat, tak mě neposlechl. „Regulusi!"

„Buď chvíli ticho!" sykl ke mně a vešel do Komnaty. Objevila se tu postel a já se na něj vyděšeně podívala. „Teď budeš dělat to, co ti řeknu, jasný?" shodil mě na ní a sundal si tričko.

„Regulusi, prosím, nedělej to. Já nechci. Prosím."

„Nevíš, co povídáš. Lásko, dřív ti to nijak nevadilo. Co se změnilo? Nic. Oba jsme pořád stejní. Milujeme se a nic nám v tom nebrání." nahnul se ke mně a pohladil mě po vlasech. Chytl lem mého trika a přetáhl mi ho přes hlavu. Moje tělo asi přestalo fungovat. „Jsi pořád tak nádherná." zašeptal a odhrnul mi vlasy z krku.