,,Proveďte to," předá soudce fotku jednomu z policistů a ten, i když trochu překvapeně, skutečně provede požadovaný úkol. Poté papírek předá soudci zpět.
,,Tak zase za týden?" zeptá se překvapeně, já ale pouze kývnu a snažím se neřešit naléhavý pohled dvou šedých hloubek.
,,Ano. Pokud to srovnáme s Kenn- s písmem pana Ackermana, mohl by to být důležitý důkaz," řeknu a poté se otočím na Leviho.
,,Dle mého "tak zase za týden" znamená zase příští pondělí, kdy máš ke Kennymu přijet aby tě mohl znásilnit, je to tak?" zeptám se na rovinu.
,,Ano," odpovím tiše a kolem to opět začne hučet připomínkami a šeptáním lidí.
Jak se k té fotce dostal? Ugh, je tolik potupné sedět tu a probírat, co se dělo a nejspíš stejně i bude dít se zadní částí mého těla.
,,Pane Jaegere, všemu tomuto rozumím, vysvětlete mi ale, jak jste se k té fotce dostal?" zeptá se lehce zamračeně.
,,Dle výrazu pana Ackermana mladšího usuzuji, že vám ji sám nedával," tipne a já na chvíli sklopím pohled.
,,Nedával. Já... já mu ji vzal když spal," přiznám, pak se ale opět napřímím a vidím tak, jak soudce lehce kývne, jako by říkal, že to teď stejně není důležité.
Vytřeštím oči. On mi lezl do pokoje? Prohledával mi věci? A proč mi sebral zrovna tuhle fotku?
Celé soudní řízení nemám problém se slzami, se svým osudem jsem se smířil, ovšem toto mi jaksi podráží nohy. Proč to udělal?
Jeden z policistů ověří styl písma s písmem, o němž víme, že patří Kennymu. Výraz v jeho tváři se s každou další sekundou zdá překvapenější a překvapenější.
,,Není o tom pochyb, ctihodnosti. Určitě to psal on," zašeptá a davem se opět rozlehne zuřivé šeptání. Já se ale musím pousmát. Vítězně. Neboj, Levi, tohle zvládneme.
Navzdory situaci se musím otočit směrem k, možná až vyděšenému Kennymu a zašklebit se na něj. To, že mi lezl do pokoje, si ještě vypije, ale to, co tu právě předvádí...
To je můj právník, říkám si s pyšným úsměvem. To je můj kluk, moje láska...
,,Dobře, rozumím vaším důkazům, pane Jaegere, ale nemáte nijak podložené, že ten nápis skutečně znamená to, co znamená. Stále ještě nemáte jediný důkaz, že to byl skutečně právě Kenny Ackerman, kdo znásilňoval zde přítomného Leviho Ackermana," řekne a já se opět zašklebím.
,,Máme," řeknu a otočím se u toho na mamku, jež na mne s úsměvem mrkne.
Šokovaně zamrkám. Důkaz? Oni skutečně mají nějaký důkaz? Jak to? Nikdo nemá. Nikdo nikdy neměl, Kenny si dával pozor víc, než bylo nezbytně nutné. Tedy, uznávám, to mřížované okno asi nebyl nejlepší nápad, ale když jsem byl mladší, měl jsem jiný pokoj.
Moje mamka všem vysvětlí, co vysvětlila i mě. Jak chtěla nahrát Kennyho historku a jak ho to potom v jejích očích usvědčilo. A poté vyndá telefon, položí ho na soudcům stůl a on pustí daný záznam. Poté přetočí povídání mamky a Kennyho a dostane se do bodu, kdy odešla.
Sálem se rozhostí dvojí zalapání po dechu. Jedno Kennyho a jedno mé... a pak samosebou také lidí kolem, ale my dva jsme na 100% nejvyděšenější. Otočím se na svého strýce a naše pohledy se střetnou. A musím říct, ještě nikdy jsem si nepřipadal, jakože se cítím úplně stejně jako on. Ještě nikdy jsme si my dva nebyli tak blízko, jako když jsme každý na druhé straně soudní síně, ale oba nás ovládá stejná emoce. Jak hloupé...
Celá tahle situace je čím dál tím víc ponižující. Můj pláč, jeho vzdychání a výkřiky mého jména... doteď jsem vše jakž takž ustál, ale teď jsem určitě celý červený. Je to tak špatné, tak divné, proč jen tu teď musím být?
Můj pohled se střetne s tím Leviho, který se snaží být na své židli co nejmenší. Pokusím se na něj povzbudivě a soucitně usmát a ačkoli je to zvláštní a překvapuje mne to, on mi můj úsměv opětuje.
,,Dobrá, stačí," řekne soudce a vypne telefon, jež pak vrátí mamce. Kennyho hlas tam byl slyšet víc než dost, Leviho taky. Je jasné, co se dělo a děje. Soudce se podívá na Kennyho právníka a kývnutím ho vybídne ke slovům.
,,Vaše ctihodnosti, myslím, že v dnešní době plné elektroniky není tak těžké udělat záznam nebo fotografii, jež by se zdála téměř skutečná. Stále se jedná o dva lidi, kdežto my máme mnohem více svědků. Věříme tedy, že vaše ctihodnost chápe, na čí straně je pravda," pronese a já zlostí sevřu zuby k sobě, jelikož se soudce na chvíli zamyslí, jako by bral v potaz pravdivost jeho slov.
,,Možná máte pravdu. Kdyby existovalo víc lidí, jež by bylo na vaší straně, rozuměl bych, ale takto...takto je to nejisté," pronese zamyšleně a já poraženě sklopím hlavu. Mohl bych udělat cokoli, ale přesvědčit někoho k svědčení? To prostě nejde.
,,V tom případě, pokud žádní další lidé nejsou-"
,,Námitka," rozlehne se soudní síní tentokrát ženským hlasem. Překvapeně se otočím. Z lidí, jež tu seděli, vstane jedna slečna a přejde ke stolečku pro svědky.
Pouze ji, stejně jako Eren, pozoruji, pusu otevřenou, oči vytřeštěné a ona se zatím pustí do vyprávění. Prý byla nějaká naše sousedka, vídala na mém těle modřiny a kulhavou chůzi. Také prý občas slyšela vzdychání mého strýce, těsně po tom, co jsem se vrátil ze školy.
Z lidí poté vstane další mladík, tentokrát Kennyho kolega, jež začne pro změnu vyprávět o pondělcích, kdy Kenny odcházel dříve z práce a o nenávistných slovech, jež svému synovci tak často věnoval.
Další a další lidé postupně získávají odvahu a svědčí, vypráví co vědí a lidí na mé straně je najednou tolik... je to směšné. Tento svět je směšný. Klidně by mne odsoudili, jen aby se nedostali v Kennyho očích mezi "ty špatné". Kdyby nepřišla Erenova mamka s nahrávkou a hlavně, to nejdůležitější- kdyby nepřišel Eren se svou odvahou a argumenty, nikdy by odvahu nesebrali. To by radši překousli nevinného ve vězení... Tak moc je tento svět zvrhlý.
Po dlouhých svědectvích všech možných lidí a výmluvným, ne moc důvěryhodným slovům Kennyho právníka se konečně dostaneme k rozsudku.
,,Vážení přístomní, prosím povstaňte a vyslechněte si rozsudek ve věci Kennyho a Leviho Ackermanových," pronese soudce pevným hlasem a všichni se postaví.
,,Soud rozhodl takto:
obžalovaný Kenny Ackerman je na základě značných důkazů a svědectví vinen a odsuzuje ho k doživotí v městské věznici za ublížení na zdraví, opakované znásilňování nezletilého, dobrovolné souložení s vlastní rodinou, lež před soudem a před policií a dalších. Leviho Ackermana tímto zbavuji obvinění z nesvéprávnosti a označuji ho za nevinného," oznámí a klepne tou svou paličkou na důkaz platnosti svých slov.
,,Soud skončil, můžete odejít."