,,Víš, k tomu příběhu, který jsem ti vyprávěla... neřekla jsem ti ho do konce," začne pomalu, bojácně. Jistě, na příběh o jejím kamarádovi homosexuálovi si pamatuji velmi dobře. Chudák...
(Pozn. aut. Možná bych doporučil přečíst si znovu první kapitolu, aby vám to dávalo smysl. Nic ve zlém, jistě se najdou tací, kteří si to stále pamatují, ale určitě ne vše, i já se tam musel vracet...)
,, Vyprávěla jsem, že se odstěhoval ze života všech svých blízkých... město, do kterého šel, dobře znáš. Bydlel jsi v něm a také v něm studuješ."
Vytřeštím na ni oči. To myslí vážně? On se odstěhoval tam?
Zatřesu hlavou a opět se jí podívám do očí na znamení, že poslouchám.
,,I tam si ho vždy našli a každé pondělí se k němu vraceli. A když jsem poté zavolala policii, zatkli všechny- až na toho, kterého nejvíc nesnášel. Ten jeden nenáviděl homosexualitu, strašně moc. Měl předsudky a neustále je všem omílal o hlavu. A nejhorší pro mého kamaráda bylo, že právě tenhle jednou zatáhl někam za roh a znásilnil tam jeho nemilovanější sestru. To ho zničilo. A ona se poté, kvůli hněvu rodičů nad těhotnou dcerou bez otce musela stát jeho přítelkyní a žít s ním. Chtěla pouze předejít hádkám...
V tu dobu už mého přítele netýral, ale místo toho vštěpoval předsudky do hlavy i svému a Kuchelininu bezelstnému dítěti- Levimu."
V této chvíli vytřeštím oči a otevřu pusu překvapením.
,,Cože?!" vyhrknu okamžitě.
,,Jméno dostal po matce a stal se z něj tak Levi Ackerman. Ale její bratr, Keny Ackerman, můj přítel, ho od samého začátku nenáviděl. Víš, Leviho otec ho od dětství učil, že je homosexualita zlo. Já ho nikdy neměla ráda, proto tomu nerozumím, ale myslím, že krom tohoto nebyl špatným otcem. Kuchel i Keny ho nenáviděli, ale Levi svého otce miloval."
Na chvíli se pozastavím nad těmi minulými časy. Miloval? Už nemiluje?
,,Co se stalo?" zeptám se naléhavě a mamka si povzdychne.
,,Ta fotka, kterou jsi mu, nevím jak, vzal... to je Levi a Kuchel, jeho matka. A v pozadí vidíš hrob jeho otce. Zabila ho, když bylo Levimu pět let. Nedokázala to dál vydržet. Cítila k němu neskutečnou nenávist kvůli hrůzám, které prováděl na jejím bratrovi a jednoho dne, když se vrátil opilý domů, chtěl ji znásilnit. Opět. A ona to prostě nevydržela. V tu chvíli se pomstila za svého bratra a vlastně i za sebe. Nečekala, jaké to bude mít následky.
Nejhorší na tom všem ale bylo, že když se to stalo... v tu chvíli, kdy vzala do ruky nůž a jedním bodnutím ukončila život svého přítele... Levi tam byl."
Zalapám po dechu. V pěti letech musel přihlížet tomu, jak mu mamka zabila tátu? Kolik krve za svůj život viděl? Co všechno mu ještě zkazilo dětství?
,,Nevydržel to a udal ji. Bylo mu pět let a bál se, myslel si, že mu pomůže policie, jelikož znal její polohu, věděl, co a jak. Často chodil na stanici, Keny totiž také pracoval jako policista a s Kuchel ho nesčetněkrát chodili navštívit. Levi tam proto znal spoustu strážníků a jednomu z nich se svěřil s tím, co viděl.
Prověřili to a zavřeli ji. A malého Leviho poslali k jeho jedinému žijícímu příbuznému, k mému dávnému příteli, Kennymu Ackermanovi." V tuto chvíli se mamka na chvíli odmlčí a já jí doslova visím na rtech, hltám každé další slovo.
,,Ona to nezvládla. Spáchala tam sebevraždu," řekne smutně mamka.
,,Kennyho to strašně vzalo a... zešílel. Tehdy jsem se to bála přiznat sama sobě, po dlouhé době jsem to však udělala. Tohle všechno mi Kenny vyprávěl, nevím jak, ale zařídil, že se to do novin nedostalo. Byla jsem ho totiž navštívit, jelikož mi po dlouhé době svěřil, kde se nachází. Co mi však neřekl bylo, jak Levi skončil. Na spoustu z toho jsem totiž přijít vůbec neměla. Tehdy mi sice říkal, že Leviho moc rád nemá, prý se s ním ale naučí žít a dopřejte mu skvělé dětství. Já... on byl skvělý vypravěč vtipů. Vždycky. Všichni rádi poslouchali Kennyho a jeho vtipné historky, opravdu. Tehdy mi něco chtěl povědět a já si to chtěla nahrát na mobil, pouze zvukový záznam, nic víc, ovšem zapomněla jsem to vypnout. Tak skvěle se nám tehdy povídalo... A nakonec, aby toho zapomínání nebylo málo, zapomněla jsem svůj mobil na tom stolku. To, co jsem poté doma poslechla...
Erene, on ho znásilňoval. Možná ještě s někým," dostane ze sebe mamka a já na ni vytřeštím oči.
Tak to ne! Mého Leviho? Jak já bych mu teď jednu rád natáhl... nebo ne, já bych ho nejraději zabil. Krev se mi vaří v žilách.
,,Udalas ho?" vyhrknu bezmyšlenkovitě a po tváři mé mamky steče jedna osamělá slza.
,,Erene, neudala. Vím, chápu, že mi to máš za zlé, zkazila jsem Leviho dětství, zkazila jsem život malému klukovi, ale já to nedokázala. Měla jsem Kennyho opravdu ráda a toto mne zlomilo, přesto jsem mu ale nedokázala bodnout kudlu do zad," zašeptá a já na ni nevěřícně koukám. Jak jen mohla? Ví, jak moc to Levimu ublížilo?
,,Zlato, já vím, na co myslíš. Ale uvědom si, že mi na Kennym doopravdy záleželo. Od té doby jsem za ním nejezdila a tak nějak slabošsky doufala, že to přestalo, dál nevím nic," povzdychne si. V mé hlavě už to ale šrotuje, snažím se, jak mohu, poskládat si všechny ty informace, po kterých jsem tak dlouho prahl.
A v tu chvíli si uvědomím důvod Leviho homofobie. Vždyť jemu ji nejprve vtloukal do hlavy otec, poté byl znásilňován a týrán právě homosexuálem! On se bojí... musí se bát. Nedivím se mu.
Říkal o Farlanovi... prý se mu snažil pomoci. Od nich... Ti oni stoprocentně budou ti, jež ho znásilňovali. S ním se ale znal až někdy později, musí to tedy znamenat, že znásilňování přetrvávalo. A selhal... co když se to děje doteď? Můj bože...
To znamená, Levi stojí proti policii. To proto je nemohl udat.
A až v tento moment mi také dochází, před čím vším mne vlastně chránil. A to jsem si myslel, že to já chci chránit jeho a přitom... Ach, Levi, jak moc ti jen bylo ublíženo?
...
Původně jste si měli na další část (kapitola 45.) počkat do zítřka, ovšem myslím, že bude lepší, když budete mít ty nové informace pohromadě, takže proto dneska dvě.😃
(Btw. Jé, někdo si konečně předepsal víc kapitol. Hmm, co udělat? Schovat si je na potom? Ne, buďme nezodpovědní...😂)