Po Mafii 2

Kapitola 2. Vito: První setkání s komunitou

O týden později:
Už pár dní žiju v novém baráku v Lazy City. No říkat tomu barák je urážka, je to spíš vila. Lazy City je doopravdy klidné místo. Mám tedy dost času na přemýšlení co budu dělat dál. Leo mi řekl ať zůstanu v klidu a odpočívám, ale mě už to nebaví. Nemůžu si užívat a odpočívat, když jdou Joeovy po krku. Ani Leovi zavolat nemůžu. Musím čekat než se mi ozve. Jdu si pro vychlazeného lahváče do ledničky. Vůbec se mi, ale nechce stávat a jít dolů do kuchyně. No co mi zbývá. Jdu dolů. Jsem v kuchyni a beru si lahváče. Najednou slyším někoho bouchat na dveře a zvonit. Nikam nejdu.
Vito: Johne! Jdi otevřít.
Neozval se. Asi je v pokoji. Zvonek zvonil dál.
Vito: Sakra Johne! Slyšíš mě?
Nic. Půjdu sám. Beru si colta co je na stole a pomalu otevírám dveře. Ve dveřích stojí divný muž oblečený do bílého habytu z černým logem na hruďi. Taky držel nějakou knihu.
Vito: Co chcete? Kdo jste
Jacob: Dobrý den pane Scaletta. Mé jméno je Jacob a jsem práva ruka našeho vůdce Rafaela. Nech ho Bůh ochraňuj. Chtěl bych vás uvítat v našem krásném městě Lazy City.
Vito: Fajn. Vážím si toho, ale já už o tomhle městě vím vše co potřebuju, takže pokud by nevadilo....
Jacob: Ne počkejte pane Scaletta. Náš vůdce by vás rád viděl. Slyšel o vás co jste zač a co jste udělal v Empire Bay....
Najednou přišel ze zadu John a skočil mu do řeči.
John: Zase ty? Hele pan Scaletta nechce komunikovat s vaším vůdce. Chce mít klid a nechce nic řešit jasný?!
Jacob: Jak myslíte. My si stejně pro něho přijdeme. Sbohem.
John zavřel dveře a vyděšeně se na mě podíval.
John: Pane Scaletta proč jste mě nezavolal?
Vito: Volal jsem tě! A neříkej mi pane Scaletta. Říkej mi Vito. Už sem ti to říkal.
John: Jak si přejete pane...tedy Vito.
Šel jsem do kuchyně a otevřel jsem si to pivo. Napil jsem se.
Vito: Kdo to byl?
Zeptal jsem se Johna.
John: Víš tady vládne ta komunita no spíš to je náboženská sekta.
Vito: Proč mě jejich šéf chce vidět?
John: Netuším. Ale neměl by jste k němu chodit. Je to maniak. Leo se toho obával. Kvůli tomu jsem s váma jel. Abych vás, když tak ochránil a samozřejmě pomáhal s vašema věcma.
Vito: Cože? Proč mi nic neřekl?
John: Protože jste tu na dovolené. Nestresujte se.
Vito: Fajn. A už mi přestaň vykat.
John: Omlouvám se.
Vypil jsem pivo a šel jsem na chodbu. Vzal jsem si boty a svou koženou bundu. John mě zastavil.
John: Kam jdeš?
Vito: Do nejbližší hospody. Nemůžu snad být chvíli sám? Musím tě mít pořád za prdelí?
Byl jsem trošku podrážděný z toho co jsem se dozvěděl.
John: Ne nemusíš! Ale dávej si bacha.
Vito: Děláš jako bych se o sebe nedokázal postarat.
S těmi to slovy i odcházím. Možná se ještě projdu než půjdu do hospody.