I se všemi věcmi scházíme, já i to hnědovlasý pako dolů, před barák.
Auto, které tam zahlédnu a které je nepochybně "to, které nás tam odveze", jelikož z něj vyskočí menší blonďák a začne na Erena vesele mávat, je vcelku hezké. Má velký kufr, což se na všechny ty věci hodí.
Naložíme všechno dovnitř, poté se ale zarazím, jelikožna místě řidiče sedí postarší chlap, vedle něj bude nepochybně blonďák, jelikož je mu podezřele podobný a vzadu je černovlasá holka se zabijáckým pohledem a rudou šálou kolem krku, kterou tedy v tomto počasí absolutně nechápu a vedle ní sedí takový vzrůstově menší kluk, toho si moc neprohlížím, jelikož to, co momentálně upoutá mou pozornost je, že je volné pouze jedno místo.
Jedno!
Podívám se, na co Levi tak vyděšeně zírá a myslím, že se na moment zatvářím ještě překvapeněji, než on. Armin ale pouze pokrčí rameny.
,,Erene?" Zeptám se s pozvednutým obočím a založím si paže na hrudi.
,,Co?" Dělám hloupého.
,,Nezbylo na tebe místo." Oznámím mu klidně.
,,Jo tohle..." znovu se zadívám do auta a pak na Leviho.
,,Se sto šedesáti centimetry ještě stejně potřebuješ autosedačku, ne?"
Probodnu ho pohledem.
,,Jsi idiot." Oznámím mu, to už si ale sedne do auta a mě si stáhne na klín.
,,Hej!" Vykřiknu a praštím ho do ramene.
,,Jau. Jinak to nejde." Řeknu mu a pokusím se napodobit jeho klidný ledový tón hlasu, nad čímž protočí očima. Zavřu dveře auta a připoutám nás, což Leviho přimáčkne ještě blíž ke mně.
Fajn, začalo to úžasně.
,,Ty jsi Levi, že? Já jsem Armin." Představí se blonďáček a usměje se na mne.
,,Tohle je Mikasa." Ukáže na černovlásku,
,,A tohle Connie. Jo a tady řidič je můj táta." Dodá ještě.
,,Levi." Představím se krátce a pohodlněji se opřu o své osobní "sedadlo." Není to zas tak moc nepohodlné, tak proč si to neužít, že?
Levi se o mne lépe opře a já se sám pro sebe zazubím.
,,Už jste někdy byli na vodě?" Začne konverzaci Armin. Po chvíli už se v autě vesele diskutuje, samozřejmě až na Leviho, u kterého bych ani zapojení do konverzace nečekal, a na mne, jelikož nezvládám vnímat nic, než Leviho přítomnost. Je zvláštní, jak moc na mne ten kluk působí.
Mikasa ho probodává vražedným pohledem a on ji úspěšně ignoruje. Ona je fajn holka, akorát je, co se přátel a blízkých týká až moc ochranářská, což mne často štve, ale co nadělám.
Nijak extra ty spratky nevnímám, nemám to zapotřebí. Najednou ale zaslechnu své jméno, což mne vyruší z přemýšlení a já zpozorním.
,,Jaké to vlastně je, bydlet s Erenem? Impulzivnějšího člověka neznám..." podotkne kluk vedle mne, myslím, že se jmenuje Connie.
Otočím se, abych se mohl podívat na Erenův výraz. Bohužel otázku slyšel a teď, stejně jako ostatní napjatě vyčkává mou odpověď.
,,Je to spratek, stejně jako vy ostatní. Bydlet s puberťákem jako Eren je sprcha šílených nápadů a ani malá chvilka klidu." Řeknu klidně a Eren se zašklebí.
,,Tak to teda děkuju, Levi." Poznamenám s úšklebkem, který mi on opětuje. Ostatní se zasmějí.
Já v jeho očích ale zahlédnu něco, co tamta slova mění. Takový malý záblesk, přesto ale důležitý, jako by mi ty oči říkaly, že to nemyslí vážně.
Zbytek cesty se do rozhovoru nijak extra nezapojuji, občas na něco krátce odpovím, jinak jsem však zticha. V hlavě stále přemýšlím nad tím dotazem, jelikož má odpověď nebyla tak úplně správná a myslím, že to Eren ví.
Jaké to vlastně je, žít s Erenem?
Já vlastně nevím. Je to spousta šílených nápadů, otázkou ale zůstává, skutečně mi to tak moc vadí? Pravda je, že mi narušuje můj klid, zároveň mne tím ale nutí nemyslet tolik na přítomnost a všechny strasti s ní spojené. Je to zvláštní, vytáhl mne z mé komfortní zóny, zatáhl do něčeho úplně jiného a přesto mám pocit, že je to takhle fajn. Možná až moc fajn, což mne děsí.
Dorazíme na místo, vyndáme si věci z kufru a rozloučíme se s Arminovým otcem.
Teď je potřeba chvíli jít, jelikož dál auto nemůže.
Po chvíli cesty se před námi objeví menší palouček, obklopen ze tří stran stromy a z té zbylé také řekou, na které se pohupuje několik loděk, uvázaných ke stromům kolem, za ní jsou samosebou také stromy, ty v lese bývají. Co mne ale zaráží je fakt, že na palouku jsou DALŠÍ teenageři! To jich bude tolik?
,,Ahoj!" Pozdravím zbytek party vesele.
,,Lidi, tohle je Levi." Ujmu se po chvíli představování, jelikož nikdo jiný se k tomu, zdá se, nemá.
,,Levi, tohle je Marco, Jean, Sasha, Historia a Ymir." Řeknu a postupně na ně na všechny ukazuji.
Dobře, zhodnotím situaci. Jsem uprostřed lesa s osmi puberťáky bez možnosti úniku a jediný, koho tu znám, je hnědovlasý spratek, který mne do toho uvrtal a kterého bych momentálně nejraději zabil.
,,Těší nás, Levi." Řekne mi, za ně za všechny pihatý tmavovlasý hluk, nejspíš onen "Marco".
,,Jo, rádi poznáváme Erenova "vyvoleného"." Zašklebí se kluk, který mi v obličeji až podezřele připomíná koně a ten Marco mu věnuje pohlavek, nečež mu něco Zašeptá do ucha a Jean si odfrkne. Vážně jako kůň.
Přejdu jeho poznámku z pokroucením hlavy a zašklebím se, jelikož Eren vypadá, že po něm za chvíli vystartuje, nechápu tedy moc proč, ale to je mi asi fuk.
,,Být tebou si dávám bacha, koňský ksichte, než na tebe tady vyvolený vystartuje." Oznámím mu a ti puberťáci se z nepochopitelného důvodu začnou, někteří smát a jiní červenat. Asi jim je líto jejich hloupého kamaráda...
Ten Jean je takovej idiot! A já vlastně taky, jelikož jsem jim to neměl říkat. Ale na mou obhajobu, já se chtěl o svých citech svěřit pouze Arminovi a Mikase, nemůžu za to, že se to nakonec dozvěděli i Connie, Sasha, Historia, Ymir, Marco a taky kůň...
No, třeba to je dobře. Nechám to být. Pokud Levimu nikdo nic neprozradí, a že bych si troufal tipovat, že Marco Jeanovi důrazně řekne, že neprozradí, bude všechno v pořádku.
Chvíli ještě stojím a všechny si je prohlížím, pak se ale rozhodnu začít své "seznamování s nimi" jednoduchou větou:
,,Prosím, řekněte mi, že vás už nebude víc, spratci..."