Jen bezmocně přihlížela, jak se jeho tělo vzneslo do vzduchu. Měl ruce sevřené kolem něčeho, co jej podle všeho škrtilo. A byl proti tomu kompletně bezmocný.
Jak? Ta otázka se vznášela v její mysli jako temný stín, Rey na ni nedokázala najít odpověď.
Jak mohla existovat věc, která by dokázala takto ochromit jeho? Jeho, Kylo Rena? Téměř vždy jí právě on připadal jako největší hrozba a jestli existovalo něco, co jej dokázalo přemoci ...
A pak mu podle všeho zasadili ránu, protože bezvládně dopadl na podlahu. Jeho tělo se v bezvědomí před ní zhroutilo, zachyceno neznámou silou a nakonec bylo odvlečeno pryč.
Rey se bezmyšlenkovitě rozběhla k němu, ale udělala čtyři kroky a spojení se přerušilo. Najednou byla zase sama v podzemní jeskyni osvětlené fialovými krystaly, kde ji spojení Síly zastihlo uprostřed tréninku s novou zbraní.
Jak se mohlo spojení tentokrát přerušit? tápala Rey v myšlenkách. Pokud on byl schopen udržet jej, když ona nevnímala, jak to, že se to samé nestalo i nyní? Napadla ji odpověď, sice nepavděpodobná a těžko uvěřitelná, ale jediná.
Jenže na tímhle mohla uvažovat i později, teď musela jednat! Věděla, že nejspíš by měla být vděčná, že její úhlavní nepřítel byl pravděpodobně odklizen z cesty. Vyšachován ze hry někým jiným. Avšak to prostě nedokázala, nemohla se s tím jen tak smířit. Její mysl pulsovala naléhavostí, její tep se zvyšoval a adrenalin se rozléval jejím tělem. I když už se spojení přerušilo, musela s tím něco dělat! Nemohla jen tak stát a přihlížet.
Měla jej zachytit. Když ona potřebovala pomoc, on tu byl. Tenkrát, když už nedokázala čelit nedostatku svých sil, objevil se on a zabránil jejímu pádu, dost možná i do temné propasti smrti.
Ona nic takového neudělala. Místo toho tam jen tak stála, přimražená na místě a sledovala, jak jej cosi dokázalo přemoci a nakonec jej to i odtáhlo pryč.
Neudělala nic.
Cítila, jak její srdce divoce bilo. A přála si, aby to býval byl jen strach. Pak už jen zaznamenala, jak její prsty roztřeseně zhasínají světelný meč, rychle jej odkládajíce stranou, a nohy se jí rozebíhají k vchodu na základnu.
Měla vůči němu dluh, který musela splatit.
Brala schody k dvířkům po dvou, přestože je v té tmě pořádně neviděla. Její prsty se najendou svíraly kolem kliky dveří, trhnutím je otvírajíce dokořán. Prosmýkla se jimi dovnitř, uhánějíce kupředu. K zavření použila Sílu, jenom za ni v mysli prudce trhnula, zatímco se řítila po chodbách základny Odboje jako blesk. V dálce za sebou uslyšela ránu, jak se dveře za ní zabouchly, to už ale zabíhala za roh.
Musela ji najít. Rey věděla, že sama na to nestačila, že teď, když se spojení přerušilo, nic nezmohla. Ale pokud by se k ní dostala, mohla Bena Sola ještě zachránit.
Musela se dostat k Leie co nejdřív. Pokud možno okamžitě.
Netušila, kolikátou chodbou už probíhá, ani ji to nezajímalo. Prostě jen nechávala své nohy, aby našly cestu samy. A to, že udělala dobře, věděla ve chvíli, kdy spatřila dveře do kantýny.
Musela před nimi zastavit, byly staré a chvíli trvalo, než vyjely vzhůru a umožnily tak Rey vstup dovnitř. Vzápětí zaúpěla, když její oči spatřily místnost, plnou lidí.
No jistě, byl čas oběda. A přestože jich v Odboji nezbylo mnoho, stále to stačilo na to, aby se tak malá místnost, jakou byla kantýna, zaplnila k prasknutí. Ale Rey neměla moc času. Vrhla se dovnitř, prodírajíce se ostatními členy odboje kupředu. Vrhali na ni zmatené pohledy, nechápavě vrtěli hlavou.
Nezáleželo jí na tom. Vlastně, vnímala je pouze okrajově. Před očima měla stále jeho bezvládné tělo, vlečené pryč, do tmy. A jediná osoba, která nyní měla alespoň částečnou šanci pomoci Rey jej zachránit, měla sedět u stolu úplně vzadu. Tedy, pokud Rey věděla, vždycky tam v tento čas sedávala.
Rey už byla tak blízko. A najednou se před ní zjevil Finn s ustaraným výrazem.
,,Něco se děje," konstatoval pouze, když si prohlédl její tvář. Pořádně spolu nemluvili od chvíle, co se Rose probrala. Ale stále to byl její nejlepší přítel.
Rey jen přikývla. ,,Leia. Potřebuji za Organou," odpověděla zadýchaně.
A Finn, místo zbytečných otázek, se pouze otočil a začal si razit cestu davem.
Začal jí razit cestu davem.
Díky jeho pomoci Rey za okamžik zahlédla Leiu, sedící klidně na jejím obvyklém místě. Jenže než se k ní stačila dostat, cestu jim s Finnem zastoupil někdo jiný. Témeř vrazil do Finna a donutil je tak oba se nedobrovlně zastavit. Rey jej okamžitě poznala, byl to ten chlapec, jenž nedávno přiletěl na základnu v posádce Zeny Ilyo.
Zarazila se. Něco na něm bylo špatně, její mysl na ni křičela varování. Cítila z něj ... temnotu.
Jenže on mezitím stačil přistoupit k Leie. V rukou nesl tác s jídlem, který nyní postavil na stůl před Leiu a něco jí s úsměvem pověděl. Rey přes ruch kolem neslyšela co, ale Leia mu na to odpověděla a také se usmála. On se pak otočil, vrhnouce na Rey kamenný pohled, načež odešel.
,,Rey? Finne?" Leia si jich mezitím stačila všimnout a se stejným úsměvem, jaký předtím věnovala chlapci, jim pokynula, aby si k ní přisedli.
Na tohle není čas, křičela na Rey její mysl, když tak učinili. Jenže ona pohlédla na Finna vedle ní a kousla se do rtu. Tohle mu nemohla říct, nepochopil by to. Jenže jak požádat Leiu o pomoc a zároveň nedat Finnovi nic najevo, když měla tak málo času?
,,Přehodnotila jsi své rozhodnutí?" zeptala se Leia, zatímco se natahovala pro lžíci a misku nějaké polévky na tácu.
Rey zavrtěla hlavou. ,,Ne, rozhodně ne. Ale situace se změnila."
,,Poslouchám," odpověděla Leia s úsměvem. Pak si strčila první lžíci polévky do úst.
Rey se zhluboka nadechla, zčásti jestě kvůli zadýchání z jejího běhu. ,,Musíme vysl" Nedopověděla větu, Leia se zakuckala na jejím začátku.
Odmávla to rukou. ,,Pokračuj," pobídla ji i přes záchvat kašle, který jí začínal lomcovat.
,,Musíme vyslat lo" Nedostala se o moc dál. Mezitím, co mluvila, Leia si dala ruku před ústa. Jenže její dlaň byla nyní pokrytá krví, kterou generál vykašlala. A všichni tři, včetně Leiy, na to zděšeně pohlíželi, Rey neschopna dokončit větu.
Její pohled se naposledy střetl s tím Leiiným, čtouce strach v generálových očích.
Finn už byl na nohou, přeskočil stůl a ihned se vrhnul k Leie. Jemně podepřel svou velitelku v zádech, jenže to nestačilo. Proto ji postupně začal se vší opatrností pokládat na zem.
Rey jej okamžitě následovala, poklekajíce dolů.
Scéna to byla strašlivá. Z Leiných nosních dírek začala vytékat krev, kontrastujíce s generálovou náhle zbledlou pokožkou. Ale Organa to nebrala na vědomí. Roztřeseně ještě zvedla ruku směrem k Rey.
Ta ji okamžitě sevřela v obou svých dlaních, neschopna udělat cokoli jiného. Svět kolem ní musel zamrznout, Rey sice viděla, jak se ostatní členové shromáždili kolem nich, už však neslyšela jejich výkřiky. Pohyby jich všech pro ni byly zpomalené, rozmazané ...
,,Vydržte," zašeptala a po tváři jí stekla slza.
Leia se pokusila zavrtět hlavou a přestože jejím tělem clomal kašel, stále se usmívala.
Musela jí to říct, přiznat ženě před sebou, jak moc se mýlila.
Rey se naklonila dolů, její rty se necházely těsně u Leina ucha. ,,Mýlila jsem se. To světlo tam stále je."
A když se odtáhla, úsměv ženy před ní se akorát ještě více roztáhl. Její kašel se náhle zastavil.
,,Já vím," dokázala ještě chraptivě odvětit.
A s těmi slovy Síla jejího života pohasla.
~~~
Strašně moc se omlouvám, dřív jsem to vážně nestihla :'(