Pochopte mě, musím prostě přeložit creepypastu, která se jmenuje Yee..
--------
Roku 1987 se moje rodina se mnou přestěhovala do Las Cruces v Novém Mexiku. Bylo to hezké místo, menší než většina měst, ale ne méně zajímavé. Lidé tu byli milí, alespoň uvnitř města. V sousedství, kam jsme se přestěhovali byli lidé tiší a vše si nechávali pro sebe - hezké pro lidi, kterým se takové věci líbí.
Mně to přišlo divné. Nikdo s mojí rodinou nemluvil, nebo se ani neobtěžovali během doby, co jsme tu zůstali. Bylo to, jako by skrývali nějaké tajemství, ale všiml jsem si jedné věci. Nikdo se k našemu domu nepřiblížil. Nejprve jsem myslel, že vím proč; nebyl to moc fešák, pokud víte, co tím myslím. Zdi byly popraskané, tráva venku byla jako v džungli, vysoká a hustá a vypadalo to tam jako na skládce; ale po chvíli jsem si začal všímat některých věcí.
Nedá se přímo říct, že by se lidi na ulici nepřibližovali k našemu domu; chovali se, jako kdyby jim to mělo ublížit, nebo tak něco. Děti tam ukazovaly a zíraly a nakonec, když jsem začal chodit do školy jsem byl poučen, proč se lidi domu tak bojí.
,,Ty víš, že tam straší." To byla první věc, kterou mi řekli, když jsem vstoupil do školy. Ani ahoj, nebo vítej. Nejprve jsem byl trochu zmatený.
,,Kde straší?" řekl jsem dítěti přede mnou - tomu, které to prohlásilo.
Nic neřekl, jen se otočil a odešel. Teď jsem byl trochu zvědavý. Zajímalo mě, jestli to dítě říkalo pravdu, nebo to byl nějaký prank, který se dá použít na nové dítě. Teď vím, že jsem se hodně mýlil.
Škola pokračovala a všechno se zdálo být v pořádku. Otec s matkou byli šťastní, sestra taky, ale začal jsem si všímat, že se mi dějí podivné věci. Vzbudil jsem se uprostřed noci, s tíživým pocitem na hrudníku. Jako kdyby na mně něco leželo a tlačilo mě, ale když jsem otevřel oči, nic tu nebylo.
Během těchto nocí bych přísahal, že mě něco sleduje. V mém pokoji se každou noc objevoval temný kout. Byla to jediná část pokoje, která nebyla v noci vidět. Právě z toho rohu se mi zdálo, že mě něco pozoruje - jakoby tam někdo stál, ale moc jsem se bál na to, abych vstal a šel se tam podívat a to ani nezmiňuji, že jsem byl unavený, tak jsem ten pocit prostě setřásl a šel spát. Až do jedné noci.
Té noci jsem ležel v posteli a jako obvykle jsem měl potíže se spaním. Tíživý pocit na hrudníku se vrátil a začínalo se mi špatně dýchat. Měl jsem obrovský strach, ale nevěděl jsem proč. Jako kdybych se bál o své milované, ale nevěděl proč.
Pootevřel jsem oči a když jsem se rozhlédl po pokoji, přísahám, že jsem v měsíčním světle viděl přibližující se stín. Nakonec se stín zformoval do podoby muže, v dlouhém temném plášti. Potom jsem se vzbudil úplně, zhluboka se nadechnul a zacouval ke zdi za postelí, ale potom jsem se nemohl pohnout, jako bych byl ochrnutý. Ta věc, kterou jsem chápal jako muže přišla blíž, sedla si na moji postel a plazila se ke mně. Viděl jsem, jak se ty tmavé ruce přitiskly na moji peřinu, prsty se podobaly drápům, ale to nebylo to nejděsivější.
Nemělo to obličej, oči, jen temnota, žijící stín. Teď jsem panikařil, pořád se to ke mně přibližovalo, dokud to nebylo u mé tváře. Víte, rodiče mi vždycky říkali, abych se modlil, až budu mít strach. Bůh uslyší mé modlitby a ochrání mě. No, na mě musel té noci zapomenout, protože žádné modlitby nepomáhaly.
Měl jsem tu věc ve tváři, natahovalo to ruku dopředu a když se to dotklo mého obličeje, promluvilo to tím nejhlubším a nejtemnějším hlasem, jaký jsem kdy slyšel. Nerozuměl jsem co říkal, mluvilo to nějakým divným jazykem, ale i kdyby to mluvilo čistou angličtinou, pochybuju, že bych poslouchal. Byl jsem moc vyděšený na to, abych věnoval pozornost. Nevím jak dlouho to ke mně mluvilo, temná, stínová postava se nade mnou tyčila, přejížděla mi po tváři drápovitým prstem, lehce mi řezala do kůže a pár kapiček krve mi ukáplo na tričko. Myslel jsem, že to přijde, vážně jsem myslel, že té noci zemřu.
Ale najednou jsem uslyšel zaklepání na dveře. Svým způsobem se mi ulevilo, ale byl jsem pořád vyděšený. Ta věc na mně seděla a vše co jsem věděl bylo, že mě chce sníst, zabít, nebo tak něco. Po třech zaklepáních do pokoje vešla máma a podívala se na mě. Nic neviděla, myslím, že se chovala, jako bych tu nebyl, jako bych vůbec nebyl v pokoji. Možná, že ta věc na mně jí blokovala výhled. Nevím, ale v tu chvíli ze mě byla vysáta všechna naděje.
Došlo mi, že to je ono, že je konec, ale za okamžik jsem viděl, jak ze mě ta věc leze pryč. Vrátilo se to na místo, kde se to poprvé zformovalo a začalo se to měnit. Moje matka už odešla, ale já se spíš díval na proměňující se věc. Na moment to vypadalo, že se dívám sám na sebe. To stvoření, ten muž, ta bytost, cokoliv to bylo, to na mě zamávalo, jeho pořád temné a stínové tělo se vytratilo do černé mlhy.
V tom pokoji jsem nezůstal, vstal jsem, utíkal dolů a usnul na gauči, s každým možným světlem rozsvíceným. Ráno jsem se vzbudil brzy, dřív než kdokoliv jiný. Sbalil jsem si nějaké oblečení, jídlo a nějaké úspory, které otec nechával ve sklenici na ledničce. Na lince v kuchyni jsem nechal krátký dopis, ve kterém jsem popisoval, co se stalo, a potom jsem odešel a nikdy se neohlížel.
V té době mi bylo sedmnáct, ale psychicky jsem se cítil mnohem starší. Nakonec jsem přešel státní hranice a vrátil se do mého domu v Texasu, kde jsem dostal práci jako úředník v malé samoobsluze na jihu Dallasu. Časy byly těžké, ale nějak jsem to zvládl. Upřímně jsem už dlouho chtěl opustit dům a jen jsem k tomu potřeboval důvod. A nějakým divným způsobem myslím, že tohle byl ten důvod. I když jsem se ohlížel zpátky, nikdy jsem o mé rodině neslyšel. Posílal jsem jim dopisy, pohlednice, ale nic. Nikdy se mi nic nevrátilo. Napadlo mě, že na mě prostě zapomněli, anebo jsem je už nezajímal.
Až dokud jsem nezjišťoval, co se vlastně té noci stalo. Později jsem měl divné sny a tíživý pocit na hrudníku se vrátil. Nevěděl jsem proč, ale cítil jsem, že ta věc se pro mě vrací a chtěl jsem vědět, co to je. Navštívil jsem místní knihovnu, ale nic zajímavého tam nenašel. Nejvíc jsem se přiblížil, když jsem se dozvěděl o staré Navahské (Navajské) legendě jménem ,,Yee Naaldlooshii". Očividně to byla démonická síla, nebo osoba, která na sebe mohla vzít podobu zvířat, nebo lidí.
To se zdálo logické, ale nevěděl jsem, proč mě ta věc chtěla. Byl jsem vyděšený, tři dny jsem nespal a už jsem se chystal vynechat i čtvrtý, dokud se mi ve dveřích neobjevil někdo, koho jsem už dlouhou dobu neviděl. Moje matka. Byla šťastná, že mě vidí, ale nevypadala o moc jinak, než když jsem ji viděl posledně. Jen připomenu, že jsem ji neviděl dvacet-pět let, takže bylo divné, že pořád vypadala tak mladě. Setřásl jsem ten pocit, byl jsem šťastný, že ji vidím, hodně šťastný.
Chvíli jsme mluvili, ale něco bylo jinak. Pokaždé, když se na mě podívala, mým tělem projel mrazivý pocit. Zdálo se mi, že se dívám na úplně jinou osobu a po chvíli jsem se začal cítit slabý. Byl jsem unavený, několik dní jsem nespal, tak jsem vyšel nahoru. Předtím mi matka řekla, že nedlouho po tom, co jsem odešel já to samé udělal i otec a vzal s sebou i mou sestru. Bylo to šokující, ale moc mě to nezajímalo. Jen jsem chtěl spát, oh Bože, jak já chtěl spát... Ale jakmile jsem si lehl na postel, ten pocit se vrátil.
Ten úplně samý pocit, jaký jsem neměl už dvacet-pět let. Někdo mě sledoval z rohu pokoje. Snažil jsem se tomu nevěnovat pozornost, prostě se otočím a zavřu oči. Nejsem si jistý, jestli to tuhle noc zvládnu a nevím, jestli to někdo najde, ale pokud ano, prosím, najděte moji rodinu, informujte ji o tom, co se stalo, já...
Deník Johna F. Moncadeho byl nalezený, zahozen v rohu jeho pokoje. Když toho měsíce policie přijela, ležel v posteli, poklidně a bez života. Po prozkoumání deníku policie zjistila, že muž byl vzhůru asi týden a nakonec zemřel na infarkt. Policie předpokládá, že muž měl před smrtí halucinace, jakoby tu byla žena která tvrdila, že je jeho matkou. Ve skutečnosti zemřela před dvaceti-třemi lety v hořícím domě i se zbytkem své rodiny.
Zvláštní bylo, že když policie přijela, okno bylo otevřené a spousta sousedů prohlašovalo, že viděli temnou postavu, ačkoliv důkazů je málo. V jeho koupelně bylo do skla vyryto množství podivných symbolů, které byly později přeloženy z Navahského jazyka. Bylo tu jedno slovo ,,Břemeno". Policie si není jistá, jestli to má nějakou souvislost s tím, co se tu stalo, ale případ je teď uzavřen.
http://creepypasta.wikia.com/wiki/Yee_Naaldlooshii