Děsivé Příběhy z Ledničky

I Dared My Best Friend to Ruin My Life - He's Succeeding [Part 6]

Všechny zdravím!

Znovu všem děkuji za podporu! Jezdil jsem od obchodu k obchodu, abych předešel stopování, tak jsem dnes psal a snažil se odpovídat všem.

Právě jsem to zveřejňoval, když jsem málem vrazil do Davida.

Odhaduji, že bude trvat tak dvě části, než se dostanu k současnosti. Myslím, že po sedmé části bychom měli dosáhnout současnosti. To se možná změní, takže se nezlobte, pokud se to nestane. Jen jsem chtěl, abyste věděli co očekávat.

Jdeme na to.

Ležel jsem v prázdné cele a snažil se trochu prospat, jelikož jsem byl celou noc vzhůru. Ale můj mozek pracoval a ztěžoval mi spánek. Pořád jsem si opakoval, co řeknu Hernandezovi, až pro mě konečně přijde.

Vyprázdnili mi obsah kapes do sáčků s důkazy, sejmuli mi otisky prstů a jeden z policistů se vydal prohledat moje auto. Nebyl jsem hloupý. Věděl jsem, že důkazy povedou ke třem závěrům.

Jeden, že jsem nedávno byl v Davidově domě. Přece jen, data na flashkách byly nahrány předchozí den. I ty, co na sobě neměly přepis únosu.

Zadruhé, zprávy na flashce je možná dovedou k závěru, že David a jeho parťák unesli Katie.

A třetí, že jsem ukradl Davidův harddisk, stejně jako jeho důvěrné informace o jeho zdraví.

Znovu jsem si v hlavě přehrával konverzaci s Hernandezem. Doufal jsem, že to proběhne tak, jak jsem si to plánoval v hlavě.

Vzbudilo mě lehké zaklepání na mříže. Otevřel jsem oči a viděl tam stát muže ve společnosti policisty.

„Zdravím, omlouvám se, že vás ruším," řekl sebejistě. „Jsem Terry Jayson, váš advokát. Můžeme si promluvit?"

„Ano, samozřejmě," řekl jsem. Policista vstoupil dovnitř a nasadil mi pouta. Šli jsme do výslechové místnosti, kde jsem se poprvé potkal s Hernandezem.

„Věřím, že vypnete kamery," řekl policistovi. Ten přikývnul, sundal mi pouta a zavřel dveře.

„Můžete mi říkat Terry," řekl a natáhnul se, aby mi potřásl rukou. Posadili jsme se naproti sobě. „Šéf mi stručně řekl o vašem případu," řekl a vytáhl složky z aktovky.

„No... je dlouhý," přiznal jsem.

„Tak," řekl. „Musím se omluvit. Pravděpodobně budete muset během jednání zopakovat příběh ještě několikrát. Abychom tomu předešli, tak si sedneme a sepíšeme vaši verzi příběhu. Pak se budeme moct vracet a ujistit se, že vaše prohlášení jsou stejné a přesné. Zní vám to dobře?" řekl.

Dávalo to smysl, tak jsem přikývl.

„Nejprve musíte podepsat smlouvu, že souhlasíte s tím, že vás budu reprezentovat při trestním řízení." Přisunul ke mně papír a propisku. Projel jsem ho pohledem a podepsal se dole. Přitáhl si jej zpátky.

„Mám vás oslovovat Zandere nebo pane Jonesi?" zeptal se s úsměvem.

„Zander je v pořádku," odpověděl jsem.

„Dobře Zandere. Začněme psát."

Terry se se mnou trpělivě posadil a sepisovali jsme každý detail, na který jsme si vzpomněli. Začal jsem o mojí výzvě s Davidem a pokračoval až do teď. Začalo to rozházenými vzpomínkami a slovy. Terry to přetvořil do prohlášení založeného na faktech.

„Když vás požádají, abyste mluvil o předešlých případech, odkažte na toto prohlášení," řekl. Pracovali jsme asi hodinu, než Terry znovu promluvil.