Děsivé Příběhy z Ledničky

Ashes

Komu by se nelíbilo číst deník někoho jiného?

Následující příběh je kopie několika stránek ze spáleného deníku nalezeného vedle ostatků Angely S. Yorkeové. Policie vstoupila do apartmánu slečny Yorkeové na 113 Cherry Lane 18. července, poté co ji někdo nahlásil jako pohřešovanou. Vnitřek bytu byl zcela zničen ohněm, ačkoliv žádný ze sousedů nenahlásil, že by viděl plameny. V rohu ložnice policie našla velkou hromadu popela a později se zjistilo, že je to tělo slečny Yorkeové.

Ve spálené ruce policie objevila poškozený deník, který si podle všeho psala v době svého zmizení. Specialisté nebyli schopni určit příčinu požáru, stejně tak, proč byl poškozen jen vnitřek a venek a ostatní pokoje zůstaly nepoškozené. Ve snaze vyřešit tuto záhadu deník podstoupil rozsáhlé obnovy a opravy společně se zkopírováním spálených stránek.

Deník slečny Angely Yorkeové:

Vnější obal

[Přední i zadní obal byl poškozen ohněm, takže nebylo možné cokoliv napsat.]

Vnitřní obal

[Angela si do rohu udělala malý zápis.

Hurá! Konečně jsem se přestěhovala do nového bytu! Jo! Dlouho jsem čekala, než se odstěhuju a budu žít sama! Tomu nikdy neporozumíš! Jsem tak nadšená, práce mi začíná v pondělí! Bude to úžasné! Už úplně vidím tu kancelář! Jelikož jsem stará a senilní, koupila jsem si tenhle deník jako důkaz, že jsem to opravdu dokázala. Konečně jsem vyšla do světa. Tak, gratulace! Dokázala jsi to!

S pozdravem, ty sama,

Angela S.

2. července

Na to abych hodně psala jsem moc vyčerpaná. Já, Susan, Hillary a Andrew jsme strávili celý den v lese. Ztratili jsme se, a proto jsme se vrátili tak pozdě. Ale myslím, že jsme měli štěstí. Proběhli jsme kolem staré chaty, přímo za zátokou. Nejprve nás to vyděsilo, ale pak Susan řekla, že nejsou žádné záznamy o nějaké chatě a že to možná bude nějaký lovecký dřevník. Zítra se všichni vrátíme, abychom to pořádně prozkoumali. Možná, že když získáme dost informací, mohli by se o nás zmínit v místních zprávách. Mezitím si budu ošetřovat puchýře.

3. července

Jaký to zvláštní den. Zabralo nám celou věčnost najít cestu, na kterou jsme náhodou zabloudili včera. A když jsme se konečně dostali na místo, kde ta chata stála, byla pryč. Na jejím místě byly v trávě rozházené kopečky popela. Snažili jsme se najít nějaká vodítka, ale našla jsem jen spálené dřevo a roztavené hřebíky. Susan našla spálenou panenku, jen její modré skleněné oči byly nedotknuté. To nás vyděsilo. Pak Andrew kopl do malé hromádky uhlí a našel v ní zub. No, potom jsme se rychle vrátili na hlavní cestu. V temnotě pod stromy naše představivost asi začala být trochu divoká. Samozřejmě, že jak jsme se dostali na sluneční světlo, uvědomili jsme si, že jsme museli jít špatnou cestou a narazit na ruiny jiné chatky, která shořela už dávno. I tak, pořád když sedím ve svém pokoji a v noci přemýšlím na ten spálený kus dřeva, běhá mi z toho mráz po zádech.

4. července

4. července. Jaký to hnusný den. Práce jako osina v zadku. Vrátila jsem se domů, naštvaná na svého šéfa, připravená lehnout si na gauč a sledovat televizi, když jsem si na koberci všimla několika černých stop. Vyděsilo mě to, dokud jsem si neuvědomila, že stopy pochází z mých vlastních bot. Nějak se mi podařilo roznést popel po podlaze a nevšimnout si toho. Myslela jsem, že jsem si z bot tu špínu umyla. Zatraceně, zatraceně, zatraceně, zatraceně. Také potom, když jsem relaxovala v koupelně jsem si mezi prsty u nohou všimla černých šmouh. Nemohla jsem je úplně smýt, ale nebojím se o ně tak moc jako o koberec. Z pod umyvadla jsem vytáhla všemožné lahve, ale žádný z čističů, to nedokázal dostat pryč. Zítra si budu muset jít pronajmout čistič na koberce a umýt ho, dřív než to domácí uvidí. Proklínám tě, bílý koberci!