Děsivé Příběhy z Ledničky

The Grey Man

Když mi bylo sedmnáct, můj kamarád Mike měl YouTube kanál na let's playe. Byl fanoušek starých a neznámých her a většinu z nich hrál na pSX emulátoru na jeho notebooku.

Kanál nebyl moc populární. Měl asi třicet odběratelů a většina z toho byli prostě jeho kamarádi. Když jsem se vrátil ze školy, sledoval jsem jeho videa, abych mu zvednul sledovanost a pomohl mu. Byl stejně tak zábavný jako každý jiný komentátor na YouTube, ale nějaké kanály prostě nezískají tu slávu.

V chemii jsme byli ve stejné třídě a ráno vedle sebe seděli. Jednoho dne se mě zeptal, jestli jsem slyšel o hře jménem LSD: Dream Emulator. Neslyšel jsem. Z toho vyvodil, že pokud jsem o tom neslyšel, bylo to pro jeho kanál dostatečně zvláštní.

Té noci nahrál nějaké videa o této hře. Byla to velmi zvláštní hra; zdálo se, že postava prochází pouze Japonským prostředím a setkává se s věcmi, které transportují hráče do jiných prostředí. Ve hře byla zvířata a různí lidé, co si obvykle hráče nevšímali, ačkoliv, bylo tu jedno NPC známé jako Šedý Muž.

Jak jméno napovídalo, byl to šedý muž v kabátu a klobouku. Objevoval se bez varování a temně se sunul k hráči. Pokud se hráč moc přiblížil, obrazovka bíle zablikala a zmizel. Pokaždé když se to stalo, Mike zalapal po dechu, pak se nervózně zasmál a pokračoval ve hře.

Hra byla rozdělená do dnů. Každý den trval pár minut, po kterém se hráč vrátil do menu a byl vyzván začít nový sen. Mark do týdne dohrál až dvanáctý den a z jeho videí bylo patrné, že si ji užíval. Byl do ní ponořený, skoro pohlcený. Ale jedné noci na svou zeď na YouTube napsal:

„Víte, že je čas přestat, když se šedý muž začne objevovat i ve vašich opravdových snech :L. Co bych měl zahrát příště?"

Nebyl jsem tím vtipem ani moc znepokojený a v chemii mi řekl, že přestal hlavně proto, že si chtěl zahrát něco nového. Něco bych mu doporučil, ale blížily se zkoušky a chtěl jsem se soustředit na práci. Navrhl jsem, že by si měl od YouTube dát přestávku a taky se učit. Souhlasil, že to byl dobrý nápad a dohodli jsme se, že se v jeho domě potkáme a budeme opakovat na zkoušky.

Ten večer jsem na sebe naložil spoustu knih a vydal se k jeho domu. Světla byla rozsvícená, ale když jsem zaklepal, nikdo mi neotevřel. Ze zdvořilosti jsem počkal ještě minutu, než jsem zaklepal znovu. Tentokrát okamžitě otevřel. Mike stál ve dveřích s mokrými vlasy, extrémně roztřesený. Beze slova mě dovedl do svého pokoje, ve kterém byly rozházené papíry a knihy. Zdálo se, že je překvapený, že je vidí. Po pár minutách předstírání, že čtu, i když jsem byl doopravdy zvědavý, proč byl tak úzkostlivý a vylekaný, jsem konečně řekl, „Co se děje?" Zamumlal nějakou nesrozumitelnou odpověď. Dál jsem se snažil, dokud se mi konečně nepřiznal.

Řekl, že asi deset minut předtím, než jsem přijel usnul ve vaně a zdál se mu sen. Řekl, že ve snu se topil pod vodou ve vaně, naprosto paralyzovaný a neschopen zvednout hlavu pro vzduch. Nad vodou se tyčila chvějící se silueta Šedého Muže, který ho sledoval. Chápal jsem, že to mohlo způsobit pár sekund úzkosti, ale nechápal jsem, proč je stále vyděšený. Snažil jsem se ho uklidnit, ale vycítil, že mu nerozumím, chytil mě za ramena a křikl na mě, „Trvalo to týdny! Spal jsem deset minut, ale ve snu jsem se dusil pod vodou několik týdnů a neumřel jsem."

Mike se mi poté stále víc vzdaloval. V chemii jsme se spolu nebavili a začal vypadat nezdravě. Oči měl zarudlé a zapadlé, obklopené fialovými kruhy. Přes týden se jeho elegantní a úhledné písmo změnilo v nezaujaté škrábání, dokud nepřestal psát úplně a místo toho trávil hodiny s hlavou pohřbenou mezi rukama.