Děsivé Příběhy z Ledničky

Memento Mori [Pravdivý příběh]

Poznámka autora: Následující příběh je pravdivý, a já jsem v něm v roli hlavní postavy. Ze zřejmých důvodů byla změněna jména.

V sedmé třídě si ze mě všichni dělali srandu. Byl jsem nespolečenský a přirozeně divné dítě; to nejdivnější dítě na škole. Měl jsem pár taky takových kamarádů a v době oběda jsme se poflakovali po knihovně.

Když jsem jednoho dne směřovali do knihovny, všimnul jsem si někoho, koho jsem nikdy předtím neviděl. To bylo divné, protože jak jsem zmínil, celá škola si ze mě dělala srandu. Pokud vás celá škola šikanuje, nezapomenete jejich tváře, ani jména. Ale tohle dítě bylo jiné, protože do toho dne jsem dokonce ani nevěděl, že existuje. Ještě podivnější bylo, že ho každý znal. V tomto příběhu mu budu říkat Riley.

Moje pameť je mlhavá, ale jsem si celkem jistý, že Riley chodil o berlích. Možná hodně vynechával školu, což by vysvětlovalo, proč jsem ho nepotkal. Hodně si toho nepamatuju, ale nikdy nezapomenu na to, co se stalo v té knihovně.

Všichni byli hloupí, ale ukázalo se, že Riley byl celkem zábavný. Předváděl nějakou komedii se svým tělem a všichni jsme se smáli. Najednou spadl na zem a začal se třást. Předpokládali jsem, že to má být pořád zábavné a tak jsme se smáli a ukazovali na něj... ale on se nepřestal třást. Knihovník k němu přiběhl a řekl, ať jdeme z cesty. Nechápal jsem, co se děje.

Po obědě jsme měli tělocvik a šli jsem ven. Všichni mluvili o Rileym. Říkalo se, že ho odvezli do nemocnice, ale pořád jsem nechápal, co se děje. Všechno, co jsem věděl bylo, že spadl. Teď jsem věděl, že měl zachvát.

V další hodině začaly řeči o Rileym děsit další děti. Přerušil nás člen fakulty, který nám přišel sdělit špatnou zprávu. Riley zemřel na infarkt. Chlapec, kterého jsem potkal asi před hodinou byl mrtvý. Poslední věc, kterou jsem si pamatoval byla, jak se děti smějí a ukazují na něj. Cítil jsem se provinile a zmateně.

Každý kdo měl blízko k Rileymu, stejně jako každý, kdo byl v knihovně v době oběda, šel do ředitelny, abychom pro něj mohli společně truchlit. Byl jsem šokovaný tím, kolik tu je dětí. Proč znal tolik lidí, co jsem znal i já, ale neznal jsem jeho? Dokonce jsem nikdy předtím neslyšel, že by se o něm někdo zmínil.

Všichni v místnosti plakali, ale já ne. Jen jsem svěsil hlavu, v pokusu vypadat smutně. Někdo mi položil ruku na rameno a myslel si, že jsem zničený, kvůli tomu, co se stalo. Nepatřil jsem sem. Nepatřil jsem mezi lidi, co ho znali a kteří byli doopravdy zdrceni jeho smrtí. Vše na co jsem mohl myslet byl Riley, třesoucí se na podlaze v knihovně a já jak se směju a ukazuju na něj.

Následující den všichni ve třídě vzlykali a utěšovali se. Všichni až na mě a dítě, co sedělo přede mnou. To byl ten nejvíc neskutečný zážitek v mém životě. Nevěděl jsem, jestli bude škola, ale předpokládal jsem, že všichni budeme společně truchlit. Přesto ho všichni znali, ale já ne.

Věděl jsem, že Riley byl mrtvý, ale nějak jsem to pořádně nezaregistroval. Měl jsem být smutný, měl jsem plakat, ale nic se nedělo. Dítěti, které sedělo přede mnou, budu říkat Matt. Matt se otočil a podíval se na mě s nervózním úsměvem. Taky neplakal. Přes den jsem uvědomil, že jsme byly jediné dvě děti, které neplakaly.

Matt byl super a taky byl ve škole dost oblíbený. Matt byl ještě populárnější než Riley. Byl ke mně vždycky hodný, i když mě ostatní děti šikanovaly. Pořád se s nimi smál, ale nikdy se nepřipojil. Od doby, co jsme byly jediné dvě děti, co nebrečely, jsem myslel, že bychom mohli být kamarádi. Myslím, že se to nikdy nestalo.

V osmé třídě jsem byl stejný loser jako rok předtím. Neptejte se mě proč, ale šel jsem na školní ples. Myslím, že moji kamarádi řekli, že jdou, ale potom se neukázali. To možná vysvětluje, proč jsem se přidal ke skupině dětí, kteří nebyli moji kamarádi. Všichni byli z katolického vzdělávacího programu a Matt byl s nimi, takže jsem cítil, že mě přijali. Byl jediný, se kterým se mi dobře mluvilo. Mluvil jsem o zábavné věci, co se stala dneska ve třídě a nemohl jsem přijít na něco jiného, o čem mluvit.

Skupina odcházela a tak jsem šel s nimi. Najednou začali utíkat, tak jsem utíkal taky. Vyběhli z tělocvičny, běželi chodbami a já je slepě následoval. Myslel jsem, že se jen bavíme, ale pak jsem slyšel, jak Matt řekl něco jako, ,,Přichází!" Ukázalo se, že přede mnou utíkali.

Později toho roku Matt zemřel na mozkové aneurysma. Jako jediný jsem nebrečel.

http://creepypasta.wikia.com/wiki/Memento_Mori