Tak a je to tu - poslední kapitola, která měla teď lehce zpožděné vydání kvůli drobnému překvapení na konec 💕.
oooOOOooo
„Tak, připravena?" Optal se Lucius Malfoy mladé ženy, která se již po několikáté ze stresu prohlédla v zrcadle. Chtěla vypadat perfektně - škoda že netušila, že přesně tak již vypadá. Vlasy sčesané do drdolu ozdobeného drobnými růžičkami, profesionální, jemný make-up - a na závěr, to hlavní, bílé šaty s obrovskou suknicí až na zem. Korzet vmísě jejího pasu a průhledná látka kolem jejích ramenou byla zdobena světle zelenou nití a tvořila různé ornamenty. Na jejím krku se vyjímal drobný přívěsek draka se zeleným smaragdem.
„Ještě - Mohl byste mi prosím pomoci -" otočila se k němu hnědovláska a poukázala na dlouhý závoj jehož zadní část za sebou vlekla po zemi a tu přední by měla správně mít přehozenou přes obličej, avšak se jí o drobnou sponku zaseknul. „Jistě má drahá." Promluvil k ní s úsměvem a pomohl ji onen závoj přehodit. Prudce se nadechla a vydechla. „Tak asi můžeme." Zamumlala nejistě a otočila se jeho směrem. Lucius ji tedy nastavil rámě a počkal, než se do něj zavěsí.
Upřímně, nikdy nečekal, že se by se ho kdy Hermiona Grangerová zeptala, zda by ji doprovodil k oltáři. Když však tak učinila, uvědomoval si, že pravděpodobně nemá ani nikoho jiného koho by požádala, ale i přesto ho to vnitřně velmi potěšilo, což samozřejmě nikdy nikomu neřekne. Opět na ni pohlédl a úsměv na rtech se snad jen zvětšoval, byla tak krásná, a tak šťastná - byl si jist, že Draco by nikdy nenašel nikoho lepšího - nikoho kdo ho bude milovat tolik jako ho milovala ona. A on - už dávno se s tím smířil a teď - teď už mu to jen a pouze z čirého srdce přál.
Po oné noci, kdy oba dva málem zemřeli, a kdy se Draco Hermioně vyjádřil, tušil, že na oznámení jejich zasnoubení nebude muset čekat zas až tak dlouho.
Hudba se rozezněla sálem a všichni přítomní se postavili. Draco, který již stál u oltáře si lehce poupravil svůj černý společenský hábit doplněný o úplně stejně světle zelené ornamenty jako měla ona. Po jeho levici stál jeho svědek, k překvapení všech to byl Harry Potter. Po oné noci, a poté, co se začal Draco objevovat více na ministerstvu, se ti dva překvapivě sblížili, a protože jeho syn příliš přátel, kteří by byli stále na svobodě, nebo mu byli alespoň trochu blízcí neměl, nijak ho jeho rozhodnutí nepřekvapilo.
Byla sice pravda, že na poměry, na které byl on zvyklý, co se týče aristokratických svateb, byla tato nejvíce skromná, jakou kdy navštívil. Draco s Hermionou na tom ale trvali, neb chtěli pozvat pouze své přátele, nikoliv bohatou smetánku pouze kvůli publicitě.
Překvapivě tu byla Weasleyových rodina - tedy kromě Ronalda, kterého jak se dozvěděl, s největší pravděpodobností vydědili. Každý z nich sebou měl tedy svoji drahou polovičku. Pak tu bylo pár Dracových přátel, jako Theodor Nott s manželkou, nebo Blasie Zabini. Zbytek lidí jeho pozvání zcela odignoroval kvůli volbě jeho manželky - pouze tito dva zmijozelové se rozhodli mladého Malfoye podpořit. Pak tu samozřejmě bylo několik nebelvírů u kterých si on sám ani jmény nebyl jistý- poznal maximálně tak Longbottoma, no a pak zde bylo pár dalších lidí jako například slečna Láskorádová.
No, a nakonec tu byla paní Potterová, stojící na pravé straně oltáře. Byla svědkem a hlavní družičkou slečny Grangerové - uvnitř něj se smísilo několik pocitů, když si uvědomil, že ji bude brzy moci nazývat paní Malfoyovou.
Když již byli v půli cesty, kráčejíc uličkou k oltáři, všiml si, lesknoucích očí jeho syna. Byl na něj hrdý, byl za něj šťastný, alespoň on - alespoň jeden jediný dědic jména Malfoy, měl tu možnost si vzít osobu, kterou opravdu miluje. Při tom ho lehce bodlo u srdce, ale věděl, že on již tu šanci mít nikdy nebude. Mohl být už jen a pouze šťastný za svého syna.
Když Hermionu u oltáře předal Dracovi a šel se posadit, i on měl pocit, že se mu snad zalesklo v očích.
Svůj pohled však upřel na Ministra kouzel Kingsleyho Pastorka, který velmi nadšeně souhlasil s tím, že je oddá. Byl však značně překvapen, když si řekli o tradiční kouzelnickou svatbu - přece kvůli Hermionině stavu. Teď na něm žádné překvapení již nebylo znát a prvními slovy uvítání začal obřad.
Slova, která pronášel v doprovodu vykreslování obrazců hůlkou do vzduchu zapečeťoval občasnými doteky na spojené ruce snoubenců. Těm se kolem zápěstí začala pomalu objevovat drobná, zlatavá stuha značící kouzelnický svazek manželský.
Čím víc obřad postupoval, tím větší měl možnost si Lucius všimnout drobného světla plápolajícího v onom zeleném smaragdu na přívěsku Hermiony. Potěšeně se pro sebe usmál, zatím to vypadalo, že to bude fungovat.
Upřímně, když onen začarovaný smaragd s kouskem kouzelnické moci pána zla - která sama o sobě nebyla vůbec škodlivá, pouze by udělala kouzelníka silnějším, kdyby ji uměl využít - ukryl po jeho pádu u svého syna, aniž by mu řekl jeho větší smysl, nikdy by jej nenapadlo, že přinese ještě něco dobrého. Když pak tenkrát spatřil onen přívěsek draka na Hermionině krku, byl si jist, že je to ten stejný smaragd. Ten o kterém vědělo jen pár smritjedů, ten, kvůli kterému málem zemřel on i jeho syn. Ten, který ale celou dobu nosila u sebe v bezpečí slečna Grangerová. Teď jí ale mohl pomoci, a on by nemohl být šťastnější, kdyby ten kousek připomínající temné časy, způsobil konečně něco dobrého.
Nebyl si jist, jak přesně funguje, nicméně se zdálo, že se jeho teorie pomalu naplňovala. Samozřejmě že o tom nikomu neřekl - byl by hrozný malér, kdyby se někdo dozvěděl, že několik let uchovával magický potenciál Voldemorta, i přesto že se jednalo pouze o čistou magii.
Když teď ale viděl, jak magie jeho syna, která by se za normálních okolností proplétala s tou Hermiony, se pomalu dostávala směrem ke smaragdu a lehce ho naplňovala, byl si téměř jistý, že tím se právě probouzí ona magie několik let ukrytá a zapečetěná a brzy začne opět kolovat krví mladé čarodějky.
A měl pravdu. Když byl ceremoniál u konce a Kingsley označil dva mladé kouzelníky za novomanžele, a řekl jim, aby se políbili - což byla poslední část nutká k završení manželského spojení - smaragd na jejím krku zazářil. Bylo to velmi rychlé, málokdo si měl byť jen šanci všimnout a zaznamenat to, v případě že by jej nesledoval po celou dobu. A v moment, kdy se tak stalo, se začala při jejich polibku drobná zlatavá stuha objevovat i směrem ze strany hnědovlásky.
Spokojeně se opřel a pozoroval Dracův výraz, když se odtáhl od jejích rtů a překvapeně pohlédl na zlatavou stuhu. Věděl, co to znamená. Věděl, že Hermiona Malfoyová získala zpět svoji magii.
„A tímto vás prohlašuji, Hermiono Malfoyová - Draco Malfoyi, za právoplatné, magicky svázané manžele."
THE END
-------------------------------------
Tak je to tu. To, co jsem před pár lety myslela, že se nikdy nestane - dopsat tuto ff.
Děkuji všem, kteří dočetli až sem, těm které toto dílo bavilo, těm kteří mi dali nějakou zpětnou vazbu v jakékoli formě. Jste úžasní a já vám mockrát děkuji za to, že s vámi mohu sdílet svoje práce.
Jste úžasní❤.
A pokud byste se nedejbůh nudili - mohu vám tady zkusit nenápadně podsunout mé další práce jako Call me Master, darling, Yes, professor či Shut up Granger. A nebo vás můžu nalákat s tím že mám právě rozpracované dvě ff a sepsaných již dalších tak 6 nápadů na realizace - kéž by jen bylo času víc.
Nebo mě můžete téže follownout na mém instagramu - kam sice přidám něco jednou za uherský rok, alespoň však nepřijdete o žádnou novinku.
No a na závěr, důvod kterým se vydání této kapitolky lehce zpozdilo. Nový cover inspirovaný banketem na Malfoy Manor. (Už je hold na čase onu nepříliš výraznou obálku kterou jsem vybrala několik let zpátky lehce aktualizovat.)