Na krásný páteční večer, je tu trošku delší kapitolka 🖤 a jak jsem slíbila - nebo spíše varovala - obsahuje prvky (well, nazývejme to prvky) NSFW (18+). Enjoy~
I.Lagardère
Když se ráno Hermiona začala probouzet, teprve k ní pomalu doléhaly události předchozího večera. Na tváři se jí objevil drobný úsměv. „Dobré ráno" ozvalo se vedle ní, načež teprve otevřela oči a rozhlédla se po místnosti. Již nebyli v Dracově pracovně, ale v jeho pokoji, musel ji tedy někdy v noci přenést, aniž by ji probudil. „Dobré ráno" s těmito slovy se otočila na bok, aby mohla spatřit Draca, jak sedí na druhé polovině postele a čte si nějakou knihu.
Až teď si uvědomila, že v tomto pokoji ještě nebyla. Byl mnohem prostornější než ten její a samozřejmě i více vybavený, jistě velmi drahým a kvalitním nábytkem, žádná IKEA. Celý pokoj byl sladěn paradoxně do zelených barev s prvky černé. Vlastně, tak nějak si Hermiona i představovala, jak by mohl vypadat pokoj tohoto mladého zmijozela. „Čemu se směješ?" optal se Draco a odložil knížku, když zaslechl, jak se vedle něj hnědovláska chichotá. „Myslím, že víc zmijozelský pokoj si mít nemohl." „Hold se některé mé stránky popřít nedají." Pokrčil jen s úsměvem rameny, a nakonec si dovolil se k ní sklonit a věnovat jí drobný polibek na rty. „Doufám, že jsi se vyspala dobře." Pronesl ještě a sledoval její reakci. Nijak neuhýbala, nebo něco podobného, pouze se jí na tvářích objevil lehký ruměnec a s úsměvem mu následně přikývla. „Co bys řekla na takovou snídani do postele?" zašeptal jí u ucha tajemně když si všiml, jak se opět snaží uvelebit se pod jeho saténovými přikrývkami. V odpověď mu přišel překvapený pohled. „To – to myslíš vážně? Nebude to nějak vadit?" „Co by mělo vadit? Jsem pán domu. Můžu si dělat co chci." Obzvláště na posledních pět slov dal důraz a lišácky se na ni usmál a zavolal skřítku, které poručil, aby jim donesla snídani.
oooOOOooo
To ráno snídal Lucius sám. V klidu si listoval Denním Věštcem a jen tak v duchu přemýšlel, jak dlouho se ještě Hermiona s Dracem budou tvářit, že se nic neděje. Nebyl zase tak starý, aby byl hluchý, slepý a senilní. Naopak, přesně věděl, co všechno se v jeho domě děje, proto ho až lehce uráželo, za jakého hlupáka ho musí jeho vlastní syn považovat, když si myslí že nic neví. Dopil tedy kávu, noviny odložil na stůl a šel do své pracovny. Překvapivě, ne příliš dlouho po něm jej následovala slečna Hermiona. Po otázce, zda nemá hlad, když nebyla na snídani, zcela ztuhla, a nakonec mu řekl že jí nebylo ráno moc dobře. Unaveně vydechl a přemýšlel, jestli by se necítil líp, kdyby oním senilním starcem opravdu byl. Nad touto myšlenkou se musel znechuceně oklepat, nevěděl, kde se něco takového vzalo. Malfoyové přece nikdy nejsou senilní.
oooOOOooo
Když se blížilo k deváté hodině večerní, Hermiona se pomalu chystala na příchod Draca. Ne že by měla něco v plánu, jen chtěla prostě vypadat hezky. A – a možná i trochu svůdně - a taky sexy - a taky měla možná něco v plánu...
Už měla oblečený jakýsi úborek na spaní, který se skládal z bledě modrých černou krajkou zdobených kraťásků a stejně stylizovaného tílka. Přes to si hodila černý saténový župánek a když zaslechla zaklepání, ještě si rychle svázala vlasy do jakéhosi lehce rozcuchaného drdolu. U dveří se na chvíli ještě zastavila, aby se uklidnila, neboť začínala cítit, jak je z jeho příchodu nervózní. Zkousla sis tedy lehce ret a dveře pomalu otevřela. „Už jsem tě čeka-" slova se jí zadrhla v krku a v obličeji znatelně pobledla, když navázala oční kontakt s Malfoyem. Luciusem Malfoyem. „Oh to mi sice velmi lichotí slečno Hermiono, ale obávám se, že kvůli tomu zde nejsem." „Promiňte, nevěděla jsem že – nečekala jsem vás – vlastně nikoho-" slova z Hermiony lezla jak z chlupaté deky při čemž se snažila si svůj župan kolem sebe zamotat co nejvíc a nejlépe se do něj vlastně i úplně schovat. „No, nebudu se dlouho zdržovat, abych náhodou nezastihl vaši očekávanou návštěvu v těchto pozdních hodinách." odkašlal si a pokračoval: „Chtěl jsem vám donést jen dopis z ministerstva. Posílali dopis i mně a vypadá to, že chtěli nějaké sově ušetřit cestu tak k němu dali i dopis pro vás." Předal dívce dopis, popřál ji krásnou dobrou noc a zamířil k sobě. Opravdu poslední, co chtěl bylo, aby se teď ještě potkal s Dracem.
Když Draco dorazil před pokoj Hermiony, zaklepal přesně dvakrát, tak jak to vždy dělal a následně vešel, když neslyšel, že by se kdokoli ozýval. Opatrně nahlédl dovnitř a spatřil Hermionu, jak leží napříč na posteli s hlavou zabořenou do polštáře. „Hermiono? Děje se něco?" trošku ho to vyděsilo, a tak se rozešel rovnou za ní. „Ne. Nebo jako jo - ale radši vlastně ne." „Co?" to bylo jediné na co se bloňďáka zmohl, neboť odpověď, kterou dostal byla značně nedostačující a on z ní nepochopil absolutně vůbec nic. „Byl tu tvůj otec." Zamumlala pak do polštáře, přičemž se Draco musel sklonit, aby jí vůbec něco z toho, co říká, rozuměl. „No... a?" stále nechápal. Hermiona se prudce posadila, že kdyby byl Draco pohotově neuhnul, asi by ho pěkně nabrala do brady. „NO A?!" zopakovala „Já čekala ale tebe!" při těchto slovech neurčitě rozhodila rukama a snažila se tak upoutat pozornost na svůj outfit. V ten moment to však Dracovi už došlo a na tváři se mu objevil potutelný úsměv. „A jak přesně jsi mě plánovala přivítat?" Pak mu však došlo: „Um – Neviděl – neudělala jsi něco eh – něco um, ty víš?" „Ne. To díky bohu ne. Jen, teď už s určitostí ví, že my dva – no." Bloňďákovi spadl obrovský kámen ze srdce. Asi by psychicky neunesl, kdyby jeho otec a Hermiona no – cokoli.
To ale, že ho plánovala "nějak" přivítat ho stále těšilo. „No a nechtěla bys mi teda to přivítání vynahradit? Přece jen, jsem žádné neobdržel." Začal se tvářit hrozně nešťastně a prosebně. „To víš žejo." Hermiona se musela usmát, tohle na ni vskutku zabíralo. Víc si poodhalila župánek a naklonila se k Dracovi. Protože seděl, klekla si, rukama se opřela o jeho stehna a přímo do ucha mu svůdně zašeptala: „Dobrý večer, Pane Malfoyi." Použila přesně ta stejná slova jako onen večer. Bloňďákovi přejel mráz po zádech až se mu lehce zadrhnul dech. Tohle nečekal. A přesně to bylo to, v co dívka doufala.
„Mimochodem, donesl jsem víno." Dostal ze sebe nakonec a mávl směrem k nočnímu stolku na láhev, kterou tam položil, když přišel. „Chceš mě opít?" zasmála se Hermiona a zvedla se pro dvě skleničky. „Nikoli, naopak, tentokrát tě budu hlídat." Vrátil jí stejnou kartou a vítězně se ušklíbl.
Draco jim tedy oběma nalil, přiťukli si a začali si povídat. Hermiona mu přitom tak nějak nevědomky nechala ruku na stehně a po celou dobu ho jemně hladila.
Takhle vypili sklenku, dvě, až měli třetí, jak Draco řekl, tak radši i poslední. To nemohl ale tušit, že i takové množství bude stačit na dodání odvahy některým, kteří nejsou příliš zvyklí pít. Jakmile Hermiona dopila zbytek vína, co měla ve sklence, počkala, až tak učiní i muž naproti ní a opatrně mu onu prázdnou sklenku vzala a položila je na noční stoleček. Pak se opět vrátila na místo, kde seděla a dlouze se zadívala Dracovi do očí. Ten mohl až cítit, jak v jejích zorničkách jiskří. Neměl v plánu nic uspěchat, nebo udělat cokoli nevhodného, proto se poněkud zdráhal cokoli začít, i když mu jeho mužské smýšlení jasně říkalo, k čemu se pomalu schyluje.
Hermiona se k němu naklonila úplně stejně jako na začátku, opět si klekla a se opřela o jeho nohy, tentokrát už mu ale nic neplánovala říct. Dlouze se mu zadívala do očí až se k ní nakonec on sám naklonil a políbil ji. Ona mu začala polibek velmi vášnivě oplácet a vychutnávat si jeho rty, které měly teď lehkou příchuť vína. Pomalu zvedl jednu svoji ruku a zabořil ji do jejích vlasů. Prsty propletl jednotlivými prameny a přitáhl si ji tak ještě blíž k sobě. Druhou rukou si ji začal k sobě posouvat tak aby si mu pomalu sedla na klín. Z úst se jí dostal tichý sten, když si ji nakonec oběma rukama chytil za zadek a přisunul si ji tak co nejvíce k sobě. Jejich líbání už dávno nebylo pouze něžné, ale již spíše vášnivé a velmi dravé. Jako by se snažili onen polibek prohlubovat ještě víc. Když se mu dívka na klíně začala velmi účelně vrtět, i jemu vyšlo z úst tiché zalapání po dechu. Cítil, jak se mu krev začíná soustřeďovat pouze do jednoho konkrétního místa. A Hermiona to už musela cítit také.
Něžnými doteky zkoumal její tělo, stejně tak jako ona to jeho. Župánek se jí už dávno shrnul z ramenou a následně i z rukou, a tak si mohl vychutnávat více doteků její jemné kůže. Rukama jí začal zajíždět i pod ono tílko v momentu, kdy ona mu začala rozepínat košili. Když mu přejela rukama po jeho hrudi a znovu se zavrtěla, ztěžka vydechl. Nechal si košili sundat úplně a následně ji chytil pod zadkem s plánem položit si ji na záda. Hermiona mu omotala ruce kolem krku připravená nechat se zvednout. Jakmile ji však položil a rukama se podepřel tak aby mohl být hezky nad ní, zděšeně ztuhla a snažila se ho odstrčit. Draco okamžitě přestal s jakýmikoli doteky a prudce se zvedl do kleku, poznal že je něco špatně. „Co se děje?" Zeptal se trošku vyděšeně, protože, upřímně, tohle byla poslední reakce, kterou čekal.
Hermiona se vymanila z pod jeho noh a opatrně si sedla naproti němu. Byla celá pobledla a následně si schovala obličej do dlaní. „Já – já se omlouvám." Zašeptala tak, že ji málem neslyšel. „Já... nemůžu. Vážně jsem se snažila a nechtěla - ale připomnělo mi to - tu událost." Dostala ze sebe nakonec a věnovala mu dosti zoufalý pohled. Lhal by, kdyby řekl že ho to kurva nemrzelo. Co ale mohl dělat, že? Nechtěl, aby se ho bála, nechtěl, aby měla strach z jeho těla. Nechtěl kurva, aby se jí někdy něco takového v první řadě vůbec stalo. Tiše vydechl. „Neomlouvej se. Nemůžeš za to." Smutně sklonila pohled. „Nemusíme to teď dělat. Však ono to počká." Pohladil ji po tváři a něžně políbil. Nechala se a i ona ho pohladila po tváři. „Děkuju" zašeptala a on tak mohl cítit, jak se její rty zvlnily do lehkého úsměvu.
V ten moment ho ale něco napadlo. Něco, co by mu mohlo vyjít, aniž by tím Hermioně cokoli připomínal. Když se jejich polibek začal prohlubovat, a cítil, jak se dívka opět uvolňuje, odtrhl se od jejích rtů. Ta se na něj překvapeně a trošku zmateně podívala. Nevěnoval tomu pozornost a sklonil se k jejím nohám. Zatímco seděla, něžně jí dal nohy od sebe a začal jí obsypávat polibky vnitřní strany stehen. Hermiona přivřela oči a jakmile se dostal Draco svými rty blíž k jejímu rozkroku, z úst se jí vydral lehký vzdech. Cítila, jak se do jednoho z polibků usmál. Věděl, že to dělá dobře. Prvně jí nohavice kraťásků posouval, aby se dostal svými rty dál... ale pak když už to víc nešlo a on se zvedl, Hermiona mu dala němý souhlas a po tom co její líčka zcela zrudla, odvrátila rychle pohled. On jí však chytl za bradu, aby si jí přitáhl do hlubokého polibku, zatímco jí druhou rukou ony kraťásky stahoval. Když polibek přerušil, posunul se tak, aby mohl kus té zcela přebytečné látky sundat úplně. Dívka před byla v rozpacích a měla tendenci se zakrývat. On se ale opět sklonil mezi její nohy a plánoval pokračovat tam, kde přestal. Ona mu v následek jeho počinu zabořila nevědomky ruce do vlasů a jakékoli myšlenky, co jí ještě před chviličkou okupovaly mysl se zcela vypařily. Teď, jediné, co mohla vnímat byl bloňďákův jazyk blížící se k místu, středu jejího potěšení. Draco mohl cítit, jak ho dívčiny ruce ve vlasech lehce táhly směrem, kterým chtěla ona. On měl ale v plánu ji ještě chvíli dráždit a užívat si stupňování její touhy. Když se však dostal konečně tam kam ona chtěla, z jejích úst se vydralo hned několik vzdychů, aneb přímo rajská hudba pro jeho uši. Vychutnával si ji, toužil vědět, jak chutná, a ještě více toužil po tom přivést ji i k tomu sladkému vrcholu.
Začal ji více intenzivně dráždit a užíval si to, co to s ní dělalo. To, jak se nakonec položila na záda a omotala si kolem něj pevněji své nohy. To, jak se prohýbala v zádech, to, když se věnoval tomu správnému místečku, to, jak se jí klepaly nohy. Na chvíli přestal, aby se mohl lépe posunout a při tom se na ni zadíval. Vypadala úchvatně, zadýchaná, ve tváři červená a zcela naprosto roztoužená. Příliš se nezdržoval a opět se dostal mezi její nohy. Jazykem se pak opět začal plně věnovat jejímu klitorisu. Tentokrát už s jasným cílem přivést jí nejsladší orgasmus. Tiše zakňučela a opět jej více objala svýma nohama. Když cítil, jak se její tělo začíná třást víc, věděl, že je na velmi dobré cestě. Nepřestával, naopak ještě zrychlil své kmity jazykem a zaposlouchával se do oněch něžných výkřiků co se jí drala z hrdla... užíval si i ta prosebná slova o to, aby nepřestával, a nakonec i ta, že již brzy bude. Rukama si jí chytil pevněji kolem stehen, neboť sebou začala čím dál více cukat. A pak si už jen užíval ono slastné a velmi prudké škubnutí jejího těla doprovázené značně neurčitým, ale velmi svůdným vzdychnutím.
Když se pak zvedl, samolibě si ji prohlédl. Lhal by, kdyby řekl že mu nedělá dobře když vidí pod sebou dívku v takovém stavu s vědomím, že je to jen a jen jeho práce. Vypadala prostě úžasně a neodolatelně.
Tentokrát se radši jakémukoli „nalehnutí" nad ni vyvaroval, a radši si lehl rovnou vedle ní. Ona se na něj pomalu a vyčerpaně podívala ale na tváři ji pohrával spokojený úsměv. Pohladil ji po tváři a dal pusu na čelo. „Spokojená?" Optal se ještě a po jejím rozhodném přikývnutí ji s úsměvem objal.