Harry
Nemůžu usnout, převaluju se z jedné strany na druhou a pořád musím myslet na naši společnou sprchu, na jeho bezchybné tělo, to jeho krásně trochu kulaté bříško a ten zadek! Bože ten zadek! Tak kulatý a pevný no prostě dokonalý.
Jak může být někdo tak perfektní? Tak moc jsem se ho chtěl dotýkat, jeho hrudníku, bříška a toho jeho krásnýho zadku. Ne Harolde no tak ! musel jsem se uklidňovat, jelikož se můj kamarád začal probouzet a tím kamarádem nemyslím Louise!
Z mého snění mě probudilo naříkání L:"N-n-ne.... prosím.....už ne....to bolí......nesahej na mě.......ne prosím Harry, už mě nechej konečně žít.......nee p-p-rosím už ne" v okamžiku jsem seděl na posteli vedle Louise. Počkat mu se zdá o mě? Že mu ubližuju?
Lehl jsem si vedle něho a přitáhl jsem si ho k sobě, něco si pořád mumlal, ale už jsem mu nerozuměl "Louisi zbuď se je to jen noční můra...... no tak" lehce jsem s ním zatřepal.
Okamžitě se probudil L:"Ne prosím už ne" skoro zašeptal a po tváři mu začali stékat další slzy a chtěl se dostat pryč ode mě "Louisi byl to jen zlý sen, notak to bude v pořádku" natáhl jsem se k němu a přitáhl si ho do obětí, chvíli se snažil z něj vyprostit, ale pak to vzdal "Nechci ti ublížit.... už je dobře... hlavně neplakej" ležel jsem v polosedě a Louise jsem měl nalepeného vedle sebe na sobě (fuck logic :D) hladil jsem ho jednou rukou po vlasech a druhou po zádech a šeptal jsem mu uklidňující slova do ouška. Byl to ten nejkrásnější pocit na světě, takhle tu s ním ležet v objetí, co víc si přát?
Asi po 5 minutách se konečně uklidnil, tak jsem se chystal zvednout, ale Louis se na mě ještě více přilepil L:"Prosím neodcházej" "Dobře, nikam nejdu ano?" jen kývl hlavou a tak jsme tam leželi, až jsme nakonec usnuli.
Ráno nás probudil otravný zvuk telefonu "Louisi noták, ty ten telefon neslyšíš" L:"Ugr jo už"
L: " Prosím?....Ahoj mami....Jo jsem v pořádku....Ne nezvracím....K doktorovi nepotřebuju....Dobře ahoj" podíval se na mě, zase se koukl jinam a zašeptal.
L:"Jo taky tě mám rád" už jsem to nevydržel a začal jsem se smát.
L:"Jo bože mami no ták nech toho....Jo všechno ti potom řeknu....Ugr mami bože tohle vážně slyšet nepotřebuju....Jo dobře.....Ahoj" položil to a povzdechl si zatímco já jsem se pořád smál.
L:"Harolde čemu se jako směješ? To vůbec není vtipný!" "Jo jo dobře tak se hned nerozčiluj..... to by mě zajímalo co vážně nepotřebuješ slyšet" L:"Nechci tě zklamat, ale nedozvíš se to.... no tak když už jsme vzhůru máš hlad?" Jen jsem přikývl "Už je ti líp?" L:"Jo už je mi dobře" " Takže k doktorovi netřeba jít?" zakroutí hlavou "To jsem rád, že už je ti dobře" usmál jsem se na něj a šli jsem si udělat snídani.
Louis
Celý den jsme leželi na gauči, koukali jsme na nějaké filmy a povídali jsme si.
Teď je něco kolem půl sedmé večer a já jsem si vzpomněl na to, že jsem se ráno vzbudil a vedle mě ležel Harry. Za boha jsem si nemohl vzpomenout co se večer dělo.
"Ehmm... Harry?" otočil pohled ke mě H:"Copak?" "Je to asi blbý ale...... jak to, že jsi spal vedle mě? Co se včera stalo?"
H:"No ... tak... večer mě probudil tvůj pláč a taky jsi mluvil ze spaní, asi se ti zdálo něco hnusného no a tak jsem no..... vlezl k tobě no a tak nějak jsem tě no ..utěšoval a když jsi se uklidnil, tak jsem si chtěl jít lehnout zpátky, ale ty jsi mě prosil ať zůstanu no a tak jsem pak nějak usnuli no" (nějak moc ,, NO,, ale tak aby to znělo nervozně :D)
"Ou emm... tak děkuju... omlouvám se, jestli ti to bylo nějak nepříjemné" H:"Neomlouvej se mě to vůbec nevadilo, právě naopak" usmál se na mě, tak jsem mu úsměv opětoval a dále jsme se koukali na film.
Konečně nový díl nějak jsem nevěděla co napsat a taky jsem neměla moc času kvůli praxi tak doufám že vám to moc nevadilo :)Moc se omlouvám :3
Chtěla jsem poprosit o váš názor na tuhle moji povidku a byla bych vám moc vděčná kdyby jste mi to napsali do komentářů :3
Moc vám děkuju za 36 votes je to pro mě neuvěřitelné když to má zatím 9 kapitol moc moc vám děkuju jste úžasní :3 :3 :* :* :* :* :)