Jen co jsem zazvonila na zvonek mého kamaráda, ozvalo se zabzučení a zámek u hlavních vchodových dveří cihlového bytového domu povolil, takže jsem mohla vstoupit do místní haly, odkud vedly dvoje schody - jedny nahoru k bytům a jedny dolů do sklepů. Mimo to se tu ale také nacházely dveře, které vedly do tetovacího salónu, který patřil Bradovi a jeho sestřenici Aimee.
To tady jsem propadla lásce k inkoustovým obrázkům, odtud mám všechny svoje kousky, tady jsem se zaučovala a pak taky pár měsíců pracovala. Byly to krásné vzpomínky, za které budu Bradovi nadosmrti vděčná.
S nostalgickým pocitem štěstí jsem začala stoupat do druhého patra, kde mě ovšem čekalo něco nečekaného. Lépe řečeno někdo. Na chodbě před Bradovým bytem stál vysoký tmavovlasý klučina, kterému na tváři seděl veselý úšklebek.
"Nazdar, prcku," zasmál se chraplavým hlasem, který musel normálně holkám podlamovat kolena, a blýsknul na mě svými bílými zuby.
"Henry?" překvapením jsem zůstala stát na místě.
"Co ty tady?" pousmála jsem a přešla k němu, abych ho mohla rychle obejmout. Bylo to takové letmé obejmutí, ale momentálně to nejlepší, co jsem byla schopná ze sebe dostat.
Henry byl Bradův bratranec a zároveň něco jako nejlepší kamarád. V době, kdy se Ruby potkala s Bradem, což podotýkám bylo mojí zásluhou, ale o tom někdy jindy, se ti dva chovali v podstatě jako bratři. Dokonce spolu bydleli. No a tak bylo logické, že když Brad začal trávit docela dost času s Ruby a se mnou, Henry se k tomu často nachomýtl taky.
Před rokem se ale Henry přestěhoval do Glasgow, protože si po roce pracování řekl, že by přece jenom rád zavítal na vysokou. Naposledy jsem ho tak viděla na silvestrovské oslavě. A od té doby se toho hodně změnilo.
"Zrovna jsem přijel na víkend domů a když jsem slyšel, že moje oblíbené děvče je zpět, řekl jsem si, že se musím stavit i tady. Navíc si přece nesmím nechat ujít Rubyiny osmnáctiny," zasmál se a prohlídnul si mě od hlavy k patě.
Henry o mě vždycky tvrdil, že jsem jeho oblíbené děvče a tak nějak neustále mi vysílal signály, že se mu líbím. Dokonce Brad i Ruby to tvrdili, ale já se tomu vždycky nenápadně bránila. A Brad mě v tom plně podporoval. Vždycky tvrdil, že by si pak připadal, jako by jeho bratr chodil s jeho mladší sestřičkou, za kterou mě Brad měl, a my rozhodně žádný incest nechtěli.
"Vypadáš jinak, skřítku. Nevyrostla jsi?" dělal si ze mě srandu.
Pamatujete si, jak jsem tvrdila, že Brad je jediný, komu dovolím si dělat srandu z mojí výšky a říkat mi skřítku a tak podobně? Jo, tak na Henryho jsem upřímně zapomněla. Dělá to i on.
S odfrknutím jsem shodila jeho dlaně z mých paží a radši jsem si začala vyzouvat boty.
"Ne, vysoká jsem furt stejně. Ale jinak jsem se dost změnila, nejenom vzhledově," povzdechla jsem si. Vlastně nevím, jakou Khloe si Henry může pamatovat. Všechny moje fáze mi začínají pomalu splývat dohromady, že vlastně nevím, jak jsem na začátku tohoto roku mohla působit na ostatní.
Henry přikývl jakože chápe: "Ale sluší ti to, vypadáš dospěleji."
Poté se otočil zády a vešel do bytu. Já se musela na chvilku zastavit a zamyslet se. Opravdu jsem vypadala dospěleji, nebo jenom smutněji a seriózněji?
To on vypadal dospěleji určitě. Změnil účes a jeho tvář už nebyla dětská prdýlka, ale měl na ní jemné strniště. Vysoký byl pořád stejně, ale mám pocit, že měl širší ramena a celkově ostřejší rysy v obličeji. Ne, že by předtím byl tlustý, to vůbec ne, chodili s Bradem do posilovny několikrát do týdne, ale jeho čelist a lícní kosti se mi zdály výraznější. Světle šedé tričko mu navíc obepínalo hrudník a krátký rukáv odhaloval svalnaté paže pokryté rukávy tetování. To všechno doplněné masivními koženými hodinkami na levé ruce a i já musím říct, že z Henryho se stal velmi atraktivní muž.
S pokroucením hlavy jsem radši ze země posbírala všechny svoje zavazadla, co jsem si odložila, abych Henryho mohla obejmout, a konečně jsem vešla do vyhřátého bytu. Měla jsem tu s sebou tašku se všemi věcmi, co jsem si dovezla z Dumfries, jelikož dnes přespím u Brada v pracovně, poté krabici s dortem, protože moje nejlepší kamarádka má v úterý narozeniny, takže moje návštěva v Edinburghu vlastně vyšla naprosto perfektně, no a nesměla chybět obrovská dárková taška s dárkem.
"Kde mám moji oslavenkyni?" zavolala jsem z předsíně, když jsem se s dortem a dárkem valila do Bradovy kuchyně. Jeho byt jsem mu vždycky záviděla. Byl zařízený v industriálním stylu, takže nechyběly prvky odhalené cihly na stěnách, kovu, neopracovaného dřeva, kůže, skla a pak taky spoustu bohatých barev, protože Brad byl v tomhle ohledu dost excentrik. Desítky květin dodávaly prostoru zelenou, cihly na stěnách rudou a oranžovou, jeho gauč byl z tmavě modrého sametu a doplňovaly to hořčicově žluté polštáře. Brad zkrátka žil můj sen, akorát mu tu chyběla velká knihovna.
"Oslavenkyně je stále na cestě," oznámil mi její přítel, který se najednou zjevil v kuchyni a během chvilky mě obejmul i on. Tohle bylo už upřímné a plnohodnotné objetí.
"Co pro ni máš?" zeptal se a zvědavě nakoukl do tašky.
Vevnitř byly dva dárky, jeden spíše jen tak pro zábavu a druhý zase sloužil k odpočinku. Ruby si vždycky stěžovala, že neumí malovat, ale že ji to baví, takže když jsem na internetu viděla reklamu na obrázky na velkých plátnech, které může člověk vybarvovat pomocí čísel, měla jsem vybráno. Nebylo to takové to klasické dětské vybarvování podle čísel, tyhle obrázky reálně vypadaly jako umělecké kousky, nad kterými někdo strávil několik desítek hodin.
Druhý dárek byl vlastně i tak trochu pro Brada. Naplánovala jsem jim na leden totiž čtyřdenní romantický výlet do resortu Countryside Inn, kde budou ubytováni v horské chatě s vířivkou a úžasným výhledem na skotské travnaté pláně. Měla jsem co dělat, abych podobný pobyt nenaplánovala i sama sobě, jelikož dovolená by opravdu bodla. Ačkoliv já na dovolené byla vlastně dneska. Už teď se těším na příští víkend, jelikož jsem slíbila, že si na revanž vezmu směnu v bistru i v neděli, když dnes chybím.
"To je překvápko, ale ten dort dej do lednice," odbila jsem ho a raději jsem mu podala papírovou krabici, co skrývala red velvet dort, protože ten byl Rubyin nejoblíbenější. Brad opatrně nadzvedl víčko a když uviděl bílý dort s osmnáctkou pokrytý lesním ovocem a čokoládou, natěšeně se oblízl. I on měl red velvet rád.
Bylo zvláštní, když si člověk uvědomil, že Ruby už bude osmnáct. Moje nejlepší kamarádka prakticky od narození, holka, s kterou jsem vyrůstala a která vždycky stála po mém boku, je legálně dospělá. Už dávno to není holka, z Ruby je už několik let právoplatná žena. Paradox je, že já si nepřijdu ani jako holka, ani jako žena. Ačkoliv mě ta osmnáctka čeká v lednu taky, nepřijdu si jako dospělá. Jako malá jsem si vždy představovala, že dospělí mají vše pohromadě, že jejich život má jasný řád a cíl, že dospělí zázračně dokážou vyřešit všechno, co se jim postaví do cesty. Prostě se to nějak vyvrbí. A od tohoto ideálu jsem teď měla opravdu daleko.
Na druhou stranu jsem si nepřišla jako dítě. Nejspíš to bylo situacemi, kterými jsem si prošla. Od patnácti jsem byla prakticky nucená se chovat jako dospělý člověk. Nebyla jsem teenager, jehož největším problémem by byla nenaplněná láska s někým, do koho jsem se pateticky zakoukala. Denně jsem řešila jen to, jak se chovat jinak, aby Xavier nedělal to, co dělal. Žila jsem v nekonečném strachu, ačkoliv dětství by mělo být bezstarostné. O to víc jsem Xaviera nenáviděla - vzal mi dětství. Roky, co měly být těmi nejlepšími, změnil jako mávnutím kouzelné hůlky na noční můru, ze které se budíte s kapkami potu na čele, křikem a slzami v očích.
A přesně v tenhle moment jsem se rozhodla, že si musím udělat nějaké tetování spojené s dětstvím jako náhradu. Možná za to mohl fakt, že jsem seděla v bytě velmi talentovaného tatéra.
"Nad čím přemýšlíš, Khloe?" ozval se zpoza mých zad Henry, který se v kuchyni zjevil zničehonic. Rozhodla jsem si udělat malý hrnek kafe, jelikož dnešek už tak byl dost náročný a já potřebovala nějak nakopnout, abych všechnu svoji energii momentálně mohla věnovat Ruby.
"Nad ničím konkrétním," snažila jsem se o věrohodný úsměv, nechtěla jsem, aby si dělal zbytečně starosti. Henry byl vůči mně vždy hodně starostlivý a dával pozor na to, jak se cítím.
"Kuješ nějaký pikle," konstatoval, když mě chvilku pozorně sledoval. Dovolila jsem si se na pár momentů ztratit v jeho zelených duhovkách. Vždycky jsem byla toho názoru, že zelené oči jsou zkrátka jedinečné. Máminy gradovaly ze světlé zelené, která připomínala jarní čerstvě posekanou trávu, až do tyrkysově modré. Spencer měla úplně stejné. Henry měl kolem panenky zase hnědé, místy až skoro zlaté flíčky, které na světle zářily jako slunce. Měl v oku jiskru jako nikdo jiný. Brad měl v očích taky trochu zelené, ale světlá hnědá u něj převládala. No a Rubyiny oči u panenky byly zastřeně zelené, jako starý nános barvy a na okraji se zase měnily v temný smrkový les.
"Vždycky, když nad něčím usilovně přemýšlíš, koušeš si nehet u palce," poukázal Henry na můj zlozvyk. Okamžitě mě tím donutil prst z pusy vyndat.
"Dělám to i když jsem extrémně nervózní," namítla jsem.
"To teď ale hádám nemáš proč být?"
"Nemám," přikývla jsem, "právě jsem se rozhodla, že asi potřebuju další tetování. Takže jestli z dnešního večera odejdu o několik tisíc chudší, protože si Bradovi řeknu o nějaký kousek, nebudu se divit."
"Jsem si jistý, že mu to vadit nebude," zasmál se.
"Vlastně bych se nedivil, kdyby to stejně měl v plánu jako zábavu, u něj by mě to vůbec nepřekvapovalo."
Je pravda, že Brad se tetováním bavil. Kdykoliv, když mi něco tetoval, zažili jsme spolu několik hodin srandy a máme na naše sezení parádní vzpomínky. A když jsem si všimla, že Brad už má v rohu jeho obýváku připravené tetovací křeslo, bylo oficiálně potvrzeno, že dnes odejdu s novým přírůstkem do mé obrázkové rodiny. Posledním kouskem byly moje nápisy na předloktích, které mi Brad vytetoval, když jsem se vrátila z léčebny, bylo na čase to změnit.
A tak když o pár minut později dorazila i Ruby, přišly na řadu gratulace, jezení dortu, děcka si daly šampaňské na přípitek, já měla Coca-Colu a nestěžuji si, no a pak skutečně přišla zábava v podobě tetování.
Brad si vzal nejdříve na paškál Ruby, jelikož to byl vlastně dárek k narozeninám. Ruby se ovšem rozhodla, že chce nějaké tetování společné se mnou, a tak jsme dlouho vymýšlely, co by bylo vhodné jako motiv našeho přátelství. A jelikož Ruby má na rozdíl ode mě radši texty než obrázky, zvolily jsme nápis NO MATTER WHERE, který jsme umístily vertikálně za pravý kotník.
Nešlo o nic originálního, ale bylo to výstižné. Opravdu totiž nezáleží, kde se my dvě nacházíme, vždycky budeme stát při té druhé. Moje stěhování to potvrdilo. I když jsme od sebe vzdálené asi 130 kilometrů, na našem přátelství to nic nezměnilo, vlastně ho to možná ještě víc upevnilo.
"Jo, to mi neuvěříte, koho jsem potkal, když jsem šel sem," prohlásil najednou Henry, když Brad dodělával i moje tetování. Ruby už seděla na gauči, nohu měla namazanou kalciovou mastí, která podporuje hojení kůže, a vše to měla zabalené potravinářskou fólií, aby to hezky drželo. Před sebou měla rozloženou krabici s Monopoly a začala rozdělovat peníze v banku, protože jsme se domluvili, že si poté zahrajeme.
Nevím, jestli to bylo jen tím, že se Brad zrovna zaryl jehličkami strojku do citlivějšího místa, ale když Henry řekl, že to byl Mason, koho potkal, celé moje tělo se napnulo. Naštěstí jsem se moc nepohnula a nezkazila tak Bradovi jeho práci.
Všichni se na mě upřeně podívali a čekali, co na to Henrymu řeknu. Mně se ale v hlavě okamžitě vybavil kluk, kterého jsem viděla před pár hodinami v restauraci na obědě. Nebyla jsem si jistá, jestli to byl on, jenom se prohnal místností a neviděla jsem mu do tváře, ale poznávala jsem tu bundu. Mason přesně takovou měl. V restauraci jsem se to rozhodla neřešit, ale teď, když ho Henry zmínil, nedokázala jsem se té myšlence ubránit. Byl to opravdu on, nebo si to můj mozek jen namlouvá? Tu bundu si přece mohl koupit kdokoliv...
Brad mě se starostí v očích pohladil po odhalené noze, protože si všiml, jak mě zmínka mého bývalého nejlepšího kamaráda vyvedla z míry. Neviděla jsem ho od soudu, který byl na konci května. Od té doby jsem se mu úspěšně vyhýbala. Zablokovala jsem si ho na všech sociálních sítích, do školy jsem už nechodila a jeho telefonní číslo jsem zablokovala také. Po mém návratu se stalo pouze jednou, že bych ho osobně potkala, ale to naštěstí bylo v nákupním centru, kde jsem se mu v té mase lidí poměrně lehce vyhnula.
"Jakou měl na sobě bundu?" ujistila jsem se.
Byla to pro ně asi celkem nelogická otázka, jelikož Henry odpovídal s nechápavým výrazem, ale když řekl, že zelenou, moje srdce poskočilo na místě. Že by to opravdu byl on?
Najednou jsem se cítila nepříjemně ve své vlastní kůži.
"Byly jsme totiž na obědě v restauraci a zdálo se mi, že jsem zahlídla někoho ve stejný zelený bundě, jako má Mason, ale neviděla jsem mu do tváře, tak jsem to neřešila a říkala jsem si, že je to určitě jen náhoda. Ale teď si říkám, že to přece jenom mohl být on," vysvětlila jsem jim svoji náhlou nejistotu.
"Neboj, jsem si jistá, že je to jen náhoda," snažila se mě ujistit Ruby, ale všichni jsme moc dobře věděli, že je dost pravděpodobné, že to tak vůbec není.
Zhluboka jsem se nadechla a pobídla Brada, aby pokračoval. Už mu zbývalo jen poslední slovo, což byla otázka tří minut, ani to ne. Rozhodla jsem se blonďáka hodit za hlavu a nekazit si večer a vlastně celý den, když to všechno začalo tak pěkně. Ten ubožák mi za to opravdu nestál.
"Ještě něco to bude, slečno?" zeptal se mě Brad, když zabalil i můj kotník. Takhle to dopadlo vždycky. Domluvíme se na jednom kousku a nakonec jsou z toho třeba tři. Brad mě vlastně používal trochu jako cvičné plátno, jelikož jsem byla ochotná si něco vytetovat čistě z impulsu. Byla jsem schopná na místě vymyslet motiv, který pro mě znamenal dostatečně hodně, abych si ho klidně nechala napořád zvěčnit na svém těle. A v zásadě jsem ten význam ani mít nemusela, klidně mohlo jít jen o estetickou funkci.
"Klidně pokračuj, jestli tě to baví," zasmála jsem se s pokrčením ramen. Opravdu mi bylo vcelku jedno, jak nakonec moje tělo dopadne.
"Momentálně žádné speciální přání nemám, ale klidně ti nechám volnou ruku, alespoň to budu mít jako vzpomínku na tebe."
"Nechtěla jsi náhodou něco spojeného s dětstvím?" připomněl mi Henry, ale já zavrtěla hlavou. Zrovna tohle tetování jsem chtěla promyslet, jelikož tam jsem ten význam chtěla.
"Hmm, v tom případě mě nech přemýšlet," zamyslel se Brad a na svém telefonu začal procházet obrázky jeho volných návrhů. Věděla jsem, že mu můžu věřit. Měl na tetování oko a znal mě až moc dobře na to, aby se mi netrefil do vkusu.
I tak je ale náročné vymyslet to ono perfektní, takže jsem se nedivila, když Brad rozhodl, že si dáme jednu hru Monopoly Europe, aby měl více času. Monopoly byly naší klasikou. A stejně jako vždy, Henry nás všechny naprosto drtil. Brad, který je většinou tím panem dokonalým ve všem, tuhle hru přímo nesnášel, protože vždy zbankrotoval jako první, ale Ruby to měla ráda, a tak to hrál kvůli ní. Já většinou vypadla jako druhá a závěrečné klání se odehrávalo mezi Ruby a Henrym. Těžko říct, jestli to bylo tím, že Henry studuje finanční poradenství, ale vždy skončí jako největší boháč, co pokoupil většinu Evropy. Nepamatuji si poslední hru, kdy by vyhrál někdo jiný.
Pro mě bylo vždy hlavní získat Francii a Německo, což byl jeden monopol, a to mi stačilo. Neptejte se mě, proč zrovna tyhle dvě země, prostě o ně vždy bojuji už od dětství a když mi je koupí někdo jiný, zpravidla ta hra dopadne špatně.
"Mám nápad, ale potřebuju na něj ideálně větší prostor. A věřím, že se ti to bude líbit," šibalsky se usmál Brad, když jsme skončili, a pohledem sjel moji postavu, jako by se snažil najít místo, kam by mohl svůj kousek umění umístit.
"Strana stehna, nebo jakoby bok zadku?" navrhla jsem místo, které jsem měla stále volné. Ne, že bych se tady před všemi potřebovala vysvlíkat do spodního prádla, ale na tohle se při tetování neberou ohledy. Brad to ve studiu vidí dennodenně a Ruby to nevadí a Henryho holt kdyžtak zavřeme do vedlejší místnosti, kdyby mu utíkaly oči tam, kam nemají.
"To by šlo. Která noha?" zeptal se Brad a už sahal po speciálním pauzovacím papíru, na který začal dělat návrh.
Vždycky jsem měla pocit, že moje tělo musí být pokryto tak nějak rovnoměrně. Zkrátka jsem se vždy snažila střídat pravou a levou stranu, abych neměla potetovaný pouze jeden bok. Je to samozřejmě subjektivní preference, ale za mě je lepší jakási symetrie. Jelikož jsem na levém stehnu už měla tetování smrtihlava, který byl oproti druhému motýlu víc detailnější a plnější, rozhodla jsem se pro pravou nohu, protože ta působila méně výrazná.
Mezitím, co Brad pracoval na návrhu, Ruby se rozhodla rozbalovat dárky. Stály před ní dvě velké tašky a jedna rudá krabice ovázaná černou stužkou. A jak znám Henryho, jednalo se beztak o nějaký rádoby vtipný dárek se sexuálním podtextem. Ta rudá tomu napovídala.
Ruby to věděla také, to proto si to ponížení, kterým se Henry skvěle bavil, až bude muset otevírat krabici se sexy kostýmkem nebo něčím podobným, nechala na konec. Ano, už tušila, co od Henryho čekat, protože on zastával ten názor, že musí obdarovat hlavně Brada. Mně naštěstí dal k narozeninám nový stojan na plátna, protože jsem byla nezadaná, a tak neměl potřebu obdarovávat mého přítele.
Z mého dárku Ruby reálně byla nadšená, ale neunikl mi Henryho spokojený výraz, když Ruby četla nahlas poukázku na romantický pobyt na chatě, co jsem jim koupila. Jo, na blondýnku rozhodně čeká kostým sexy sestřičky nebo uklízečky...
Od Brada kromě tetování dostala i nové jezdecké boty na koně. Nezapomněl k tomu přidat poznámku myšlenou ze srandy, že když už chodí s koňařkou, jezdecké boty byly jasnou volbou. Nejdřív dostal malý pohlavek, aby si z ní pořád nedělal srandu, a pak vděčnou pusu jako poděkování, takže si byli kvit.
No a poté přišla řada na onu podezřelou krabici od Henryho. Už když Ruby po odvázání saténové stužky odložila víko stranou, uviděla jsem šedý hedvábný papír, který přímo křičel sexshop. Neudržela jsem se a začala se smát. Henry také měl co dělat, zatímco Brad se snažil skrývat nadšení v očích a Ruby zase červený ruměnec studu ve tváři.
Nakonec to nebyla sestřička ani uklízečka, nýbrž jedno balení šlehačky se saténovou maskou na oči a koženými pouty, která rozhodně nebyla na hraní si na policajty. I když záleží, i to by se dalo do sexu zakomponovat...
Na Henryho obranu, já jsem se tomu zasmála, protože to byl prostě klasický mužský dárek a zároveň ta pouta vypadala vážně kvalitně a luxusně.
"Veselé narozeniny, Bradley Nathanaeli Gordone," ušklíbl se brunet na svého bratrance, který se zklamáním ze svého příbuzného držel frustrovaně na kořen nosu, mezitím se ovšem smál, protože mu to také přišlo vtipné. Jediný, kdo se momentálně nesmál, byla oslavenkyně, která byla rudá až na zadku.
"Ty jseš kokot, Henry," povzdechla si a pak jí přece jenom vystřelily koutky úst vzhůru.
"Co mám asi říct mámě, až se mě bude ptát, co jsem dostala od svých kamarádů, hm?"
"Luxusní saténovou masku na oči, abys mohla po večerech relaxovat jako pravá dáma," pozvedl Henry s naprostou vážností v hlase kus zlaté látky s gumičkou do vzduchu a pak se musel bránit polštáři, který letěl přímo do jeho obličeje.
"Ale vyzkoušejte to prosím až zítra, až nebude Khloe spát na gauči v pracovně a já na gauči tady," dodal a to se musel bránit i Bradově paži, co ho brala pod krkem a chtěla ho uškrtit. Všechno samozřejmě čistě ze srandy.
"Co říkáš tomuhle, Khloe?" změnil radši Brad hovor opět na téma tetování.
Zvedl ke mně papír s dvěma postavičkami. Ale nebyly to jen tak ledajaké postavičky. John Travolta a Ema Thurman coby Vincent Vega a Mia Wallace, při jejich ikonické taneční scéně z Pulp Fiction, filmu, který byl můj i Bradův nejoblíbenější.
Pokaždé, když jsme spolu pili popřípadě hulili a dostali jsme se do nálady, začali jsme tenhle tanec předvádět. Teď už sice nedělám ani jedno a Brad až na občasný drink nebo panáka taky ne, ale občas se i tak dostaneme do momentu, kdy nás život tak baví, že přijde čas na Vincenta a Miu.
"Teď chci tancovat, chci vyhrát. Chci vyhrát tu cenu, takže tancuj dobře!" odcitovala jsem Miinu hlášku z příslušné scény a nadšeně zatleskala.
"To je dokonalý, Brade!"
"Fakt? Líbí?" ujistil se, než si začal připravovat barvy, strojek, dezinfekci, vazelínu a další potřebné věci k tetování.
"Myslím, že to bude moje nové oblíbené tetování," přikývla jsem a pomalu jsem se začínala svlíkat, abych ho už mohla mít na těle.
Však jsem říkala, že není možné, aby se mi Brad netrefil do vkusu...
Hah, mám pocit, že tady dole už ani nezačínám jinak než tím, že se omlouvám, že kapitola nevychází v pátek, ale co se dá dělat no. Já jsem holt nepoučitelná...😄
Dneska jsme měli takovou odpočinkovou kapitolu plnou přátelství a veselí. No a samozřejmě Henryho, na toho nesmím zapomenout. Taky vám kamarádi dávají podobně rádoby vtipné dárky, nebo jsou normální?😂