Pohled Scarlett
V tichosti jsme došli do veže, oba naštvaní na toho druhého. Nechápu ho, to si myslí, že jsem nějaký neschopný malý děcko?
„Pak se večer sejdeme tady?" otázala jsem se dřív, než mi stihl Sirius zmizet po schodech nahoru. Ani se na mě nepodíval, jen pokrčil rameny a odešel nahoru. Povzdechla jsem si a ignorovala pohledy lidí ve spolce.
Nakonec jsem se rozhodla, že čím dřív to s ním spravím, tím líp. Proto jsem ho následovala do klučičích ložnic. Neobtěžovala jsem se s klepáním a prostě jsem vešla dovnitř.
„Tebe neučili klepat?" zasmál se Remus, ale já ho neřešila a zase jsem za sebou zavřela.
„Nechcete třeba odejít?" optala jsem se těch tří a oni tedy odešli. „Siriusi.." sedla jsem si vedle něj na postel. „nechtěla jsem být tak hnusná, omlouvám se." sklopila jsem pohled.
„Ty jsi tak hrozná, víš to?" zasmál se a přitáhl si mě do polibku. Já polibek prohroubila a sedla si mu do klína. „Slib mi ale, že se celou dobu budeš držet u mě."
„Jasně, že jo." přikývla jsem.
Večer jsme zamířili ke kabinetu profesorky McGonagallové. Cestou jsme dělali celkem blbosti, většinu času mě ale Sirius nesl na zádech.
Zaťukala jsem a po chvilce přišla Minnie, která nás zavedla k Zapovězenému lesu. Tam na nás už čekal Hagrid, který nám měl úkol zadat. „Takže dečka, nejsem zrovna moc nadšenej, že vás posílaj do lesa, ale nic s tim neudělám."
„Nemůžeš za to, Hagride." usmál se na něj Sirius.
„No vždyť já vim. Vono by na to stačila jenom Scarlett, že jo, ale trest máte oba. Snažil jsem se to profesorce ještě nějak vymluvit, ale znáte jí. Někdy mi nahání hrůzu." šeptl k nám.
„To nejseš sám." přitakal Sirius a já se smíchem protočila oči. „Ale co teda máme udělat?"
„Pár hodin zpátky jsem našel zraněnýho jednorožce, ale nenechal mě se k němu přiblížit, většinou to dovolej jenom ženskýmu pohlaví." vysvětlil a já si se Siriem vyměnila pohled. Už chápu, co myslel tím, že bych stačila jen já. „Tak jestli byste mu touhle kytkou mohli tu ránu ošetřit." podal nám košík, ve kterém bylo několik květů oné květiny.
„Jasně, můžeš se na nás spolehnout." ujistila jsem ho a převzala si od něj košík, který mi následně vzal Sirius.
„Tak běžte, ať jste co nejdřív zpátky."
Rozešli jsme se do lesa, kde jsme si museli svítit hůlkami. „Celkem romantika tady, co?" uchechtla jsem se ironicky a Sirius stejně ironicky přikývl.
„Aspoň, že nemusíme hledat i tu kytku." zasmál se a já mu dala za pravdu.
Sice mě vyděsilo každé křupnutí větviček, zašustění listů a podobně, ale nakonec to bylo celkem v pohodě. Celou dobu jsme se drželi za ruce a vedli naprosto nesmyslnou konverzaci o ničem.
Pak jsme skončili u slovního fotbalu, který jsem Siriovi stejně musela nejprve vysvětlit. Byla to ale docela zábava na to, že jsme byli uprostřed Zapovězeného lesa, kde nás mohlo každou chvíli cokoliv sežrat či cokoliv jiného.
Zaslechla jsem divný zvuk a přikryla mluvícímu Sirimu dlaní pusu. Následně, když jsem si byla jistá, že bude ticho, jsem se vydala opatrně tím směrem. Oddechla jsem si, když jsem spatřila onoho jednorožce. Krůček po krůčku jsem se za ním vydala.
„Ahojky.." natáhla jsem k němu ruku a on se jí pomalu dotkl hlavou. „Budeš v pohodě."
„Chceš nějak pomoct?" ozval se starostlivě Sirius a já zavrtěla nesouhlasně hlavou, nechci, aby jsme toho tvorečka jakkoliv vyděsili.
Vzala jsem do rukou květ z košíku a přiložila ho na ránu, kterou měl na boku. Jednorožec ze sebe začal vydávat bolestné zvuky, které mi trhaly uši. „To je dobré, je to dobré." hladila jsem ho po hřívě ve snaze ho alespoň malinko uklidnit.
Celé to trvalo jen pár minut, ale i tak to pro mě byl nezapomenutelný zážitek.
Když se jednorožec nadšeně zvedl na nohy a rozutekl se od nás pryč, pochopila jsem, že jsem to zvládla.
„Ty jsi moje úžasná, šikovná, chytrá a hlavně krásná přítelkyně." přitáhl si mě za pas Sirius do polibku, který jsem mu samosebou opětovala. „Miluju tě."
„Já miluju tebe." zamumlala jsem mezi polibky.
„Asi bysme se měli rychle vrátit, abysme se aspoň trochu vyspali." navrhnul a já přikývla.
Vraceli jsme se stejnou cestou, jakou jsme sem šli, když se z vedlejšího křoví ozvalo vrčení. Oba jsme se tam vylekaně podívali a poté jsme si vyměnili pohled mezi sebou. Když se vrčení ozvalo znovu a mnohem víc agresivně, popohnal mě Sirius k běhu.
Nebyla jsem si jistá, zda je to dobrý nápad, ale nezastavovala jsem. Právě naopak, utíkala jsem co nejrychleji jsem dokázala.
To zvíře, jak jsem si odvodila, jsem pořád slyšela za námi. Bezpochyby nás to následovalo. I když byl Sirius o dost rychlejší než já, běžel mou rychlostí, aby mě tu někde nenechal.
„My umřeme!" vykřikla jsem z posledního dechu, nemohla jsem skoro dýchat.
„Neumřeme!" nesouhlasil se mnou Sirius.
„Ale jo!"
„Přestaň!" okřikl mě, protože jsem tím křikem mohla akorát tak přivolat něco dalšího.
Z ničeho nic mě Sirius pustil, ale když jsem se chtěla podívat proč, nebyl tam. Místo toho přede mnou stál černý pes, který začal vrčet na to, co nás sledovalo.
Pomalu jsem couvala, stále jsem se rozhlížela po Siriovi. Nevěřila jsem tomu, že by jen tak utekl, někde tu musí být. Určitě má nějaký plán, jenom já jsem hloupá a nedochází mi to. Jenže když se ten pes začal s tím zvířetem prát, začala jsem lehce panikařit. Kde sakra je?!
Na to, abych vykřikla, jsem měla moc sucho v krku a puse, nedokázala bych to.
Nakonec jsem akorát postřehla, když to zvíře uteklo a ten pes se otočil ke mně. Pak se ale stalo něco, co mě bude v mých nočních můrách strašit asi ještě dlouho. Z toho psa se stal Sirius.
„Nekřič." zacpal mi pusu, když jsem chtěla začít ječet o tom, že je to zvěromág a tak dále. „Chtěl jsem ti to říct jinak, teď ale jdeme."
Do konce cesty jsem nebyla schopná slova, což Sirimu asi tak nějak vyhovovalo.
„Mám jednu otázku." zašeptala jsem, když už jsme spolu po chodbách mířili do věže. Sirius se na mě na okamžik podíval a pobídl mě, abych mluvila. „Jak dlouho jsi zvěromág? Proč jsi mi to neřekl dřív? Kdo všechno o tom ví? Vždyť je to nezákonný! To snad víš, ne?"
„Zaprvé, nauč se počítat a zadruhé, teď ti to nechci vysvětlovat. Nech si to přes noc projít hlavou, ano? Pak se o tom spolu klidně můžeme bavit. Nikomu to ale neříkej, prosím." požádal mě.
„Neboj se, nikomu nic neřeknu." uklidnila jsem ho. „Nemohla bych jít ale spát k tobě?"
„Spíš u mě každou noc."
„Tak jinak, myslela jsem to tak, jestli si spolu dáme sprchu?" nevinně jsem se na něj usmála a on se uchechtl.
„Klidně." pokrčil rameny a já se sama pro sebe zaculila. „Už se těším." ušklíbl se a já do něj drkla loktem. „Jsi totiž nehorázně moc nádherná." políbil mě krátce na rty.
„Miluju tě."
„Já tebe miluju." odvětil. „Ale chtěl bych se tě na něco zeptat." podrbal se nervózně na krku.
„Jdeš mě žádat o ruku?"
„Ty seš blbá." protočil nade mnou oči. „Ne, ale- napadlo mě, jestli by ses po škole třeba nechtěla přestěhovat někam se mnou."
„Oh Merline, to je jasný, že jo! A moc ráda!" vyjekla jsem a skočila mu kolem krku. Sirius mě nadšeně chytl pod stehny a nechal se mnou objímat. „Já se fakt začínala bát. Nejsi často nervózní."
„Žádost o ruku taky jednou přijde, nemusíš se vůbec bát."
„Tak to se už těším." zaculila jsem se na něj. Vzal mě kolem ramen a už jsme doopravdy došli do naší věže.
Sirius řekl heslo a my vešli. „Jdeš rovnou k nám? Stejně tam už máš všechno potřebný." optal se Sirius a já souhlasila. Vzal si mě do náruče a jako princeznu mě odnesl po schodech nahoru.
„Tohle nebudeš dělat furt, víš to?" zasmála jsem se, ale Sirius to vzal asi trochu jinak, než jsem to myslela. Překvapeně se na mě podíval a otevřel němě pusu. „Co je?" nakrčila jsem nechápavě obočí, když mě i položil na zem.
„Ty seš-" ukázal na moje břicho.
„Ježiši Kriste, ne! Nejsem těhotná!" rozhodila jsem rukama a hned na to se začala smát.
„Proč ne? To je škoda." nafoukl tváře a já se na něj nechápavě podívala. Protočila jsem oči, otevřela dveře do jejich pokoje a vstoupila. Sirius mě ihned následoval a i za námi zavřel.
Kluci už očividně spali, což je možná trochu blbý, jelikož je asi vzbudíme.
Vzali jsme si každý svoje věci na spaní, to moje bylo Siriovo triko, ale to je jedno. Oba jsme měli možná až moc energie na to, že jsme byli skoro celou noc v Zapovězeném lese a teď jsou asi dvě hodiny ráno. Hned, jak jsme za sebou zavřeli, Sirius mě přirazil na zeď a začal mě vášnivě líbat, já samozřejmě spolupracovala.
Zaklonila jsem hlavu, když se přesunul na můj krk. Sundala jsem mu tričko a přejížděla prsty po jeho vypracované hrudi.
Nakonec jsme skončili v té sprše.
„Vstáváme! Tichošlápku, Scarlettko, už je ráno!" vyřvával James přes celý pokoj a já naštvaně zamručela. „No vstávej, sestřičko. Koukám, že jste včera nebyli zrovna moc unavený, co?" zasmál se.
„Buď ticho." zavrčel na něj Sirius a víc si mě k sobě natiskl.
„No dělejte, ať stihnete první hodinu. A nemáte další trest, protože první hodinu máme přeměňování!"
„Vypadni už!" naštvaně jsem se na něj podívala a on se smíchem utekl z pokoje.
„Fakt si trochu pohněte." usmál se na nás Remus a my přikývli. I on odešel, tedy.. on šel jako normální člověk, a my tu zůstali sami. Dlouho jsme ale opravdu neleželi, protože jsme fakt neměli zrovna moc času.
„Miluju tě." políbil mě rychle na rty, když se soukal do kalhot. „Já tebe taky, Siriusi." zparodoval můj hlas, a že se mu to vůbec nepovedlo.
„Tak takhle teda nemluvim!" namítla jsem.
„Ale jojo." uchechtl se.