Pohled Scarlett
Už pár dní se se Siriem nebavíme. Spíš se tedy ignorujeme, když už se vidíme. Což se stejně moc často nestává, jelikož se mi nechce vůbec vylézat z pokoje, jednou dokonce Lily řekla, že mi bylo ráno blbě, protože jsem nechtěla jít ani na vyučování.
Strašně moc jsem mu chtěla říct pravdu, ale bála jsem se jeho rekce. Tak nějak totiž tuším, jak by mohl zareagovat.
„Lett, chce s tebou mluvit James a Remus." vešla do našeho pokoje Lily a lítostivě se na mě usmála. Ví, že jsem se se Siriusem tak trochu pohádala, jen nezná důvod a já jsem za to ráda. Jen jsem kývla a zvedla se ze své postele, následně jsem opustila místnost a sešla schody do společenky, kde na mě ti dva čekali.
„Takže, sestro.. chci přesně vědět, co jste si s Tichošlápkem udělali." založil si ruce na hrudi James, když jsem si k nim přisedla na pohovku.
„Nic se nestalo." odpověděla jsem vyhýbavě.
„Nekecej, oba jste hrozně smutný. Pořád. Ty ani skoro nikam nechodíš. Ulejváš se z hodin, protože se s ním nechceš vidět." zamračil se na mě Remus a já sklopila provinile hlavu.
„Tak to není, fakt mi nebylo dobře." namítla jsem, i když to byla lež.
„Lettie," povzdechl si James a chytl mě kolem ramen. „musíš to pochopit tak, že se Tichošlápek poprvé zamiloval, pokud udělal nějakou blbost, zkus mu odpustit. Určitě to udělat nechtěl." promlouval mi do duše.
„Jenže to není jeho chyba, ale moje." odstrčila jsem ho od sebe a postavila se na nohy.
„Kdybys náhodou chtěla, Sirius bude pravděpodobně u nás na pokoji." houknul za mnou ještě Remus, ale to jsem odcházela už ze spolky.
Ani nevím, kam jsem šla.
Celou dobu jsem na sobě ale cítila něčí pohled, několikrát jsem se otočila, ale nikoho jsem neviděla. Pokud mě někdo sleduje, musí ze mě mít celkem srandu. Já mám spíš strach, po tom, co se stalo s ním, mi není příjemná žádná mužská přítomnost, pokud to nejsou Poberti. Obzvláště Sirius, neprohodili jsme mezi sebou slovo jen čtyři dny a už tak mi moc chybí.
Kolem mého zápěstí se obmotaly někoho prsty a já se prudce a vyděšeně otočila. Když jsem stanula tváří tvář Siriovi, trochu se mi ulevilo, ale znervózněla jsem.
„Ahoj.." pousmála jsem se na něj, ale jemu stále zůstával kamenný výraz.
„Proč? Proč? Proč? To je moje jediná otázka, dokázala bys mi jí, prosím, zodpovědět?" nakrčil obočí a já si skousla nervozitou spodní ret. „A neříkej nic ve smyslu, že mi to nemůžeš říct, že to nic není a podobně. Protože kdyby to nic nebylo, tak se normálně bavíme a jsme spolu, ale my nejsme. A to jenom, protože nejsi schopná mi to říct, tak do toho." pobídl mě a já se mu neústupně dívala do očí. Má pravdu, je to moje chyba, že spolu nemluvíme.
„Siriusi, já- nemohli bysme to řešit někde v soukromí?" optala jsem se tiše, ale stále jsem neuhnula pohledem.
„Chceš jít do Komnaty?"
„Kamkoliv jinam." přiznala jsem. Fakt jsem nechtěla jít někam, kde jsem s ním trávila většinu času. Sirius přikývl a za ruku mě začal někam táhnout.
Nakonec jsme skončili na astronomce. „Tak spusť." pobídl mě a já odvrátila nepřístupně zrak. „Scarlett!" zamračil se na mě a vypadal naštvaně.
„Jo! Není to tak lehký, chápeš?!" vyjela jsem na něj a začala přecházet sem a tam.
„Uklidni se a prostě mi to řekni!" rozhodil rukama.
„Fajn!"
„Fajn!"
„Regulus mě-" zasekla jsem se, když mi to došlo. „znásilnil." zašeptala jsem skoro neslyšně a spadla na zadek. Sirius se na mě nechápavě podíval, ale když jsem se rozbrečela, objal mě. Bylo vidět, že vedl krátký souboj sám se sebou, zda tu má zůstat se mnou, nebo ho jít zabít.
„Scar, lásko moje." přitiskl si mě na sebe a začal se mnou houpat ze strany na stranu. „To je dobrý, to je dobrý. Jsem tady s tebou, jsem tady. Miluju tě." pohladil mě po vlasech.
°°°°°
Od tý doby, co jsem to Siriovi řekla, je skoro pořád se mnou. Nevadí mi to.
„Nechcete jít ven? Je tam sníh." optal se nás James, když vešel do pokoje. Se Siriusem jsem si vyměnila pohled a pak jsme oba najednou zavrtěli nesouhlasně hlavou. „Proč ne? Nemůžete bejt pořád zalezlí spolu." rozhodil nechápavě rukama. Jako odpověď jsem se k Siriovi ještě víc přitiskla a Jamie tedy naštvaně odešel.
„Možná bysme přece jen měli jít za nima." pohladil mě po ruce Sirius a já se na něj podívala. „Už jsme celkem dlouho nebyli venku. A když už se blíží ty Vánoce, tak aspoň na chvilku, hm?"
„Tak fajn." povzdechla jsem si a zvedla se z něj.
Oblékli jsme se do teplého oblečení a ruku v ruce zamířili pomalu na pozemky. Pravda je, že už ani na chodbách se necítím dvakrát příjemně.
Jsem ale ráda, že máme teď Vánoční prázdniny, a tak nemusím nutně někam chodit.
Vstoupili jsme do sněhu a už z dálky viděli ostatní, Lily, James a Peter se koulovali, Remus s Kirou stavěli sněhuláka a u toho se na sebe pořád culili, dávali si pusu a podobně. Moc jim to spolu sluší, snad jim to vyjde.
„Tak pojď." popostrčil mě, když jsem se na chviličku zastavila.
„Přece jen jste se uráčili dorazit." založil si ruce na hrudi James, což po něm Lily za jeho zády se smíchem zopakovala.
„Jestli ti to vadí, já můžu jít!" zamračila jsem se na něj a hned jsem nad sebou vykulila oči. „Promiň, promiň, promiň." vyhrkla jsem a nechala se Siriem obejmout kolem ramen.
„V pohodě. Nemyslel jsem to tak, že vás tady nechci, jenom- poslední dobou se s náma ani nebavíte, mě to mrzí, chápeš?" prohrábl si rukou vlasy a já se slzami v očích se mu šla zavěsit kolem krku.
„Já jsem tak hrozná. Proč jsi mi to neřekl rovnou?" odtáhla jsem se od něj.
„Ale takhle jsem to přece vůbec nemyslel." nakrčil nechápavě obočí. „Nejseš hrozná, jen se ti něco stalo, Tichošlápek očividně ví co a to je všechno. My jsme rádi, že jste spolu, ale chceme s váma taky trávit čas." přitáhl si mě zpátky do objetí a to už jsem se rozbrečela naplno.
„Promiň, omlouvám se." schovala jsem si hlavu do jeho ramene. Jamie mě pevně držel a já byla ráda.
°°°°°
„Šťastné a veselé!" zvedl mě z postele Sirius a vzal si mě do náruče. Zamručela jsem a položila si hlavu na jeho rameno. „Nespi, zlato." vtiskl mi polibek do vlasů.
„Nech mě." zamumlala jsem mu do krku.
„Ale, ale, ticho buď." uchechtl se a pravděpodobně si sedl, ale mě si nadále nechával v klíně.
„Neříkej mi, že spí." zavrčela hraně naštvaně Lily a já se výsměšně pousmála. „Měl bys jí dát co pro to." uchechtla se a já se v duchu zamračila.
„To počká." odpověděl a dal na to celkem velkej důraz, abych věděla, že to spíš říká mně než jí. Byla jsem za to ale ráda, protože mi tím dával vlastně najevo, že na mě nebude tlačit a že to nechává čistě na mně. A za to mu jsem neskonale vděčná.
„Miluju tě." zašeptala jsem mu do ucha a rovnou mu dala pusu na tvář.
„Taky tě miluju." odvětil a James začal rozdávat dárky. Každý jsme měli docela velkou hromádku, a když měl každý všechno svoje, začali jsme rozbalovat.
Všechny dárky mi udělali obrovskou radost, až mě to dokázalo dokonale probudit.
„Tak jdem na snídani?" optala se Kira, se kterou jsme se hodně skamarádili. Všichni víme, že ti dva k sobě prostě patří.
„Já se půjdu asi nejdřív převlíct." zazubila jsem se na ně, ale když jsem se chtěla zvednout ze Siria, nedovolil mi to a sám mě odnesl zpět do jejich pokoje. „Že mě nikdo neinformoval o tom, že neumím chodit."
„Teď už to víš." mrknul na mě.
„Tak se aspoň nedívej, když mě nechceš pustit do koupelny!" prohlásila jsem, protože si stoupnul před dveře, které vedly do již zmíněné místnosti.
„Ale já se chci koukat." namítl a pro efekt nafoukl tváře.
„Siriusi.." vydechla jsem a otočila jsem se, došla jsem ke skříni, kde jsem našla pár kousků oblečení, ať už mých, tak i jeho a zády k němu jsem se převlékla. „Jdeme?" nakrčila jsem nervózně obočí, když jsem uviděla jeho pohled. Sirius jen polkl a kývl. Beze slova se vydal z pokoje a ani na mě nečekal. „Siriusi, počkej!" křikla jsem na něj, když jsem prošla obrazem.
„Hm..? Copak?" optal se jakoby nic.
„Stalo se něco?" zeptala jsem se opatrně. Zavrtěl hlavou, chytl mě za ruku a zamířili jsme společně do Velké síně.
Do konce cesty jsme už vůbec nepromluvili a i během zbytku dne byl Sirius víc potichu než normálně. Potřebuju si s ním o tom popovídat, ale nechci mu nějak ublížit, takže.. nevím, jak začít.
„Asi si půjdu už lehnout." oznámil nám, když jsme došli do společenky, Kira byla samozřejmě v jejich společence, což je trochu škoda, ale neva. Tráví s náma ale celkem dost času, i v naší věži. Ale ještě tady nikdy nepřespala, jakože u Rema.
„Půjdu s tebou." navrhla jsem a následovala ho do schodů.
Nic nenamítal, vešli jsme do pokoje a Sirius okamžitě zamířil do koupelny. Zastavila jsem ho chycením ruky. „Co?" nakrčil nechápavě obočí.
„Mluv se mnou. Taky jsem ti řekla, co mě trápilo, teď je řada na tobě." lehce jsem se na něj pousmála, aby si snad nemyslel, že jsem na něj naštvaná nebo tak.
„Scar," začal a dovedl mě na jeho postel, kam jsme se oba posadili. „musíš vědět, že tě hrozně moc miluju. Jakože vážně hrozně moc. Jako nikdy nikoho, ale-" prohrábl si nervózně vlasy. Já byla taky nervózní, myšlenka, že se se mnou právě rozchází, je děsivá. „prostě- nedokázal jsem tě ochránit, chápeš?"
„Počkej, cože? Právě sis dal za vinu něco, za co vůbec nemůžeš? Proč sakra?" rozhodila jsem nechápavě rukama.
„Můžu za to tak trochu já. Kdybych si tě víc hlídal a tak, nestalo by se to." sklopil pohled.
„Nech toho." drkla jsem do něj a hned na to mu zvedla prsty hlavu. „Ach jo, ty seš hloupounkej, viď? Pojď sem." roztáhla jsem ruce a přitáhla si ho do objetí. „Blbče." uchechtla jsem se, ale i tak jsem měla slzy v očích.
„Mrzí mě to, víš? Máš teď trauma a- já se tě nemůžu skoro ani dotknout. Miluju tě a nevím, jak ti to dokázat. Chtěl jsem s tebou spát, protože tě miluju a myslel jsem, že bych tě tím v tom ujistil a-"
„Nemluv. Nemluv, pokud se budeš vinit." vzala jsem jeho obličej do svých dlaní a zahleděla se mu do očí. „Neboj se, já- přejde mě to. A klidně mi to budeš moct dokázat, ano? Ale já ti věřím, protože- děláš toho prostě hodně, abych věděla, že mě doopravdy miluješ. Staráš se o mě, jsi se mnou a já jsem hrozně moc ráda."
„Možná bysme si měli jít lehnout, poslední dobou toho je na nás oba celkem dost, nemyslíš?" zastrčil mi pramínek vlasů za ucho a já přikývla.
Vystřídali jsme se v koupelně, kde jsme oba provedli večerní hygienu.
Pak jsme si oba lehli do postele, Sirius mě pevně obejmul a zhasl světlo. „Dobrou noc, lásko." popřál mi a vtiskl mi polibek do vlasů. Dodalo mi to zase pozitivní myšlení a já věděla, že se mi dneska v noci bude zdát jen o hezkých věcech.
„Dobrou noc, zlato."
~~~~~~~~~
Zdravíčko!
Jak se máte?