Otevřela jsem unaveně oči a spatřila odhalenou hruď, která bezpochyby patřila Regovi. Bolela mě trochu hlava, protože ohnivá whiskey zavřená rozhodně nezůstala. Zívla jsem si a začala se pomalu a tiše oblékat, abych nevzbudila moje spící štěstí.
Bohužel jsem nebyla očividně tak potichu, jelikož se po chvíli Reg pohnul a otevřel oči. Při pohledu na mě se pousmál a já musela taky.
„Dobré ráno." nadzvedl se na lokty a já se posadila na kraj postele, jen abych mu mohla prohrábnout vlasy. Pořád říká, že ho to štve, ale všichni víme, že mu to je příjemný. „Nevím, jak ti mám poděkovat za to, co jsi pro mě udělala. Takovýhle narozeniny jsem ještě nikdy neměl." sedl si do tureckého sedu a sladce se na mě usmíval.
„Vždyť je to jasný, miluju tě." poposedla jsem si k němu blíž. Políbila jsem ho na rty a vyskočila na nohy. „Vstávej!" okřikla jsem ho a protáhla se. Kolem pasu se mi ale obmotaly ruce, což mě donutilo se trochu předklonit.
„Miluju tě." zašeptal mi do ucha a vzal mezi zuby mojí kůži na krku.
„Hele jako, přestaň!" se smíchem jsem se od něj odtáhla a on mi věnoval nesouhlasný pohled. „Mohli bysme třeba jakoby jít." pokrčila jsem rameny.
„Anebo taky ne." ušklíbl se a vedl mě zase zpátky do postele. „Nechceme ještě spinkat?" nakrčil obočí.
„Ne, nechceme. Reálně bude za dvacet minut oběd!" rozhodila jsem rukama, což bylo celkem náročný, když mě furt držel kolem pasu. „Miláčku." zamumlala jsem ztrápeně a on se jen zasmál. „Regulusi Blacku, přestaň. Nebo tě už navždy budu ignorovat." zvedla jsem k němu varovně prst a on mě tedy pustil.
„Takže chceš jít na oběd?" ujišťoval se a já přikývla. „Dobře, jen mě nech se převlíct."
Ušklíbla jsem se a sedla si na křeslo. Celou tu dobu jsem ho pozorovala. Nemůžeme se ale divit, má fakt nádherný tělo. „Mám hlad, co si dáme? Dala bych si asi těstoviny s něčím." mluvila jsem si pro sebe, když jsme mířili chodbami do síně.
„Dej si co chceš. Sedneš si zase ke mně?" zeptal se a propletl si se mnou prsty.
„Já nevím, asi dneska ne. Promiň." odpověděla jsem mu, ale on jen pokrčil rameny na znamení, že mu to nevadí.
„Tak si sedni k Siriovi a ke zbytku." mrkl na mě a já se smíchem kývla. Dál už jsme cestou dělali jenom blbosti, protože proč bysme měli chodit jako normální lidi?
Došli jsme k síni a Reg mě ještě rychle políbil, aby to nikdo neviděl a pak jakoby nic zamířil ke Zmijozelskému stolu. Zakroutila jsem nad ním pobaveně hlavou a zamířila za Pobertama. „Lettie, ahoj." zářivě se na mě usmál Remus a poklepal na místo vedle sebe, kam jsem si ihned sedla.
„Ahoj, jak se máte?" věnovala jsem jim všem úsměv, který mě přešel hned, jak jsem si všimla Jamese. Byl hodně naštvanej.
„Řekla bys mi něco? Celou tu dobu jsi se mi vyhejbala a já bych rád věděl, co je mezi váma." snažil se mluvit klidně, ale moc se mu to nedařilo. „Takže.." složil si ruce na stole a já se snažila najít pomoc u těch dvou.
„To je na tobě." řekl Sirius a strčil si do pusy vidličku.
„Jamie, nezlob se na mě, prosím. Ale všechno ti řeknu až někde.. v soukromí." poukázala jsem na lidi kolem nás. James kývl a tak jsme všichni jedli, občas Sirius prohodil nějakou poznámku, ale nikdo se moc nezapojoval. Někdy mu odpověděl Rem nebo Peter.
Když jsme spolu všichni vstávali od stolu, rychle jsem se podívala na Rega, který asi pochopil, co se bude dít a vstal taky. Zavrtěla jsem hlavou, ale jemu to bylo jedno a došel za námi ven ze síně. „Ani náhodou, tebe tady nikdo nechce."
„Jamesi, nech ho. Jde o to, že my dva-" zasekla jsem se, protože jsem totálně věděla, že to dopadne hodně špatně.
„Mám to říct já?" otázal se Reg, ale já to rázně zamítla. Dopadlo by to ještě hůř, asi.
„Prostě spolu chodíme." prozradila jsem a čekala jakoukoliv reakci. Chvíli bylo ticho, dokud nedal teda James Regovi pěstí. „Jamesi! Přestaň!" vykřikla jsem a mezitím Jamese zastavil Sirius s Remem. „Ty idiote, co si myslíš, že děláš?!" obořila jsem se na něj.
„Slíbil jsem, že pokud ti ublíží, udělám mu ze života peklo. Ublížil ti jednou a teď to udělá znova, Lett. Ty seš jenom zaslepená láskou a nevidíš to." prokřupnul si prsty na rukou.
„Neřeš to." odbyla jsem ho, chytla Regovu ruku a začala ho táhnout pryč od nich.
„Lettie?" zastavil mě Regulus a já se na něj tázavě podívala. „Neměla bys upřednostňovat mě před svým bratrem. Nechci, abyste kvůli mně byli rozhádaní." pohladil mě po tváři a já si povzdechla. „Měli byste si to vyříkat. Pokud něco budeš potřebovat, pošli mi sovu nebo cokoliv, ano?" ujišťoval se a já kývla.
„Miluju tě." dala jsem mu pusu na rty a odběhla zpátky za Pobertama. „Chtěla bych si promluvit. Nemohli bysme jít k vám na pokoj?" otázala jsem se jich a oni přikývli. Proto jsme se vydali do naší věže.
„Jestli jste spolu, fajn. Ale přísahám Merlinovi, že pokud ti ještě jednou ublíží, umře." začal James, když se zabouchly dveře od jejich pokoje.
„Miluju ho, Jamesi." přiznala jsem tiše.
„Já vím, ale- to neznamená, že ti zase neublíží." rozhodil rukama. Mluvil klidně, ale určitě by na mě rád řval a možná mnou i mlátil o zeď. Třeba mě chce i hodit z okna.
„Podívej se na sebe. Lily ti ubližuje tím, že tě neustále odmítá, ale ty se ani tak nevzdáváš. Pokaždý víš, že zase přijde odmítnutí, ale i tak pokračuješ. Nepřijde ti to podobný?" nakrčila jsem obočí a sedla si na zem.
„Mohla sis sednout na mojí postel, blbko." zasmál se Sirius a já mu ukázala můj prst.
„Jenže já vím, že mě Lily tajně miluje." oponoval a já protočila oči. Jenže jak jsem si to znovu přehrála v hlavě, dotklo se mě to.
„Takže mi chceš říct, že mě nikdo milovat nemůže?" zamumlala jsem.
„Ne! To jsem říct nechtěl! Špatně jsi to pochopila!" nesouhlasil se mnou James. „Právě naopak, jsi skvělá holka. Chtěl jsem tím ale říct, že on tě nedokáže milovat." poupravil si brýle na nose a já se snažila zahnat slzy, které se draly napovrch. „Scarlettko, takhle jsem to přece vůbec nemyslel. My tě všichni milujeme za to, jaká jsi. Lily tě miluje, jste nejlepší kamarádky."
„Víš jak jsem to myslela. Nesnaž se to zachraňovat." zamračila jsem se na něj a on si povzdechl. „Asi bych už měla jít." pousmála jsem se na ně a Sirius si přede mě hned stoupl, když jsem vyskočila na nohy.
„Nikam nejdeš." chytl mě za ramena a já se ho pokusila sestřást. „Scar, my tě tu chceme. Merline, dostal jsem ten nejlepší nápad!" vyjekl jako holka a začal nadšeně skákat po pokoji.
„Tichošlápku? Jsi mentálně zdravej?" optal se ho Remus.
„No jasně. Scar u nás dneska přespí! Uděláme si přespávačku." zatleskal si sám sobě a nadějně se na nás podíval.
„Mně by to asi nevadilo." přiznala jsem a vysloužila jsem si tak od Siria vřelý úsměv, který jsem mu samozřejmě oplatila. Zní to jako super odreagování a já rozhodně nemám nic proti tomu.
„Klidně." pokrčil rameny Rem.
Peter jen přikývl a tak se čekalo na rozhodnutí Jamese. „Tak dobře." řekl s povzdechem a já si nadšeně povyskočila. „Ale o Blackovi už dneska nepadne ani slovo." zvedl ukazováček a já přikývla. I tak jsem ale byla ráda.
Do večera jsem už byla jen na našem pokoji s Lils, pak jsme šly na večeři, po které mě zastavil Reg.
„Ahojky, krásko." chytl mě za pas a ignoroval výhružný pohled Jamese, který stál s Poberty opodál. „Jak se máš?" zeptal se s flirtovním tónem hlasu a lehkým úšklebkem. Trochu mě znervózňoval, to si on samozřejmě uvědomoval a líbilo se mu to.
„Do- dobře." zakoktala jsem se, což ho asi potěšilo, jelikož jsem z něj v rozpacích. Byla jsem zády opřená o zeď a Regovo tělo bylo na tom mém.
„Miluju tě, jsi nádherná." zašeptal mi do ucha, až mi na krku naskákala husí kůže. Zatajila jsem dech a koukala do neurčita. „Co kdybysme si dneska udělali hezkej večer? Sice byl jeden i včera, ale tohle by mohlo být takový poděkování, co ty na to?" pohlédl mi nedočkavě do očí.
„Já- já-" začala jsem koktat a pohledem jsem utkvěla na Pobertech.
„Copak?" pohladil mě po tváři.
„S klukama jsme si chtěli u nich na pokoji udělat přespávačku." vysvětlila jsem se sklopenou hlavou. Reggie mi zvedl ukazováčkem bradu a vtiskl mi krátký a jemný polibek na rty. Dával mi tím najevo, že je to v pořádku a nevadí mu to.
„To je v pohodě, udělejte si pořádnou párty." zastrčil mi pramínek vlasů za ucho a já se pousmála.
„Miluju tě." políbila jsem ho. „A předem asi dobrou noc." věnovala jsem mu úsměv a chystala se odejít, ale Reg si mě ještě jednou přitáhl do vášnivého polibku.
„Sladké sny. Doufám, že budou o mně." zasmál se a já s ním.
„O kom jiným?" zaculila jsem se na něj a pak doopravdy odešla za klukama. Ještě jsem na Rega mávla, než jsme zmizeli za rohem.
„To bylo tak sladký, že cejtim, jak se mi kazej zuby." přiznal Sirius a já do něj drkla loktem. „Se z vás asi pozvracim." naznačil zvracení a já nad ním protočila oči.
„Jsi idiot, víš to?" zeptala jsem se ho a ušklíbla se. Sirius se zamračil a uraženě odkráčel do popředí, aby nemusel být v mé přítomnosti. Zakroutila jsem nad ním hlavou a usmála se na Rema, který ke mně došel. „Čus, bus, autobus." zakřenila jsem se na něj.
„Nazdar." uchechtl se.
„O můj bože, pane Lupine?" oslovila jsem ho a on mě vyzval, abych pokračovala. „Uděláte mi koníčka, prosím?" dala jsem si dlaně k sobě.
„Fajn, ale jestli seš těžká.." zvedl jeden prst a já se hraně urazila.
„No dovol!" obořila jsem se na něj a nezapomněla si k tomu dupnout. „Já jsem dáma, chovej se ke mně slušně!" vykřikla jsem, až se za námi několik lidí otočilo. „Nečumte na mě! Já vim, že jsem retardovaná, ale ono vám nic jinýho nezbývá, když jste příbuzní tomuhle!" ukázala jsem na Jamese a ten se na mě zamračil, zatímco se spoustu lidí začalo smát.
„Jedeš, holka." nastavil Sirius, abych si s ním plácla, ale já ho ignorovala. „Svině malá." sykl si pro sebe.
„Siriusi?" došla za ním nějaká holčina a on se na ní podíval. „Ahoj." pozdravila.
„Čauky, eh.. Mio?" vyslovila to spíš otázkou, ale očividně se trefil, jelikož ta holka vypadala šťastně. „Hele promiň, ale dneska nemám čas. Zajdi za mnou klidně zejtra." mrkl na ni a ona teda celá rudá odešla.
„Ta z tebe je vlh-" chtěl říct James, ale Remus mu dal dlaň na pusu.
„Máme tu malou Scarlettku, takhle mluvit přece nemůžeš." zavrčel k němu a já se zase urazila. „A nejseš snad malá?" ušklíbl se a já mu věnovala můj prostřední prst.
Došli jsme do věže a já zamířila do našeho pokoje, kde jsem se převlékla, uklidnila Lily, že se nepřidám k jejich kultu, a že budu v cajku, provedla večerní hygienu a zamířila přes spolku do klučičích ložnic.
„A protože je Lettie ta dáma, bude spát na zemi." zaculil se na mě Remus a já skočila na jeho postel, vedle které stál.
„Mně se líbí tvoje postel. A voní jak čokoláda. Když ji nemůžu jíst, tak aspoň dejchat." zhluboka jsem se nadechla nosem a zase vydechla.
„Nemůžeš?" nechápal Sirius.
„Jsem alergická na tu věc, na který je tenhle debil závislej." vysvětlila jsem a namířila ukazováček na Rema. „Tohle bych zvládla dejchat furt." přiznala jsem a zas se nadechla.
„To je úchylný, Merline." zasmál se James a já s ním.
„Radši bych to neřešila." poradila jsem mu a přikryla jsem se peřinou. „Dobjou." usmála jsem se na ně a schovala si pod peřinu i svou hlavu.
„Víš ale, že na přespávačkách je spánek to poslední, co se dělá?" otázal se Sirius a já vykoukla ven.
~~~~~~~~
Jak bych to řekla? Podařilo se mi dopsat jednu kapitolu, ale to stejný se mi stalo u té další! Vážně mě už asi zabijte, nebo já nevím.
Budu se ale snažit se toho zbavit co nejdřív a doufám, že zas brzo budu moct psát kapitoly jako dřív.
Beth 🎠