„Takže sestřičko, teď se chytni tady." poklepal James na násadu koštěte a já tam dala dlaně. „A teď se jen odraž." pobídl mě, ale já zavrtěla nesouhlasně hlavou. „Lettie, ty se bojíš!" prohlásil a já ho probodla pohledem.
„Nech mě. Mít tě za trenéra je celkem nebezpečný! Jasně, že se bojím!" rozhodila jsem rukama, až mi koště spadlo na zem, za což James nadšený nebyl, jelikož to je jeho koště. A půjčil mi ho jen proto, že jsem mu slíbila, se bude v pořádku. Což nevím, jestli dodržím, ale budu se snažit.
„Nekecej a prostě se odraž!" obořil se na mě a já zvedla koště ze země. Znovu jsem si ho dala tak, jak bych ho mít měla a nervózně se podívala na Lily postávající kousek od nás vedle Remuse. Když vycítila můj pohled, pobaveně se zašklebila a provokativně zvedla palec nahoru. Odměnila jsem jí prostředníčkem a snažila se najít pomoc u Rema, bohužel na tom byl stejně jako Lils. „Merline, Lett, prostě vzlítni!" poručil mi James.
„Ale já mám strach." zašeptala jsem s pohledem upřeným na zem. James změknul a převzal si ode mě koště.
„Tak to uděláme jinak. Poletíme spolu, dobře?" otázal se a já okamžitě přikývla. Proto si James sedl přede mě a já obmotala ruce kolem jeho trupu. Odrazil se a já okamžitě zavřela oči, protože on asi neumí letět pomalu.
Opřela jsem se obličejem o jeho záda a odmítala podívat se dolů. Výšek jsem se sice úplně nebála, ale z nějakýho důvodu to teď bylo jiný. Podepsal se na mně rozchod s Regem, toho si všiml každý, kdo mě aspoň trochu zná. Taky jsem přestala nosit kapuci, což mělo dopad na to, že jsem každý den potkávala spousty nenávistných tváří. Trochu se to klidnilo tím, že jsem sestra Jamese a bavím se s Remusem, ale rozhodně všechny nevymizely.
„Já chci na zem!" vyjekla jsem, když se James rozletěl prudce nahoru.
„Dobře." řekl a koště otočil směrem dolů. Vykulila jsem oči a následně k sobě pevně semkla víčka, my se zabijeme. Nadobro umřeme, navždycky.
Zaječela jsem, že to slyšeli určitě i skřítci v kuchyni a po chvíli jsme se snesli na zem. Musela jsem se klepat strachy, protože se mi ten idiot Potter začal smát. Nechávala jsem zavřený oči, i když jsem právě kvůli tomu pořád viděla před sebou to, jak padáme k zemi.
„Ty seš posera." utahoval si ze mě i Remus a na to se rozesmáli všichni. A najednou se mě místo strachu zmocnil vztek.
„No a co?!" rozhodila jsem naštvaně rukama. Jednoznačně jsem mým chováním všechny překvapila. „Každej se bojí něčeho! Tam mám strach s vejšek! Směju se snad já vám za to, čeho se bojíte?! Ne! Tak mě nechte být!" vykřikla jsem, otočila se na patě a rychle utekla do hradu. Do lidí jsem vrážela a neomlouvala se, byla jsem momentálně naštvaná.
„Lettie? Lettie! Lett, tak zastav!" volal za mnou hlas, ale já nijak nereagovala. Chtěla jsem pryč, pryč od všech a od všeho. Neuvěřitelně moc se mi stýská po chvílích s Regem, jeho objetí, rty, vůně, úplně všechno mi to chybí. „Scarlett!" někdo mě chytl za rameno a já se konečně zastavila.
„Re- Regu?" zadrhla jsem se, všechna zloba byla v tahu.
„Co se stalo? Vypadáš naštvaně." zeptal se a svou ruku dal z mého ramene dolů, což mě zamrzelo. „Víš co? Měli bysme si jít promluvit, pojď." chytl mě za ruku a táhl mě do Komnaty nejvyšší potřeby, jak jsem pochopila.
„O čem chceš mluvit?" nakrčila jsem obočí, když jsme se oba posadili do křesel. Popravdě jsem z něj byla nervózní.
„O tobě, Lettie." prozradil mi po chvíli ticha a já se na něj nechápavě podívala. „Vlastně o nás." povzdechl si a teď jsem už vůbec nechápala, co tím myslí. „Jde o to, že.. mi na tobě fakt hodně moc záleží. Hodně moc, jako na nikom. Jen bych to nenazval láskou. Ale vždycky je někde nějaký ale. A u nás je taky. Je to ve mně. Já vím, že jsem to byl já, kdo to zničil, ale chci to napravit. Protože by z toho později láska být mohla, nemyslíš?" nadzvedl jedno obočí a já na něj jen beze slov zaraženě koukala. „Proto se tě ptám, zkusíme to ještě jednou?"
„Já- já-" pokusila jsem se něco říct, když jsem byla pár minut ticho a Reg už začínal být taky nervózní. „Já- jak mi můžeš zaručit, že se to nestane znova? A že se do mě doopravdy zamiluješ?" zeptala jsem se bezradně.
„Zaručit to nemůžu ani sobě, ale věřím tomu." odpověděl mi. Mám z toho strach, ale ta druhá půlka to chce. A já jí za to nemám ráda.
„Dobře, můžeme to zkusit." pousmála jsem se, a než jsem se dokázala nějak rozkoukat, ty rty, které mi tolik chyběly, byly opět na těch mých. Nebránila jsem se, právě naopak, užívala jsem si to. Nějak divně jsme se dostali do polohy, kdy jsem mu seděla na klíně, ale i tak jsme se dál líbali.
Ani jsem si nevšimla, kdy se za námi objevila postel, ke které mě Reg pomalu dovedl. Sedli jsme si na ní úplně stejně, jako jsme před malou chvilkou seděli v křesle a zanedlouho skončilo na zemi moje tričko. To následovalo to Regovo a pak taky i všechno ostatní oblečení. Oba jsme to chtěli a nic nám nemohlo zabránit, ani to, že to bylo naše poprvé.
°°°°°
Oblékla jsem se a sledovala Reguluse vedle mě. Ani jeden z nás rozhodně nečekal, že se spolu vyspíme. V tu chvíli jsem ani nepřemýšlela, musela jsem být totálně mimo.
„Lettie, tohle- bylo to to nejlepší, co jsem zažil." vtiskl mi krátký polibek na rty a já se pousmála. Cítila jsem to naprosto stejně. Když jsem dřív přemýšlela nad tím, jaké by mohlo být mé poprvé, myslela jsem si, že budu vzpomínat na první den v Bradavicích, ale nestalo se to. Vlastně jsem myslela na úplně jiný věci.
Vyšli jsme na chodbu a každý jsme se po nějaké chvíli vydali jiným směrem, každý do své společenské místnosti. Moc se mi tam ale nechtělo, protože tam budou pravděpodobně ostatní. Sice mám teď mnohem lepší náladu, ale oni by jí mohli zkazit.
„Ségro!" zavolal za mnou James, když jsem se kolem nich pokusila co nejrychleji odejít do pokoje. Povzdechla jsem si a otočila se.
„Co chceš?" založila jsem si ruce na hrudi, což ho znepokojilo.
„Omluvit se. Víš, že tě máme všichni rádi, ale- mysleli jsme to s tebou dobře. Kdybysme věděli, že se tak naštveš, tak jsme ticho." přešel ke mně a lehce se pousmál. Úsměv jsem mu opětovala a nechala se obejmout. „A teď pojď s náma." táhl mě k nim do pokoje a Sirius s Remusem nás následovali.
„Proč jsme tu?" zamračila jsem se.
„Protože se poslední dobou chováš divně." odpověděl mi po chvilce James a já se na něj nechápavě podívala. „Než se zeptáš, proč si to myslíme, zamysli se. To, že jsi se od začátku roku změnila, je jedině dobře, ale teď se měníš zase, do něčeho úplně jinýho."
„A do čeho jako?" zeptala jsem se trochu dotčeně. Jasně, že se mě to dotklo, když si tohle o mně myslí můj vlastní bratr i s Remusem.
„Do něčeho, co ti rozhodně nepomůže v najití kamarádů." ozval se Black a já se na něj otočila. „A už vůbec si s tím chováním nenajdeš trvalej vztah. Možná že ani ty na jednu noc." pokrčil rameny a já všem věnovala nechápavý pohled.
„Proč se staráte o to, jak se chovám? Vám to může být úplně jedno. Ještě bych chápala Jamese, Remuse, ale jakej k tomu máš důvod ty?!" vyjela jsem na Blacka.
„Nestarám se o tebe, seš mi ukradená, ale jsi sestra mýho nejlepšího kamaráda a já se mu snažím pomoct." vysvětlil trpělivě, i když se tak určitě necítil. Možná se mě jeho první slova trochu dotkla, ale ani náhodou jsem to na sobě nechtěla dát znát. A ani to dát vědět sobě. Věnovala jsem mu ošklivý pohled, který mi hned oplatil a já zrak odvrátila.
„Prostě mě nechte bejt, dokážu se o sebe postarat sama." požádala jsem je a chtěla odejít pryč.
„Lettie, počkej." zastavil mě Remus a přešel ke mně blíž. „Chceme jenom vědět, co se s tebou děje. Vadí ti ty lidi? Jak se na tebe koukaj? Klidně se o to postaráme." položil mi ruku na rameno a já si povzdechla.
„O to nejde." zavrtěla jsem hlavou v nesouhlas. „Jde o to- už budu v pohodě." usmála jsem se na něj a doopravdy odešla.
Vešla jsem do našeho pokoje, kde byla Lily, která jen ležela na posteli a koukala do stropu. „Scarlett!" vyjekla, vyskočila na nohy a pevně mě objala.
„Co se stalo?" zahuhlala jsem, protože jsem měla její vlasy všude.
„Ty se ještě ptáš? Spíš bych se měla ptát já. Poslední dobou už se skoro vůbec nebavíme, stalo se mezi náma něco? Nebo na mě jen nemáš čas?" nakrčila zoufale obočí a odvedla mě ke své posteli, na kterou jsme si následně obě sedly.
„Není to tebou, ani ničím jiným. Ani to není tak, že bych na tebe neměla čas, jenom- prostě mi přijde, že jak jsem teď Potterová, že se mnou toho nechceš mít tolik společnýho." zamumlala jsem a sklopila pohled. Od Lily se ozvalo povzdechnutí a znovu mě obejmula.
„Tak to není. Nemám ráda Pottera, ty nejsi on. Jsi Scarlett, ne James." jeho jméno řekla se značnou znechuceností, což mě dokázalo rozesmát.
„Chtěla bych ti něco říct, ale nesmíš o tom mluvit, nikomu to neřekneš a budeš dělat, že o tom nevíš, jasný?" zvedla jsem k ní důležitě prst a ona jen trochu zaraženě kývla v souhlas.
„Trochu mě děsíš." prozradila mi.
„Jde o mě a Rega." zašeptala jsem a ona překvapeně vykulila oči. „Počkej ale!" dala jsem před sebe dlaň, abych zastavila otázky. „Dali jsme se zase dohromady." řekla jsem tiše a čekala její reakci. Tak nějak jsem věděla, co přijde. A přišlo to, Lils začala neuvěřitelně nadšeně a hlasitě ječet a asi se mě snažila udusit. „Umřu."
„To je skvělý, jak se to stalo?" zeptala se nedočkavě a já si byla jistá, že jsem byla rudá jak rak. „To bude něco soukroumýho, co?" zakmitala obočím.
„Ne, já- neříkej to nikomu, ale my dva jsme se- to." dořekla jsem a od ní se ozval smích spojený s další várkou jekotu. Moc jsem z toho nepochytila, ale asi mě to ani moc netrápilo. Byla jsem ráda, že je ráda, že já jsem ráda.
~~~~~
Tahle kapitola je takovej zvrat! (až z toho asi budu zvracet. já vím, trapný, neřešte)
Přemýšlela jsem o tom a nakonec se mi to tam hodně hodilo, protože ✨natahování příběhu✨
A ještě k tomu tím matu nejen Scarlett, ale i vás a to mě baví 😘
No nic, jdu dál přežívat na němčině, pak máme rodinku. ( A to dneska máme normálně jen čtyři hodiny, najednou se učitelky rozhodly, že chtěj mít dneska hodinu, tak ji máme dneska!😫)
Tak papa, Luv u 💞
Beth🐄