Chci tančit jenom s tebou

•32

Cítila jsem, jak prudce stoupám nahoru a poté mi tělem projela ostrá bolest, až jsem se prohnula v zádech. Oči se mi zavřely, někde v dáli jsem slyšela svůj výkřik a poté můj zrak pohltilo černo.

***

Prudce jsem se zvedla do sedu a snažila se ustálit svůj dech. Chvíli jsem před očima měla černé mžitky, konečně se mi začal zrak zaostřovat a já spatřila mé přátele Promnula jsem si oči, abych se ujistila, že se mi jen nezdají. Alya seděla vedle postele na židli, Nino stál za ní a povzbudivě jí držel ruku. Luka seděl na druhé straně postele se starostí v očích. Všimla jsem si, že i Kim a Chloe seděli na gauči a hleděli na mě.

,,Jsem v nebi?" zašeptala jsem vyděšeně a pohlédla na Alyu, které na tváři zářil pobavený úsměv. Na nic nečekala a pevně mě objala. Bylo to tak skutečné. Slzy mi tekly po obličeji a promáčely Alye tričko.

,,Nejsi v nebi. Zachránila si nám život, Marinette." Nevěřícně jsem potřásla hlavou. Já to opravdu dokázala? Tak moment..

Pomalu jsem se odtáhla od Alyi a srdce mi strachem vynechalo pár ran.

,,K-Kde je Adrien?" zašeptala jsem a přišla nová smršť slz.

Najednou se otevřely dveře a v nich stál mistr Fu. Vypadal, že se mu ulevilo, když mě uviděl.

,,Adrien je v pořádku." pronesl a z mého srdce spadla šílená zátěž. ,,Díky tvému kouzlu se to léčí mnohem rychleji než obvyklý člověk a brzy to bude jen škrábanec."

Nadechla jsem se k otázce, ale on jakoby věděl co se chystám zeptat a odpověděl: ,,Je doma. Je tam se svou matkou." Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet, tak jsem jen přikývla. On už mě nechce vidět. Nelíbí se mu tím kým jsem. Přišlo na mou mysl a nedokázala jsem to zahnat. Pohledem jsem sklouzla po mém oblečení a vyděšeně jsem se otočila na mistra.

,,Už nemůžu být Beruškou, viďte?"

,,Marinette, svět nikdy neměl tak silnou a odvážnou Berušku, byla by chyba tě nahradit. Všichni složili přísahu, že nesmí prozradit žádnou z identit. Teď už je jen na tobě, jestli jim budeš věřit." Zamrkala jsem a pohlédla na ostatní. V jejich pohledem se odráželo odhodlání.

,,Věřím," řekla jsem přesvědčeně.

,,Museli jsme na tvé rodiče použít kouzlo, které jim v hlavě vytvořilo vzpomínky, jakoby si celou dobu byla doma." Vděčně jsem se usmála.

,,Měli jsme o tebe opravdu strach, spala si více než dva dny.." řekl Luka vedle mě. Podívala jsem se z okna, venku bylo bylo světlo.

,,Kolikátého je?" zeptala jsem se zmateně, poněvadž naposledy bylo dvacátého prvního prosince krátce po půlnoci.

,,Dvacátého třetího prosince." odpověděl Nino.

,,Jak se cítíš?" zeptala se Alya s nečitelným pohledem.

,,Skvěle." řekla jsem upřímně. Pokud se tedy nepočítá bolest srdce.

,,Takže bys zvládla jít na ples?" Pohlédla na mě štěněčím pohledem a na tváři se jí objevil úsměv. Vykulila jsem oči. Neměla jsem nic na sebe, ani doprovod..

***
Mohlo mi dojít, že Alya pro nás měla sehnané šaty dopředu. Nechtěla jsem tam, protože byla jen jedna osoba s kterou jsem tam toužila jít, ale věděla jsem, že to se mi už nepovede a byla jsem natolik šťastná, že jsme naživu, že jsem nakonec souhlasila.

Stála jsem před zrcadlem a s úžasem jsem pozorovala mé nadýchané červené šaty jen s jedním ramínkem spadlým na stranu. Vlasy jsem rozpuštěné, natočené do vln. Nanesla jsem si lehký make-up, oči si protáhla linkami a na rty nanesla červenou rtěnku.